Ahoj! Jo, všechno dobrý, ale není tomu tak úplně vždycky. ;)
2. Na scéně se pohybuješ už od roku 2001, ale asi ne každý je s tvým projektem seznámen. Mohl bys nám nějak EKOVE EFRITS představit? Žádnou velkou biografickou sondu, spíš nějaké zajímavosti z historie. A co vlastně název EKOVE EFRITS znamená?
Uff, jsem rád, že nechceš žádný biografický detaily, opakuju to pořád a pořád dokola. Už mě to dost unavuje a navíc si to zájemci můžou přečíst na mých webových stránkách v sekci Biography. Co se týče jména – Ekove vzniklo přesmyčkou slova Evoke (= vyvolávat; pozn. překladatele) a Efrit je zlé stvoření z perské a arabské mytologie. Z historie příliš mnoho zajímavostí nemám. Před pár lety jsem si uvědomil, že nemůžu být jen fanouškem metalu, že musím nějakým způsobem ze sebe dostat to, co slyším ve své hlavě. Cosi mě k tomu vyloženě nutilo, něco jako když nenarozené dítě kope v matčině lůně. Takže jsem prostě koupil nějaké nástroje a začal hrát a skládat.
3. Rád bych ti pogratuloval k vydání opravdu zajímavého alba. Jak ho vlastně vnímáš a jaké jsou na něj ohlasy?
Díky za kompliment. Musím říct, že jsem v podstatě úplně spokojený s „Conceptual Horizon“. Na albu jsem pracoval skoro rok a takovou zajímavostí je, že v průběhu mě začaly napadat dost šílený věci – jako například co když třeba umřu ještě před vydáním alba! Byl jsem z toho fakt nervózní. Novinka je konceptuálně dost propojená s předchozím albem „Suicidal Rebirth“, proto mi hodně záleželo na tom, abych to uzavřel. Ohledně ohlasů jsem opravdu příjemně překvapen, nikdy jsem tak silnou odezvu nečekal. Album se dočkalo hodně recenzí v zinech a někteří lidi mi píšou spoustu povzbuzujících věcí o tom, jaký dojem na ně dělá album nebo některé jeho skladby. Opravdu mi to dělá radost, protože bez téhle pozitivní energie by se mi pracovalo dost těžko. Bez posluchačů je tvorba hudby dost nesmyslnou záležitostí, podobně jako literatura bez čtenářů.
4. Zajímalo by mě, co tě vedlo k tomu, že všechny nástroje obstaráváš ty sám? Je to z nedostatku kvalitních spoluhráčů, nebo se radši o vše staráš sám programově? Například šikovný bubeník může albu dodat velmi zajímavé momenty a nápady, zatímco automatický bubeník bude pořád jen stroj (i když může být třeba kvalitně naprogramovaný)…
No jasně! Automatický bubeník ti nikdy nevytvoří ten feeling a groove, jaký má každý lepší bubeník. V podstatě to asi ani nejde, bude to vždycky jiné jak z hlediska samotného hraní, tak v různých variacích. Mně ale až tak nezajímá, jestli používám automatického bubeníka nebo ne. Hodně jsem o tom přemýšlel a stále preferuji obstarat veškeré nástroje sám. Tvořím hudbu na základě jakýchsi mlhavých a neurčitých představ ve své mysli, které se derou na povrch v podobě hudby. Kdybych měl normální kapelu, nahrávání by bylo složitější, hráli bychom koncerty atd., ale to nikdy nebylo důvodem, proč jsem vlastně EKOVE EFRITS založil. Posluchači jsou pro mě velmi důležití, ale ještě důležitější je co nejvěrněji se přiblížit těm vizím, které mám v hlavě a nabídnout je svým fanouškům, což by zcela jistě nešlo tak dobře, kdybych měl kapelu a spolupracoval s dalšími lidmi. V kapele každý přichází s nějakými nápady, ty se pak zapracovávají a výsledek je pak jejich kombinací, ale u one-man projektu jde většinou o nějakou jasnou vizi a nápady ještě předtím, než píseň vznikne. Celkem na to sedí jeden citát od Michelangela: „Stačí mi akorát ze sochy otesat všechny ty kousky, které tam nemají co dělat“, samozřejmě je to volnější citace, protože to překládám do angličtiny. Dá se taky říct, že je to podobné jako malování: plátno taky potřebuje jediného malíře! A tak i když je někdy zatraceně těžký dělat všechno sám, tak mi pořád vychází, že bude nakonec lepší to dělat sám.
5. Obsahem tvých písní je smutek, nenávist, temnota a smrt. Zajímáš se nějak o magii a okultismus? Ptám se, protože hudba i slova mi právě tohle evokují. Mimochodem, jaký máš vlastně vztah k víře, přírodě a vesmíru?
Po pravdě řečeno se nedržím nějakých konkrétních témat. Jak jsem řekl, vycházím vždycky z jakýchsi mlhavých představ ve své mysli, které nelze ani vlastně nijak přesněji popsat. Ale abych aspoň nějak odpověděl na otázku – vlastně mě víc zajímá to, jak ostatní vnímají a reagují na moji hudbu. Tahle témata lidstvo zajímala už od jeho počátku a dodnes jsou díky své tajuplnosti vyhledávané. Mýty a sny nám dávají jakousi útěchu od jednotvárnosti světa a stresových situací každodenního života, protože pomocí své představivosti si člověk může vytvořit vlastní realitu a přenést se do ní, což je většinou prospěšné. Věřím, že každý druh umění, který propojuje realitu se sny, je svým způsobem dobrý. Koneckonců všichni rádi někam utíkáme, mě nevyjímaje. Co se týče přírody a vesmíru, jsou to pro mě ty nejzáhadnější věci. Zbožňuju hory, lesy, moře a noční oblohu. Možná to někomu přijde trochu směšné, ale když jsem se dostal do hor, připadal jsem si jako malé dítě. Je to jako by tam na mě vždycky něco čekalo, mám takový tajuplný pocit, jako bych slyšel vábení sirén. Hory mám naštěstí kousek severně od svého města, takže tam se svými přáteli často jezdím lézt. Někdy tam i zůstáváme přes noc ve stanu. Mnohokrát jsem si pokládal otázku, jestli je vůbec něco krásnějšího, než být obklopen přírodou… Nutí to člověka přemítat a snadno se z toho čerpá inspirace. Na druhou stranu třeba smutek má svůj původ spíš v mém životě a lidech kolem mě, ale to už je zas trochu o něčem jiném…
6. Mohl bys nám trochu přiblížit obsah textů každé z písní? Tvoří spolu nějaký ucelený koncept? Co si vlastně máme představit pod názvem „Conceptual Horizon“?
Uhh.. Každé písničky? Tak to teda ne… hehe. Zpěv a texty jsou na skládání nejtěžší, a jestli je něco složitější než samotné skládání, tak je to mluvení o něm! Většinu času pracuju na hudební složce, což je možná i důvod, proč se více orientuju na instrumentální hudbu. Na posledním albu, ale i na těch předchozích, jsou nějaké instrumentální písničky vedle těch otextovaných a myslím si, že je možná lepší mít hudbu instrumentální a nechat ji mluvit samu za sebe. Písničky žádný ucelený koncept netvoří, jde o více oddělených konceptů. Mám v hlavě celou řadu různých konceptů, a to nejen hudebních. Nevím, jestli jsou dobré nebo špatné, to ať posoudí posluchači a média, nicméně mluvení o pozadí vzniku j dost těžké. Posluchači i já sám vnímáme ten finální produkt, ale co je za tím, to nejde někdy zcela přesně říct. Někdy za tím je i všední událost, jako třeba zajímavý mrak na obloze, různé vzpomínky nebo vnímání vnitřní energie.
„Conceptual Horizon“ je rozhodně pokračováním příběhu „Suicidal Rebirth“. Jsou do jisté míry propojené, ale tyhle spojitosti nejsou vždy zcela zřejmé a pokud člověk neslyšel „Suicidal Rebirth“, pak může klidně brát alba jako koncepčně oddělené.
7. Jaký je význam obalu alba, co znamená ta tajemná silueta a dráty vysokého napětí v poušti za ní? Kdo vlastně obal vytvořil?
Je to fotomanipulace několika obrázků, ale o významu ti teďka na dvou řádcích moc říct nemůžu – snad jen to, že to může být někdo, kdo je ponořen do svých myšlenek nebo někdo, kdo osamoceně sedí, zatímco okolní svět spaluje chaos. Každopádně je zcela jasné, že ona osoba je naprosto osamocena.
Všechny obaly zpravidla vytvářím já sám. Studoval jsem grafický design a dost se mi to hodí, když dělám obaly pro svůj projekt. Další způsob, jak se dostat blíž k tomu, co uvnitř cítím.
8. Album vydal kanadský label Hypnotic Dirge Records. Jak jsi je našel? Jsou z druhé strany světa. :) Posílal jsi promo CD více labelům, nebo si tě Hypnotic Dirge našli sami?
Začalo to zhruba před rokem, když jsem hledal nový label pro vydání nového alba. Přišlo mi, že Hypnotic Dirge Records jsou k tomu vhodný label – vydali několik opravdu dobrých alb od zajímavých kapel, které se v něčem troch podobají mému projektu, proto mě napadlo, že tohle je přesně label, který EKOVE EFRITS potřebuje. Prostě jsem jim napsal e-mail a poslal nějaké ukázky tvorby. Zakladatel labelu Nick je opravdu fajn člověk a považuju ho za svého kamaráda. Udělal pro nové album opravdu hodně. Rád bych mu touto cestou poděkoval.
9. Na novém albu v některých momentech slyším vlivy legendární německé kapely Evereve, někdy zas trochu Empyrium, někdy dokonce i trip hop a samozřejmě black metal i ambient a la Burzum… Mix těchto vlivů je celkem vzácný, ale o to zajímavější. Trefil jsem hřebíček na hlavičku, nebo ne? A pověz nám něco o tom, co za muziku si běžně doma pustíš, když zrovna neskládáš nebo nenahráváš svou hudbu? Je případně nějaká zajímavost o tobě jako člověku, se kterou by ses nám svěřil? Práce, koníčky?
Velmi dobrá otázka a ano, trefil jsi hřebíček na hlavičku. Je to asi důsledkem toho, že se mi líbí opravdu rozmanitá hudba. Vlastně si ani neumím představit člověka, který by striktně poslouchal jen jeden nebo dva žánry, zvláště když se dnes ty hranice mezi styly dost smazávají, což celkem rozšiřuje spektrum kapel, které se člověku líbí. Na mém playlistu je řada kapel a skladatelů od klasické muziky přes elektroniku až po rockovou hudbu, včetně extrémních metalových subžánrů. Jen hip-hop a rap jsem si nijak neoblíbil a neposlouchám, nesedí mi. Třeba v posledních pár dnech jsem hodně poslouchal Matta Elliotta, Archive, Maxe Richtera a Clinta Mansella, ale mohl bych takhle jmenovat donekonečna. Věřím tomu, že black metal má co nabídnout i dnes, ale je nutné zapojit i prvky jiných žánrů. Když se člověk dneska podívá na black metalovou scénu, tak víc než polovina kapel stále dokola opakuje ty stejné postupy, s každým albem a každou písničkou, což je pěkně nudné a jsem si jistý, že dřív nebo později to zjistí i jejich fanoušci. Posluchači chtějí něco nového, něco kreativního. Někteří si dokonce myslí, že black metal už je dávno mrtvý. A je pravda, že největší rozkvět tento žánr zažil v 90. letech a od té doby to s ním jde z kopce. Už prostě nestačí dát do kupy pár temných riffů a přes to nahrát nějaké skřeky, to už dneska zkrátka nefunguje, jako to fungovalo dřív. Pro mě osobně to nemá duši.
Stačí vzít v úvahu třeba temnotu, která může být velmi tajuplným a poutavým prvkem, ale musí vedle ní být nějaký kontrast. Je jako hlína, kterou musíte vytvarovat. Aby temnota měla ten správný účinek, musíte ji dát do kontrastu se světlem, obojí pak více vynikne. Bez toho světla jde jen o nevýraznou prázdnotu beze smyslu. To stejné samozřejmě platí v hudbě. Pokud chcete stvořit nějakou temnou a tajuplnou hudbu, musíte do ní dát trochu světla, nebo pokud to mám přímo aplikovat, tak zakomponovat do hudby nějaké pomalé klidné pasáže, které pak vytvoří ten kontrast, jako u krásky a zvířete. Já osobně používám různé způsoby, jak toho docílit a přidat tak těm temným základům nějaké další rozměry. V některých recenzích jsem se dočetl, že moje hudba se svým způsobem podobá soundtrackům. Je to asi dáno tím, že moje hudba svými změnami atmosféry a právě těmi světlými momenty vypráví svůj vlastní příběh.
Co se týče druhé části otázky, moje koníčky se výhradně týkají umění. Jsem grafik na volné noze, což je práce, která mi vyhovuje, protože mám dost volného času a zároveň si vydělám na živobytí. Rád čtu a sleduju dobré filmy. Pokud jste neviděli třeba íránský film „A Separation-Nader and Simin“, tak se na něj určitě podívejte. Získal Zlatý glóbus, z čehož mám velkou radost. Gratulace režisérovi Farhadimu! Taky mám pár oblíbených spisovatelů, poslední dobou především Murakamiho. Kromě hudby občas taky píšu povídky. Mám taky nápad na video k jedné mojí písničce, ale z jiného hudebního projektu. Ale realizace jakýchkoli plánů především závisí na čase a energii, což je často problém ;)
10. Doufám, že nejsem moc troufalý, ale je pro mě docela těžké si spojit black metal a velmi striktní a ortodoxní zemi, jakou Írán bezesporu je. Neměl jsi nějaké trable kvůli hudbě, kterou děláš? Nesnažil se tě někdo zakázat nebo nějak pronásledovat?
Neměj strach. Chápu, že zvenčí to asi není tolik vidět, ale Írán má ve skutečnosti dost dobrou undergroundovou scénu s mnoha kapelami různých žánrů, včetně různých blackmetalových kapel. Navzájem se od sebe učíme a zlepšujeme se. Pokud se mi líbí nějaká kapela, nic tím neporušuju. Myslím, že to spíš souvisí s tou minulou generací blackmetalových kapel. EKOVE EFRITS je prostě hudba, kterou dělám ze srdce a snažím se nenechat se nijak ovlivnit tím, co se děje kolem mě. Věřím, že pak ty písně jsou nadčasové. A já osobně jsem kvůli hudbě žádné problémy neměl.
11. Jaká je tedy scéna v Íránu? A co koncerty, festivaly, časopisy a ziny na straně jedné a na straně druhé publikum, fanoušci… ? Chodí se hodně na koncerty? Jsi v bližším kontaktu s nějakou jinou kapelou, třeba i z jiných států? A znáš nějakou českou kapelu?
Čistě teoreticky je metalová hudba zakázaná, kapely nesmí hrát koncerty nebo oficiálně vydávat CD, takže logicky nevychází ani žádné časopisy. Ale undergroundová hudba tady žije svým vlastním a velmi bujarým životem. Kapely dál fungují a vydávají své písničky na internetu za podpory některých zinů. Nicméně s žádnou kapelou nejsem v bližším kontaktu.
Bohužel si teď na žádnou českou kapelu nevzpomenu, ale pokud mi chcete něco doporučit, tak to rozhodně uvítám. Vím, že zvláště ve východní Evropě je hudba velmi silně zakořeněna a to se mi líbí.
12. Jak se vlastně žije v Íránu? Je to těžký život, nebo to tak nebereš, protože ses v Íránu narodil? Nepřemýšlel jsi někdy o emigraci?
Vždycky jsem se snažil hledat na životě to pozitivní, ale je to složité. Mám rád Írán jako svou rodnou zemi, ale upřímně řečeno nejsem zrovna nadšený ze současné situace… Ano, o emigraci někdy přemýšlím a teprve budoucnost ukáže, jak to dopadne. V mém okolí podobně přemýšlí většina lidí a každý rok se loučím s někým z přátel nebo z rodiny, kteří emigrují a nechají vše za sebou. V Pandořině skříňce byla i naděje… A já věřím v lepší budoucnost.
13. To bude ode mě vše, díky za tvůj čas a přeji hodně zdaru! Máš prostor pro závěrečná slova…
Velké díky za pěkný rozhovor a i tobě a vašim čtenářům přeju hodně zdaru!
