Hastur (Semai):

Nad konkrétní podobou svatebního obřadu jsem ještě nepřemýšlel, neboť není důvod. Každopádně to nebude nic velikého. Mám raději spíše komorní atmosféru. Jako zajímavé místo konání si dokážu představit prostory jihlavských katakomb nebo prostředí nějakého starého zchátralého a církví zavrženého kostela někde na venkově. Určitě bych nechtěl, aby se to odehrálo pouze na radnici nebo jak se těm úřadům dnes říká, ale ani bych nemusel mít nic extrémního jako třeba obřad během pádu z letadla. Ideálním ročním obdobím se mi jeví hezky sychravý podzim. To je asi vše, co k tomu mohu v této době říci.





Mormo (Wyrm, Agmen):

Nevím přesně co odpovědět, nicméně, možná to někoho překvapí, ale rozhodně nepatřím mezi zastánce svateb a institutu manželství. Nevím proč mít "papír" na to, že někoho člověk miluje. Jistě, z čistě praktického hlediska to nějaké výhody má, ale to je všechno. A kdo si myslí, že mu svatba pojistí to, že o svého partnera/ku už nemůže přijít, je na omylu, vysoká míra rozvodovosti to potvrzuje. Pokud bych teda, už jen náhodou, z čistě praktických důvodů měl potřebu mít svatbu, tak bych zvolil soukromou malou svatbu, bez žádných obřadností... hlavně ať to má člověk rychle za sebou. Na svatby obecně chodím nerad, když vidím jak se všichni přetvařujou, už jenom gratulování novomanželům, kolikrát člověk musí stiskout oslizlé ruce svatebních hostů, kolikrát se bude objímat s upocenýma ksichtama. Stejně to skončí ukrutnou vožíračkou a poblitým záchodem. To je můj názor.





Ingvarr (Žrec):

Abych se přiznal, tak jsem dosud nad tím, jak by měla jednou má svatba proběhnout, nijak moc nepřemýšlel. Důležitější pro mě je samotný vztah a společné soužití, na druhou stranu by však svatba jakožto formální zpečetění vzájemné důvěry a lásky muže a ženy měla být slavnostním a jedinečným dnem a měla by zůstat vzpomínkou vrytou do paměti na celý život. Vyrůstal jsem v malém, starobylém městečku v kraji Podluží na samém jihu Moravy, které dodnes považuji za svůj domov a často a rád se sem vracím. Přirostly mi zde k srdci především dvě specifika - tím prvním je zámeček Pohansko uprostřed hlubokých, nádherných lužních lesů, který dnes slouží jako muzeum archeologických nálezů z předkřesťanských časů z hrobů našich předků odkrytých na loukách okolo zámečku. Není tomu dávno co zde byl vystavěn malý skanzen rekonstruující vzhled staroslovanského sídliště - toto místo na mě dýchá tajemnou atmosférou jakou jsem nepocítil zatím nikde a také proto právě tady bych zřejmě chtěl jednou předstoupit před starostu po boku své nastávající, poté co bych ji symbolicky unesl z rukou jejích rodičů, tak jak tomu byli zvyklí činit předkové, odpočívající dnes už tam někde pod námi. Druhou věcí, která mi v kraji mého dětství učarovala, je místní, tradiční moravský folklór, v jehož duchu bych si přál uspořádat bohatou svatební hostinu. Veselka ve skromných podlužáckých krojích někde ve vinném sklípku při cimbálové muzice, stoly prohýbající se pod vším co jen hrdlo ráčí, sudy plné nejlepšího vína a láhve s valašskou slivovicí, tři dny a tři noci naplněné tancem, zpěvem a zábavou v kruhu nejlepším přátel mých a mé ženy, to je asi ta nejlepší moje současná představa ideální svatby.