Byl jsem velice zvědavý, a plný očekávání na to co King z Gorgoroth a Kvitrafn dali dohromady. Je tím debut Jotunspor, který vyšel v tomto roce a nese název Gleipnirs Smeder. Již na první poslech na mě album dýchlo jako ucelená práce s temnou a znatelně mrazivou atmosférou, která v některých pasážích nabírá skoro až děsivého rázu, což mají na svědomí převážně rozmanité efekty, které desku výborně okořenily, a tím jí dodaly vskutku zajímavý šmak.Vokály jsou využity efektivně. Občas je možnost zaslechnout i čistý zpěv. Mezi kousky které mě potěšily patří Solartjuven. Pomalejší, pod kůži se zarývající záležitost obohacená o podařené samply jako je vytí vlka hřmění atd... pro změnu typická black metalová agresivní, melodická a našlápnutá vichřice Sol Mun Svartne obsahující i nějaký ten čistý vokál. Dále středně rychlá a vskutku mrazivá Ildkrig uzavírající tenhle debut.
Celkový dojem však kazí monotónnost, zejména v kytarových riffech, proto se vše zdá být chvílemi "utahané". Slabý bod tohoto alba je dle mého druhá sedmi minutová skladba Svartalvheims Djup, která je tvořena různými ponurými samply, jenž jistě přidávají na atmosféře, která je velice silná, jak jsem zmiňoval výše, ale sedm minut pro "mezihru" tohoto charakteru je skoro až přehnaná doba. Na můj vkus tedy až moc dlouhá, začne brzy nudit, a tím trošku ubere na celkovému dojmu.
Závěrem bych Jotunspor a jejich Gleipnirs Smerder hodnotil jako povedené album, opěvující norské odkazy, tradice a dědictví, kterému na kráse dělá šrámy především již zmiňovaná monotónnost. Vše sečteno a podtrženo, Gleipnirs Smeder pro mě nebyl nikterak zklamáním, a však zdaleka ne překvapením.
