Jeden z předních tahounů polského black metalového podzemí (Zde by se dalo použít i „jeden z předních tahounů polské black metalové propagandy satanismu“, heh.), jenž se může pyšnit primátem 15ti leté existence, která byla naplněna před ne-dlouhým časem, není českému posluchači vůbec neznámým pojmem... Naši pohraniční sousedé již dvakrát v poměrně krátkém časovém sledu zavítali do Brna, aby i zde obrátili pár věřících správným směrem. Upřímně před Besatt smekám klobouk, poněvadž, když nahlédnete do biografie, tak od roku 1996, tedy od prvního zaznamenaného znesvěcení, se můžeme každoročně těšit na něco z dílny těchto „klasiků“.Po obstojné řadovce „Sacrifice for Satan“ z roku 2004 byl nahrán v zimě roku minulého nástupce pojmenovaný „Black Mass“. V sestavě došlo pouze ke změně jediné – odešel kytarista Agonus, kterého nahradil bubeník Morbid. Fulmineus už tedy hodil bubny za hlavu a naplno se věnuje kytarovým partům a zpěvu.
Rád bych dopředu přednesl, že pokud Besatt má být oslavou satana, potom tato recenze bude jeho stoupencem... Není třeba ani trochu litovat odchodu Agonuse, rukopis Besatt zůstal nezměněn, a troufám si říci, že se posunul ještě dál. Ke klasickým šesti black metalovým opusům je vměstnána a to velmi vhodně! balada „Son of pure viking blood“, jenž je oslavou Quorthona a poděkováním jeho odkazu, který hudebníky provázel po věky. Hudebně se skladba pohybuje ve stylu alba Hammerheart a Finů Wyrd, každý si tedy udělá svůj obrázek. Ani jsem nečekal, že pánové v sobě mají takovéto instrumentální a hlasové předpoklady, protože natočit čistě takovéto album, věřím, že uspějí u mnoha spekter posluchačstva... Čistý vokál je umě zakomponován, vše působí celistvě a věřím, že i ten, kdo si na takovéto skladby nepotrpí uzná kvalitu a zvolnění v pravou chvíli nahrávky. Zde bych navázal dalším aspektem, který mě na „Black Mass“ velmi potěšil. Ihned od prvních vteřin je cítit obrovská agresivita skloubená s energií a kvalitním vokálem... pokud se pohybujeme v pomalejších pasážích, větší důraz je kladen na vokál, pokud však nastoupí mohutnější sypačka, nezbývá než si pokyvovat hlavou. Právě na těch mi imponuje skvěle vyvážený zvuk sólové kytary s baskytarou – má onu potřebnou hutnost a jednoduše je tam cítit, ne jako ve spoustě kapel, kde je jak páté kolo u vozu. Neabsentují ani potřebné vyhrávky, které by promísili a roztrhly nahrávku na více dílů. Ať je to již jemná akustická vyhrávka v „Suicidal Ritual“ nebo přímočarý útok na „Black Mass“, vše je velmi poslouchatelné a umě odehrané.
Velice příjemné je zaznamenávat nálady, které na posluchače z alba dýchají a nechávat se jimi jemně „šlehat“ přes mysl. Kolikrát se mi stalo, že jsem přemýšlel a v duchu si tipoval co se asi stane, jak se skladba vyvine, a to se mi u black metalového alba dlouho nestalo. Album není proměnlivé tak jako třeba novinka Geist, nesnaží se být nutně progresivní ani nějak porušovat zaběhlé „tradice“ tolik obvyklé pro černý kov, a proto je to dle mého to nejlepší co kdy z dílny Besatt vzešlo.
„Black Mass“ nabízí výborně vyvážený zvuk, promyšlenou kompozici skladeb, silné melodie zaobalené v černě kovovém hávu, které dokreslují „poslání“ jednotlivých členů, ale i jemně thrash metalové jako v „Demoniacal Possession“, zdařilé frázování a nečekanou skladbu, která mi vyráží dech při každém poslechu.
Jsem rád, že Besatt hudebně dospívají a i když možná servírují věci, které tu byli, tak ve Svém kabátu a s vlčí vervou. Rád se budu prát s nimi.
