Nargaroth se do podvědomí posluchačů dostali svým albem Black Metal ist Krieg. Pobavili coverem skladby Píseň pro satana od českých Root a název alba se zapsal jako heslo, které je dnes black metalu vlastní jako brusinky svíčkové. Tímto albem však Kanwulfova kariéra naštěstí nekončí a ihned po tomto, dle mého neprávem, nejslavnějším albu nastupuje EP Rasluka Part II, které by se mělo na black metalovém nebi třpytit jako ta nejjasnější hvězda.

Rasluka part II obsahuje čtyři skladby, přičemž první z nich je vcelku nudné a nevýrazné intro, které nenasvědčuje tomu, že by se po minutě a čtvrt měla rozjet black metalová bouře v podobě nezvykle melodické, ač chvilkami lehce monotónní skladby (Za což může její desetiminutová stopáž.). Její divizí jest agrese, kterou album již nepozbyde. Druhá skladba je i přes své velmi silné momenty stále slabou předzvěstí skladby třetí s názvem „Abschiedsbrief des Prometheus“ - mým největším "hitem" na válečném poli černého kovu. Agresivní melodií, výrazným řevem a velmi silným potenciálem být jakýmsi black metalovým hitem, tím vším se tato skladba může honosit a mohu tak tvrdit z vlastní zkušenosti. Nikdy dříve jsem nezažil, že by se libovolná black metalová píseň líbila hip-hoperovi, tak jako tato - dokonce si ji sehnal a dobrovolně poslechl ;-). Celé EP nemá slabý moment, skladba následující je také dílem kvalitním - jen je tak jako vše ostatní ve stínu skladby předešlé.
Zvuk Rasluky se nese v "podzemním" duchu a to Všem skladbám přidává na atmosféře a kouzlu. Kanwulf příliš často nezvolní a jeho hurikán nás v podobném tempu unáší od začátku do konce - v tempu temném, zlověstném, nenávistném a přesto příjemném. Posluchače při poslechu zahalí tajemná aura, která se z black metalu v poslední době příliš často vytrácí na úkor extrémnosti, techničnosti či progresivnosti. Během 25 minut, které toto EP má, se nic z kouzla neztratí. Dokonce ani opětovná porce není rušivou a vše, co nám nadělil poslech první, jen potencuje.

Nejsem hudebník a proto nemohu soudit Kanwulfovu technickou zdatnost, jistotou mi ovšem zůstává, že je na albu k nalezení spousta silných a zapamatovatelných riffů, které black metalu dodávají větší líbivost a tvoří zatáčky, které se stereotypnosti snaží vyhnout a vyhýbají vcelku spolehlivě. Bicí jedou v tempu vhodném na ideální "headbanging" a ani chvíle Rasluky nenechává posluchače v naprostém klidu - což se naštěstí nedělo ani u Black Metal ist Krieg.

Kanwulf udělal album, které je v mém pomyslném hudebním nebi. Tvrdý hit v podobě třetí skladby, na který mám náladu kdykoli a kdekoli, je prostě a jednoduše symfonií neuchopitelnou a v posluchači vytváří pocit, že „Abschiedsbrief des Prometheus“ je čímkoli, jen ne studiovým výtvorem - kdybych chtěl světu vyhlásit válku, udělám to formou tohoto "treku". Zlověstně!