1. Na úvod se tě zeptám, jak jsi přišel na tak pěkný pseudonym?

Přesně takhle se mě nedávno zeptali fízlové. Někdo jim nahlásil závadnost mých starších necroklipů a oni hledali spojitost mezi nimi a ňákou vraždou, co se stala tady v okolí. Jmenuju se Kohout a zajímaj mne nekrotický věci, říkám jim. A oni, kdepak, tak to nebude. Cock znamená něco úplně jiného. Vy nám tady, pane, lžete… :)

2. Když dovolíš, tak to vezmu od úplného začátku. Kdy jsi začal koketovat s hudbou a kdo tě k ní přivedl? A co bylo první, kytara nebo klávesy?

Muzikální jsem od malička. První byl klavír, u kterého jsem už ve třech letech zpíval a komponoval první skladbičky. Byl jsem oblečen do zvláštního zlatého kabátu s dvěma řadami á la Bach a nosil jsem kudrnatou paruku. Pak byly první dětský saxofonky, harmoniky, citery. Pamatuju si, že jsem se jako dítě zavíral na dlouhé hodiny do sklepní chodby, kde je skvělá akustika, a nahrával jsem na kotoučák zvuky různě naplněných skleniček vodou. Byly to povedené skladbičky. Kytara mne chytla až v ňákejch patnácti, kdy jsem poprvé uslyšel metal. (Fata Morgana, King Diamond, Slayer, Venom, Helloween…)

3. Jsem velkým obdivovatelem tvého zpěvu. Tvůj rozsah je parádní. Navštěvoval jsi někdy nějakého učitele a věnuješ se nějak zvlášť svému hlasu?

K žádnému učiteli jsem nechodil, ale ať dělám, co dělám, pořád si u toho zpívám. Při práci, na procházce, na kole, na lodi, všude si furt zpívám a zpívám.

4. Ještě před MASTER´S HAMMER jsi tuším někde hrál, můžeš případně prozradit, o co šlo? Existují spousty věrohodných i okatě za vlasy přetažených verzí tvého příchodu k MH. Mě by ale zajímalo, jak to bylo doopravdy.

Měl jsem funerální projekt NECROLOG. Zkoušeli jsme na Křivoklátsku v márnici. Děsně pomalá, funerální hudba. Pak jsem chvilku hrál ve Skeletoru, při čemž jsem se seznámil s Petrem Korálem, kterej mě pozdějc informoval o českých Bathory, co hledaj kytaristu. Napsal jsem teda Frantovi dopis krví, tuším, že z ňáký myši nebo krtka, přihodil mrtvýho kosáka, přijel na zkoušku zavrzat pár tónů a za pár dnů už jsem nahrával demo „The Mass“.

5. Mezi tím jsi stvořil pod svým jménem temné dílo „Praktiky pohřebních ústavů", které po letech vyšlo oficiálně na CD. Cítil jsi tenkrát přetlak a touhu psát svoji hudbu?

Jasně. Skládám si už od malička a vliv světa pohřebnictví a patologie, kde jsem se tou dobou různě motal, byl natolik silný, že jsem musel vytvořit koncepční pohřební album.

6. Když se MH uložil k ledu, založil jsi KAVIAR KAVALIER a natočil úžasnou desku „Klinik". Tam jste poprvé a naposled hráli jako regulérní kapela a dokonce jste vystoupili na Brutal Assaultu. Po té se to už nikdy neopakovalo a na další desce jsi figuroval „pouze" s Marcelem. Kam se poděl zbytek, proč zmizeli a co stojí za nekoncertováním?

Ke koncertování jsme měli odpor už v MH. Nikdy mě to naživo nebavilo. Kolikrát se mi ztratily na šatně věci, nebo mi probíjela kytara nebo mě někdo zmlátil. Vždycky to byly jenom nervy a nepohodlí. Brr, už nikdy více. Stará KK sestava byla děsně buranská, tak jsme se jich snažili rychle zbavit. Sambar byl ale dobrej. Bude teď nahrávat basu do novýho KAVIAR KAVALIER.

7. „Klinik" byl, řekněme, ještě v „rockovém" odění, ale další „Studio Y", které vyšlo až po 6 letech, se pyšnilo experimenty, elektronikou a chladnou atmosférou. Změnil ses i jako člověk během té doby? Metal nebo rock už neuspokojoval tvé hudební cítění a příliš tě svazoval? Anebo to tak nějak přirozeně vyšlo a ty ses našel právě v tomhle světě?

Bylo to hlavně tím, že jak jsme se zbavili těch blbců (Sambar je dobrej), pořídili jsme si compy a já celou desku složil na compu, kde jsem začal využívat a zkoušet různý první prográmky, rebirthy, acidy a tak. Prostej zvuk kytar a bubnů mi do KK přišel prázdnej. Forma byla vždycky pro nás vedlejší, vždycky šlo a půjde jen o atmosféru.

8. K tomu se váže další otázka. Hned od začátku jsi používal němčinu, kterou jsi lehce prokládal češtinou. Bylo to a je v naší zemi docela netradiční. Co tě vedlo k tomuhle jazyku? Není to s angličtinou přece jen trochu lehčí a zpěvnější?

Určitě za to můžou hlavně německý porňáče, který mám rád dodnes. Taky jsem kdysi měl hodně rád Ninu Hagen a Laibach. Anglický texty by se mi skládaly určitě snáz, ale naprosto by pak hudba pozbyla chlípnost a rajc. Slova jako šperma, špricen, nebo šluken a šísen zněj prostě dobře.


9. Každé nové album od KAVIAR KAVALIER a NECROCOCK vždy předchází reklama a hojně se dělají recenze a interview. Kdežto taktéž zajímavý projektík NIGHT VISION je spíš utajený. Málo se o tomto projektu ví a mluví. Je to tím, že ty nechceš příliš humbuku kolem této tiché muziky a věříš, že si k svému posluchači cestu najde? To stejné platí k desce „Konvalium“, která mě doslova pozitivně šokovala. I ten doprovázející parádně ulítlej klip.

Humbuk kolem NIGHT VISION se nekoná, protože a možná i bohužel vycházejí jeho alba úplně jiným způsobem a jsou určena i pro jinej trh. Systém recordings se zaměřujou spíš na americkej trh a promo dělaj trochu jinak. Ohlasy jsou ale dobrý. Dostal jsem teď po půlroce od labelu infa o zpětných vazbách a tři skladby z posledního alba „Sleeping bus“ už zněj na palubách velkých letadel, což byl můj prvotní záměr.
„Konvalium“ zas nebylo původně ani určený k vydávání. Propadnul jsem v tý době dendrologii a chtěl jsem si udělat hudbu do noční voňavý zahrady, plný nočních motýlů, kde se občas stane i ňáká ta vražda.

10. Máš na kontě množství projektů a nahrávek, jejichž hudební záběr je velmi široký. Je ale přesto nějaký žánr, na který si z nějakého důvodu netroufáš?

Nesnáším reggae a ty vyhulence v pletenejch čepičkách. Nikdy bych nejel na Jamajku.

11. Musím se přiznat, že z tvé produkce mi asi nejvíce sedí cadaverální NECROCOCK. Poslední oslava lesa byla výjimečná. Od „Praktik pohřebních ústavů“ se to hudebně dost lišilo, ale to přičítám době vzniku. Dá se říct, že s NECROCKEM zůstaneš věrný hypno doomovému tempu? Doufám, že dojde za čas na ono mykologické album?

Ano, na tvorbu nového NECROCOCKA se moc těším. Tvorba pomalé hudby a temných harmonií je pro mne tou největší terapií na moji zrychlenost. Vrstvení kytar do podivných souzvuků mne zaplavuje klidem a nekonečným blahem. Začnu s tím koncem léta, během svého houbaření.

12. Na tvých projektech obdivuji, že nepůsobíš retrospektivně, ale používáš moderní technologii a způsob skládání. Zajímáš se o trendy a nejnovější mašinky? Totéž platí i o tvém oblékání. Je evidentní, že jsi v obraze a máš slušný přehled.

Vůbec. Moc se o nové technologie nezajímám. Použiju vždycky to, co mám momentálně po ruce. Kolikrát nemám po ruce třeba žádnej pěknej sampl trumpety, tak si jí natroubím jentak do mikráku svou pusou. Trendy už mě absolutně nezajímaj. Nosím na sobě spíš hadry z podivnejch, zapadlejch obchodů v divnejch, zapadlejch městech, co čekaj desetiletí ve sklepích, až je objevím a koupím.

13. A nyní přistupme k současnosti. Před krátkým časem jsi vydal sedmipalec „Die Urinal Therapie" a do médií prosakují báječné informace o chystané novince KAVIAR KAVALIER. Kdy ji můžeme očekávat a co nám můžeš o ní prozradit již nyní?

Už mám hotovejch cca 9 skladeb. Teď, když prší, se mi dělá skvěle, ale jak to venku začne svítit, tak mě to žene na vejlet a desku to jenom zdržuje. Zrovna včera jsem ale z fleku složil výbornej song „COCOTAXI“. Je to úžasně rajcovná jízda, kde to všechno jen čvachtá.
Jak jsem si jí dnes po ránu pustil, hned jsem dostal chuť se celej den jenom kurvit, jak jsem z ní rozvrkočenej. Jinak to bude dost žánrově pestrej mix tvrdejch kytar, živých bubnů, elektroniky a hlavně bude tentokrát nový album zaměřeno na zpěvy, kde uplatním skoro všechny svoje polohy. Budu se tam i různě dusit a škrtit, protože se tam bude dost zpívat o asfiaxii.
Bude to dost vokální album, kde můj hlas nahradí hodně nástrojů. Určitě tam bude cítit velký vliv úžasnýho Jiřího Linhy.

14. „Die Urinal Therapie" vyšel na nádherně provedeném vinylu. Sbíráš tento hudební formát? Jaké jsou tvoje nejvíc ceněné kusy?

Začal jsem teď vinyly opravdu sbírat. „Urinoterapie“ to celý nastartovala. Skoro každej den brouzdám po aukrech a ebayích a objednávám. Rarity nevím. Kromě všelijakejch českejch zapadlejch skvostů, prvních desek ECM a netradiční vážný hudby mám komplet diskografie Linha Singers, Niny Hagen, Yello, Bronski Beat, Mercyful Fate. Teď mám objednaný starý LP Slayerů, Fields of the Nephilim a singl „Tenkrát“ od milovaného J. Vašíčka.


15. Účastnil ses nahrání nového alba MH „Vracejte konve na místo". Tvoje role byla dle Františka spíše poradenského rázu. Tvůj hudební příspěvek byl mizivý. Čím to? Nechtěl jsi Františkovi zasahovat do jeho vize, nebo jsi nedostal ani víc prostoru? Co vůbec říkáš na tuhle, pro nás fanoušky parádní, desku?

Já mám tuhle desku úplně nejradši. Je to jediný MH album, který si dodnes zpívám a pouštím. Vždycky mě každá deska po vydání přestane zajímat, ale tahle ne. Je skvělá. V lednu mi Franta začal posílat první vzorečky a znělo to příšerně. Byl to brutální přehuštěnej bordel, plnej přiblblech kytarovejch vyhrávek a sólíček. Postupně jsme to telefonicky všechno promazali a prostříhali, až zbyla samotná kostra a zpěvy. Prostor jsem měl, ale nechtěl jsem to už jakkoliv zahušťovat. Už takhle to bylo zvukově dost přehlcený. Vymyslel a nazpíval jsem ňáký harmonie do dvou věcí, ale názorově jsem tam skrytě cítit dost. Je to rozhodně nejlepší MH deska s nejlepšími texty.

16. Ze svých cest si vozíš spoustu suvenýrů, ozdůbek. Na kterou z nich jsi asi nejvíce hrdý a přivezl sis taky nějakou z poslední mise na Srí Lanku?

Můj dům se pomalu začíná stávat druhým Náprstkovým muzeem a kabinetem kuriosit. Kromě několika cejlonských rituálních masek proti šílenství teď zdobí ložnici velký obraz šukajících slonů namalovanej na papíře ze sloního hovna. Největší radost jsem měl z úžasných afrodisiak z hadího jedu z Bornea, který fungovaly neskutečně.

17. U Srí Lanky zůstanu. Když jsme si psali, měl jsi obavy z místního jídla. Jak to nakonec dopadlo a jaký byl celý pobyt na ostrově?

Skvělej ostrov, prima lidi, úžasná příroda, treky po čajových plantážích, velké dobrodružství. Navštívil jsem v Candy i krematorium a zkamarádil se se spalovačema. Chtěl jsem k pecím, ale nebylo co pálit. Slíbili mi, že když počkám, tak seženou do hodiny mrtvolu. Taky jsem proslídil celou státní nemocnici v Mataře. Dostal jsem se i na operační sály a na jipku. Tvrdil jsem jim, že jsem doktor Cock z Evropy a že jsem dobrej v operování. Nakonec mě vyvedli ven v kozelci, když jsem se pak dostal do varu na ženském lůžkovém oddělení, kde jsem prolejzal pokoje a fotil pacientky.
Jídlo mě tam nebavilo. Já indickou kuchyni nemusím. Nemaj tam moc řezníků, takže ani maso neuměj moc udělat. Problém tam je i s chlastem. Mimo ukrytých speciálních winery shopů se ani blbý pivo v restaurantech nesežene. V těch nejlepších případech pro něj skočí číšník do toho winery shopu a naleje ho tajně do čajové konvice, odkud si ho pak host může nalejvat v prvním patře potmě.

18. Daleký východ a jeho kultura tě zřejmě fascinuje natolik, že trávíš v těchto zemích velké množství času. Na jaký zážitek vzpomínáš nejraději a na co bys naopak nejraději zapomněl? Je třeba nějaké jídlo, které bys vědomě nikdy nepozřel?

Rád ochutnám všechno, včetně všech živočichů. Momentálně bych vědomě nepozřel rice and curry. Skvělejch zážitků jsou ze všech koutů mraky, ale nic se nevyrovná pár dnům na Pattayi, kde se většinou na skok zastavím. Jízda po gogo a blowjob barech je pak pro mě to nejvíc inspirující.

19. Tvé cesty jsou spojeny se sexturismem. Mohl bys zapátrat v paměti na ten nejšílenější zážitek, kdy šlo vážně o krk, nebo to např. bylo tak divný, že bylo třeba se hned zdekovat?

V Asii je vždycky všechno v pohodě. O krk mi šlo jednou v Londýně v Soho. V jednom temným baráku s „models“ mě jeden paskunda držel kudlu pod krkem a chtěl mě o všechno okrást. Naštěstí někdo vešel do baráku a mě se povedlo utéct. Druhej den jsem viděl, jak ho na stejným místě zatýkaj. Sranda je docela na Kubě, kde v Havaně na Malecomu postává každých sto metrů policajt. Mezi nima jsou byty s nádhernejma holkama, co by tě rády dostaly k sobě dolů do sklepa, což se často promění v napínavou hru. Jednou jsem tam taky tahle utíkal po ňákým hromosvodu ze druhýho patra, bál jsem se, že dopadnu jako Hrzán. Píšu o tom na norníkovi.

20. Často slyším o případech, kdy se turista v asijských zemích nakazil a třeba i zemřel neznámou chorobou ať už z jídla nebo od některé z dívek či mužů. Nebojíš se někdy takhle riskovat nebo tě právě tohle fascinuje. Možnost neznámé smrti.

Důsledně na sebe stříkám repelenty.

21. Projezdil jsi svět křížem krážem a setkáváš se s lidmi podobných zájmů napříč všemi kulturami. V jakém bodě se civilizace podle tebe nachází? Myslím tím morální rovinu. Blíží se její pád jako ve slavném Římě, nebo máme ještě chvíli čas?

Ono to tak horký není. Podle mě je to ještě málo. Mám pocit, že čím dál člověk vyjede, tím menší tam cejtí rozklad a obavy z konečného zhroucení.

22. Zajímalo by mě, jaký jsi, když neskládáš a necestuješ nebo se neuspokojuješ na gangbang party či něco podobně pěkného a zajímavého. Věnuješ se i jiným druhům kultury či sportu?

Já nesportuju. Mě nejvíc baví jídlo a toulání. Nevydržím dva dny v kuse doma. Třetí den už se musím sebrat a vyrazit třeba jenom na Kladno prolejzat rujny staré Poldovky. Taky mám rád schůzky naslepo a svůj starý gramofon.

23. Vím o tobě, že máš rád zvířata a hodně z nich ti dělalo společnost. Můžeš nějaké vzpomenout? A jací tvorové momentálně z nich žijí v tvém domově?

Měl jsem dva dobrmany, Fritze a Ernu. Jejich statná, krásná těla ale už odpočívaj v útrobách mé bylinné zahrady. Jsou pohřbeny pod mirabelkou a jejím sladkým plodům teď říkáme fritzovky. Taky jsem měl kočku Lilly, z který je dnes slavná vycpanina. V domě teď pobíhá jen černej kocour Mikeš a z prosklené skříně na mě vejrá pár mumií. Budu si teď ještě pořizovat malou ovečku na hraní, spásání trávy, následnou operaci a jídlo.


24. Tvůj dům stojí v jednom pražském údolí. Jsi rád, že nebydlíš přímo v centru nebo někde ve čtvrtích, ke kterým bys stejně neměl vztah? Dům jsem nikdy neviděl, ale fotky z něj vypadají jako z letního sídla. Bylo složité takovej barák sehnat?

Je to kopie alpského domu, kterou nechal svému věrnému sluhovi postavit továrník Ringhoffer. Jednou byli spolu někde v alpách a sluha se do domu zamiloval. V domě jsem našel zežloutlé fotky z onoho vypečeného vejletu.

25. K domu patří i pozemek, zahrada. Jsi stále náruživým dendrologem a botanikem, nebo to už není ta vášeň jako dřív?

Už to není, co to bejvalo. Není kam sázet. Celá zahrada je už plně osázená a vzrostlá. Docela jsem ale vzrušenej při návštěvě svého skleníku, kde to voní čerstvou rukolou a prvními ředkvičkami. Ty mám moc rád.

26. Jsi finančně zabezpečený, tudíž asi i nad věcí. Jak se díváš na peníze, jakožto nástroj moci a manipulace? Jsou skutečně tak všemocné a důležité?

Nepochybně.

27. Kdysi jsi evokoval dojem, že jsi satanista, magie kolem tebe a tvé aury tomu dost nasvědčovala. Jaký je dnes tvůj názor na tuhle cestu? Působíš svobodomyslným dojmem, což se nevylučuje, ale...

Jsem především všehochtivej požitkář. Magie mě baví pořád a občas si udělám i ňákej rituál.

28. Jsi odedávna viditelně fascinován smrtí a pracoval jsi v její bezprostřední blízkosti, kde se to mrtvolami hemžilo. Jak se stavíš ke smrti a umírání? Bojíš se zemřít, anebo bereš smrt jako součást žití? Na tvoji geniální „Lesní hudbě" je blízkost smrti hmatatelná v každém tónu a není zlá. Je morbidní, ale je poetická, je filozofická...

A krásná… myslím, že se při „Lesní hudbě“ může hezky umírat. Odjakživa mě přitahuje vůně smrti, je inspirativní a magická. Občas si zajedu na Albertov k Hlavově ústavu, zaparkuju a jen z auta nasávám atmosféru. Jsem pozorovatel, ale v osobní rovině zůstávám v patřičné vzdálenosti.

29. Jak jsi se, Tome, vlastně dostal ke své vášni k pohřebnictví?

Velkou milovnicí funerálna bývala moje babička, která mě od dětství brávala sebou na hřbitovy a učila mne, jak se správně starat o hroby. Miloval jsem to a vzpomínám si, že mě nikdy odtud nemohla dostat. „Tomááááši, je čas jííít“ volala na mne, a já „prosííííím, prosííím, ještě nééé“. Schovával jsem se jí za márnicí, za stromy a náhrobky. Dlouho jsme se tam honili a nadbíhali, než mě odtud vždycky dostala. Už jako pětiletej jsem doved vzorně upravit a uklidit hrob. Byla to vášeň.
Mám po ní taky obrovskou sbírku prastarých parte. Pak jsem se stal na čas restaurátorem několika hřbitovů, kde jsem dával do kupy staré litinové hroby a kaple. To už má kadaverální posedlost rostla, až jsem se stal zahradníkem strašnického krematoria a pak už to jelo jako rychlovlak. Spalovna, soudní pathologie, pohřební hudba...

30. Jsi odborník s praxí, takže urna nebo rakev? Máš naplánovaný obřad, a jak by to mělo celé probíhat (hudba, květiny, proslov…)? Tipuju delikátní hostinu. Zajímáš se ještě o pohřby a sleduješ nové trendy v této oblasti?

Zajímá mě pohřebnictví hlavně všude ve světě. Tady už všechno znám. Líbí se mi třeba na Filipínách zavěšovaní rakví ve skalách, nebo nebeské pohřby vysoko v Himalájích, kdy se rozsekanou mrtvolou krmí hladoví supi, kteří pak tělo nebožtíka roznáší trusem po horách. Anebo je dobrý, snad je to někde v Polynésii, když umře třeba cukrář, tak ho pak do hrobu místo v rakvi nesou třeba v obrovským barevným dortu, nebo kamioňáka ve velkým barevným kamionu, nebo pěstitele slepic v obrovský barevný slepici…tohle by se mi docela líbilo. Třeba bych moh bejt pohřben v ňáký velký barevný houbě, nebo ve velkým starým gramofonu… co já vím.

31. Děkuji moc za rozhovor. A na závěr obligátní pobídka, máš-li něco na srdci a já se nezeptal, zde je prostor.

Při mejch toulkách přírodou mě nic nerozčílí víc než poničená a rozkopaná mraveniště. I když už neexistujou sběrači mravenčích vajíček, někdo furt mraveniště likviduje a vypaluje. Neničte je, mravenčí komunity patří se včelami k nejrozvinutějším vůbec. Mravenci uvnitř mají svoje nemocnice, přípravny a sklady jídel, otrocké kolonie a někde jsem slyšel, že tam maj dokonce i svoje bordely pro nejsilnější a nejsrdnatější bojovníky.