Touto recenzí zabrousím k našim sousedům do rakouských černě kovových luhů a hájů. Moje slova dále budou směřovat k poměrně mladé formaci Stormnatt, která je pod křídly labelu Ashen Production...Tahle smečka začala ostře svůj boj s křesťanstvím v roce 2000, za tuto dobu stačila vydat demo Funerál Apocalypse (2003) a posléze stejnojmennou řadovku po které následuje ještě ve stejném roce další počin s názvem Resurrection Ov The Kult (2005), kterému se v této recenzi budu více věnovat. Aktuální sestavu tvoří Mord: vokály, P.: bicí a Notodden: kytara.
Z tvorby Stormnatt je znatelně cítit odkaz staré školy severského black metalu, ale pozor, nejedná se pouze o lacinou kopírku, jak tomu u některých kapel bývá. Album o délce 36:22 min obsahuje šest skladeb včetně „krátkého“ asi něco málo přes půl druhé minuty dlouhého intra, avšak působivého, které udělá tu správnou atmosféru a tím prorazí cestu pro bouři, která se chystá zaútočit na Váš sluch. Hudba je jako celek agresivní, plná nenávisti, ale navíc melodická, tak jak by to u kvalitní propracované BM nahrávky dle mého názoru mělo být. Střídají se zde rychlé kytarové vichřice doprovázené nenávistným vokálem, a pořádně údernou palbou bicích s pomalejšími procítěnými melancholickými pasážemi. Typickým příkladem je v pořadí pátá skladba „Upon The Shores Of Solitude Pt. II“. Zhruba do poloviny mám pocit jako bych slyšel Sterbend, nebo Nyktalgii, neboť je zde zakomponovaný velice
podobný vokál, který by se dal charakterizovat jako výkřiky plné zloby, utrpení a nenávisti. Zhruba v polovině skladby přijde na řadu krátká „ukolébavka“... po ní přijde zvrat a tím není pochopitelně nic jiného než ničivá, našlápnutá úderná smršť. Jestli bych měl na tomto albu vyzdvihnout nějaký silný moment, či skladbu, bude to právě tato... Pro svoji rozmanitost, proměnlivost nálad a svým způsobem i propracovanost. Dle mého názoru jednoznačně nejsilnější moment Resurection Ov the Kult, ale nalezneme zde i jiné silné momenty v podobě netradičních BM postupů... Přijde mi silné a velmi dobré, že hudebníci nespoléhají na již zaběhnuté věci, které je ovšem také možné slyšet a bez kterých by to nešlo... Jistá dávka originality zde je a proto se vše nezačne zdát příliš monotónní a po čase nezačíná nudit, jak tomu čím dál tím častěji bývá. Co se týče zvuku nahrávky, nemám k němu žádné výhrady, jelikož všechny nástroje i vokál jsou dobře čitelné.Závěrem bych řekl, že i přesto, že jsem zatím neměl možnost slyšet starší nahrávky, což je pro mně zajisté chyba, kterou bych měl co nejdříve napravit, tak mě Stormnatt překvapili líbivým melodickým black metalem plným energie a perfektní atmosféry. Možná by nebylo na škodu, kdyby album obsahovalo ještě jednu skladbu v duchu „Upon The Shores Of Solitude Pt. II“, ale i tak se jedná o kvalitně provedenou práci, a už teď se těším na další desku, která doufám bude alespoň na stejné úrovni jako tato, a potěší ne jednoho posluchače.
