Loni jsme se podívali na „zoubek“ novozélandským vrahům Diocletian, letos zase na Heresiarch a teď zde máme další zajímavý exemplář toho, co kiwiové umí páchat za zvrhlosti. Ve WITCHRIST působí dva hudebníci, Cam Sinclair (Necrobastard) a Brendan Southwell (Atrociter), známí především svým působením v již zmíněných Diocletian. Sestavu doplňují vokalista Unjesus a kytaristé Abomination (působící rovněž v Heresiarch) a Occultorture (nejedná se o nikoho jiného než o famózního výtvarníka Alexandera „Bad News“ Browna). „The Grand Tormentor“ je již druhým dlouhohrajícím albem kapely a mohu vám říci, že předcházející počiny „Beheaded Ouroboros“ a „Curses of Annihilation“ (kompilace demo materiálu) byly ODPORNÉ! Zvukový hnus, který WITCHRIST produkují, by se dal popsat jako těžkotonážní death/doom s prvky bestiálního black metalu. Podvědomé zatínání pěstí a zkřivený výraz ve tváři mě neustále utvrzuje v tom, jak je „The Grand Tormentor“ drtivá deska. Nejedná se o tak šílenou stěnu hluku jako v případě debutu „Beheaded Ouroboros“. Tam se spíš než o death metal, či vůbec hudbu, jednalo spíše o zhudebněný močál krve, kostí a temnoty. „The Grand Tormentor“ je postaveno na riffech. Riffech zapamatovatelných, temných a velice brutálních. Tohle je hudba, kterou by sektáři kultu Aghori hráli, kdyby jim někdo vrazil do rukou nástroje a za inspiraci by jim byly dány „Mortal Throne of Nazarene“, „Fallen Angel of Doom“ a „Transcedence Into Peripheral“. Nevím, zda bych WITCHRIST popsal zrovna jako zpátečnickou kapelu dodržující za každou cenu tradice starého metalu smrti. Spíše cítím, že má kapela velkou vizi. Jednak samozřejmě ovlivněnou zmíněnými (a dalšími) kapelami, ale hlavně vizi ovlivněnou východním pojetím uctívání smrti. Zmiňoval jsem sektáře Aghori a není nic lepšího, než si vyhledat praktiky, jež tito opovrhovatelé samsárou provozují, a jistě si utvoříte obrázek o tom, jak je „The Grand Tormentor“ odporné album. Kali Ma by jistě zatančila.
Stále ještě nevím, jak si vlastně nové album stojí v porovnání se starším materiálem kapely. Novinka není tak nečistá jako „Beheaded Ouroboros“ a určitě je poslouchatelná i pro ty, kteří zrovna neholdují tomu nejodpornějšímu, co může metal nabídnout. Každopádně si nemohu zvyknout na hlas nového vokalisty Unjesuse. I když je jeho chropot mocný, zdá se být až příliš obyčejný, zvláště srovnáte-li jej s nelidským jekotem a murmurem bývalého vokalisty Imprecatora. A stejně bych asi ocenil o maličko hnusnější zvuk. Kanál přece jen „sluší“ WITCHRIST více.
WITCHRIST doporučuji fandům kapel jako Incantation, Blasphemy, Archgoat, Diocletian, Impetuous Ritual, Teitanblood, Evoken nebo třeba Mythic. „The Grand Tormentor“ zaujme zřejmě jen málo z vás, ale za sebe mohu říct: Jděte a sestupte v Naraka-Gati vstříc objetí velkého trýznitele! Anebo raději setněte hlavu Uroborovi a pozřete mrtvé maso. Výběr je na vás.
PS: V nejbližších měsících se snad podíváme na debutní album toho úplně nejlepšího, co novozélandská scéna nabízí – Vassafor!
K recenzi poskytli: Osmose Productions
