Začněme dnes trochu přímočařeji... Rakouští Trollskogen jsou jednou z kapel budujíc si své jméno teprve krátce. Je sice pravda, že letos slaví již kulatých 5 let, přesto se v „našich“ (chápej - black metalových) poměrech jedná o jednu z mladých skupin. A právě díky tomu by se hned zpočátku hodilo několik klišovitých, leč důležitých informací. „Les trolů“ dali dohromady pánové S.M. a F.A. v rakouském městě zvaném Feldkirchen kdesi v okovech času roku 2001. Toho roku vychází i první demo „Vom Vergess'nen Land“ a startuje tak každoroční pravidelné akvizice. Následujího roku to pak bylo v pořadí druhé demo „A Tribute to the North“ a o rok později první plnohodnotná deska „Der Weg zur Unendlichkeit“. Po roční odmlce, tedy loni, pak pod Darkland Records vyšel následovník debutu, a to padesátiminutové album „Totenwache“...
Už podle obalu desky jde vcelku snadno poznat, že kromě temné přírody pánové opěvují také smrt, temnotu jako takovou, a misantropii. Je tedy na snadě, že se nebude jednat o žádnou skočnou hudbu, nýbrž o pořádnou dávku depresivního black metalu. Skladba kompozic alba "Totenwache" jest vcelku shodná s nedávno recenzovaným "Blood In Our Wells" ukrajinských Drudkh. Pomalé, táhnoucí se skladby prokládané jakousi jednoduchou melodií, jež má za úkol "vyrobit" přesně tu atmosféru, jakou kapela v posluchači zamýšlí navodit. Jen Trollskogen směřují ke svému cíli mírně jinou cestičkou. Zatím co ukrajinci si libují v mírně neprostupných
kompozicích tvořených dvěmi kytarami (jedna linku, druhá melodii...), které je potřeba k porozumění několikrát poslechnout, Trollskogen servírují vše na stříbrném podnose s mnohem prostupnějším zvukem, skladbou i celkovým vyzněním. To co slyšíte poprvé, uslyšíte s největší pravděpodobností i napodruhé a napotřetí. Na tom se ale zpravidla nejeví nic špatného, velmi často je tomu spíše naopak....
Onou chybou lávky totiž není jednoduchost kompozic, ale spíše nuda, která začíná mírně vládnout posluchačovu uchu v druhé polovině „Totenwache“. A čím to? To, co lze slyšet v prvních dejme tomu dvou skladbách se pak totiž stále opakuje až do konce alba. Ty pomalé melancholické melodie, které tvoří valnou část tvorby „Trollskogen“ tu prostě ztrácejí šťávu, pokud se tomu tak dá u tohoto typu hudby říkat. Věřím tomu, že "Totenwache" si své příznivce jistě najde, nic světoborného se ale bohužel nekoná. A bohužel o to více, že minimálně v prvních skladbách je cítit mnohem více ambicí, než album v celkovém hodnocení budí.
Nakonec tedy vidina naslouchající třídy jeví se při rozsudku poněkud roztodivně. Z části spící, z části naslouchající a užívající si onu příhodnou atmosféru. Na položenou otázku, zda už jsme cosi podobného tolikrát neslyšeli se pak zvedne před tázajícím mírný hlouček zvednutých rukou. Nemohu sice albu "Totenwache" upřít onen postup od minulé desky "Der Weg zur Unendlichkeit", nicméně se v porovnání s podobně laděnými kousky topí kdesi v lehkém nadprůměru a mírné nudě...
