1. Zdravím, jsem si zcela jist, že je toto váš první rozhovor pro Českou Republiku a že zde nepatříte mezi nejznámější kapely, jak byste tedy Formloff představili ? Ať už jde o celkový koncept kapely, nebo i o jméno samotné ?

BKS: Nazdárek. FORMLOFF nejlépe popisuje samotná hudba, takže si raději zdarma poslechněte celé album na našem Bandcampu. Nemáme žádnou zvláštní agendu nebo cíl a politika nebo náboženství nás taky přímo nezajímají. Pro mě to je jen o muzice a pocitech, které můžeme posluchači přetlumočit. Co se týče názvu kapely, je to úplně náhodné slovo v norštině a vybrali jsme si ho, abychom oddělili muziku od čehokoliv dalšího.

MBS: Jelikož se s každou další nahrávkou měníme a vyvíjíme, tak si nemyslím, že by úplný koncept kapely šlo definovat jen pár větami. A také pro to nevidím důvod. FORMLOFF je jednoduše výsledkem našich společných názorů a zážitků a s těmi tvoříme hudbu. Bereme si nápady z našich myšlenkových pochodů a tvarujeme je do různých podob. A ohledně názvu: je to formulace, kterou je zatěžko popsat, což je vlastně hlavní důvod, proč jsme si jej vůbec vybrali.

2. Na koncept jsem se ptal hlavně z toho důvodu, že vaše novinkové album je naprosto rozdílné od předešlého „Adjo Silo“, a přesto jste v jednom rozhovoru uvedli, že jsou založené na stále stejném konceptu. Čím je ta změna? Stalo se něco přímo ve vašich životech, nebo jste v sobě tu temnotu a prohnilost „Spyhorelandet“ měli v sobě už dříve a jen jste ji nechali vybublat na povrch?

BKS: Jak jsem řekl výše, hudbu píšeme, jak se nám zrovna zamane, a tak bychom mohli říct, že mají obě alba stejný koncept. Tématika obou desek je podobná, protože obě jsou surrealistické, i když každá svým vlastním způsobem. „Adjo Silo“ je něco jako sbírka surrealistických povídek, zatímco „Spyhorelandet“ spíše souvisí s realismem. Realismem opravdových životních zážitků skombinovaných se surrealismem. Říkej tomu realistický surrealismus, jestli chceš.

MBS: Hudebně se obě alba liší hodně, ale tvořili jsme vždy na základě textů. Na „Adjo Silo“, abychom zvýraznili poselství, jsme surrealistické a smyšlené texty doplnili hromadou všelijakých nástrojů a žánrů. Zatímco mnohem temnější „Spyhorelandet“ jsme skládali s myšlenkou, že tonalita a naše volby musí odrážet sklíčenost a úzkost moderní společnosti – opět v souladu s texty. Ale ano, koncept je jinak stále stejný. Chceme pracovat na inspirujících nápadech a pak z nich utvářet koncept a formu. Ať už tvoříme cokoliv, vždy nás doprovází naše osobní zkušenosti a ty utváří identitu a hudbu FORMLOFF. Také bych řekl, že každý si v sobě vždy nese jakousi „temnotu“ a rozklad, neboť ty nás nestále obklopují. Zhnusení, beznaděj a smrt jsou součástí života a s tím se musíme vyrovnat. No, a pokud v sobě máš alespoň trochu empatie, tak na sebe všechny tyhle pocity a dojmy pochopitelně přeneseš. Někteří se raději tváří, že nic takového neexistuje, a tím pádem to na ně nemá takový vliv, zdali to je ale dobře nebo ne, nechám na tobě. Pro mě osobně je tohle album také ventilem zážitků posledních let. To samozřejmě dělá z novinky něco jiného ve srovnání s debutem, který jsme složili, když nám bylo nějakých 16–17 let.


3. Vzhledem k tomu, že texty jsou kompletně v norštině (a pokud vím, ani jste je nikde nezveřejnili), dost rád bych se o nich něco dozvěděl. Satanem se nezabýváte, snad už ani pokémony a tamagoči, poodkryjete tedy třeba svá nynější témata, nebo zarecitujete kousek textu ? :)

BKS: Život (a tudíž i black metal) není jen o Ďáblu, ale není ani o Tamagoči. Jsme ateisté, a tak se po duchovní/osobní stránce konceptem ďábla (nebo boha) nezabýváme. Ale myslím, že vlastnosti, které jsme ďáblovi přiřknuli, jsou docela zajímavé. Stejně jako nenávist, závist, bolest a utrpení. Další věc, která mě zajímá, je lidská duše a to, jak si jednotlivci vykládají každodenní bytí a okolní svět. Tomu se texty dost věnují. Jsou to obrazy utrpení a bolesti – deprese, sebevražd, duševní nevyrovnanosti, alkoholismu a fetování. Obrazy, které známe z vlastní zkušenosti nebo zprostředkovaně. Život je někdy na hovno, nemyslíš? Nevidím žádný důvod, proč by mělo existovat peklo.

MBS: Dalo by se říct, že jdeme rovnou k jádru pudla. Bůh ani Satan nám nejsou zapotřebí, abychom se dostali blíže k podstatě či jádru problémů. A je jednodušší se vcítit do něčeho, co nám je osobně bližší. Nepříjemné aspekty lidského života tvoří pro takový hudební koncept skvělý základ a zdroj inspirace je nevyčerpatelný.

4. Nevím proč, měl jsem pocit, že jste lidé s poměrně silným vztahem k surrealismu, popřípadě nonsens humoru. Je na tom něco pravdy? A je-li tomu tak, naše čtenáře by určitě nezajímal váš názor na rozšiřující se problém prorůstání lešení plísňovými sýry. Mě ale ano.

BKS: Tvé tušení je správné. Máš pravdu. Věčný problém je v tom, že rokfór není trubka.

5. Takovýchto otázek by se dalo vytvořit spoustu a všechny by mne zajímaly, vrátíme se ale zpět k hudbě. Ta je ve vašem případě dosti propracovaně zkomponovaná, hýříte nápady, přesto nic nepůsobí rušivě. Jakým způsobem vlastně probíhá proces skládání?

BKS: Skládání této desky bylo docela složité. Žili jsme v tu dobu každý v jiné zemi, a tak jsme si své nápady posílali přes internet. Svoje party jsem skládal na klavíru nebo klávesách a Marius je převedl na kytaru. Tohle netypické komponování kytarové hudby jen dodalo naší hudbě další rozměr. A jakmile se přidaly i další kytarové nápady, přibyla i dynamika. Mimo posílání souborů a krátkých zpráv jsme spolu příliš nekomunikovali, a tak hudba fungovala sama o sobě a díky nám jen dostala podobu. Mohli jsme tak pracovat čistě na základě našich vzájemných dojmů z hudby a bez zbytečných diskuzí. Dnes už skládáme poměrně klasicky ve studiu, i když snaha zachovat kladné aspekty volné výměny nápadů, jak bylo zmíněno výše, zůstává. Co se týče konstrukcí, rytmů atd., o tom příliš nepřemýšlíme. Prostě to samo vyvstane, když se držíme témat a poselství, které chceme hudbou přenést. Na co se zaměřujeme hodně, je instrumentace a celkový feeling skladeb.

MBS: Když jsme ve studiu, tak zhodnotíme hudbu v kontextu alba a někdy přijdeme na to, že je nutné něco prohodit nebo předělat. Pro mě je dost důležité neopomenout nápady, které vzešly během skládání třeba při jamu, bývají totiž dost procítěné. Samozřejmě, že si sedneme a poslechneme, jak všechno zní, jak hudba odráží texty a jak můžeme skrze své nástroje stvořit ten nejlepší audiovizuální dojem či estetiku, chceš-li to takhle.


6. Mám velký problém najít na „Spyhorelandet“ nějaká negativa, možná byste mi mohli povědět o pár věcech, které vám nevyšly podle vašich představ.

MBS: Během skládání a nahrávání jsme narazili na několik problémů, ale jelikož si dokážeme svou hudbu vyprodukovat a smíchat sami, měli jsme dost času na vyřešení jakýchkoliv potíží, které nás potkaly. Skladby a vokály jsme také nahráli v předprodukci, takže pokud bylo nutné něco změnit, udělali jsme to s předstihem nebo během zmíněných procesů. Kritika a zhodnocení skladeb a zvuku je dobrý způsob, jak zaručit kvalitu a dosáhnutí cíle celé produkce. A to musí probíhat od začátku tvorby až po samotný konec. Takže jsme byli schopni vše zkorigovat v náš prospěch.

7. Kde k vám přichází inspirace? Z informací na vašich Myspace stránkách to vyznívá, že z jednotlivých lidských osudů a životních příběhů. Něco mě ale nutí zeptat se, zda mezi vašimi múzami není i příroda?

MBS: Příroda je pro mne místem pro odpočinek. Dovoluje mi nahlížet na můj život z perspektivy a nemyslím si, že bych toto album složil, kdybych nezkombinoval zkušenosti z života na dalekém venkově a velkém městě.

BKS: Příroda jako potěcha oka mi velkou inspirací není. Avšak v případě „Spyhorelandet“ tomu bylo jinak. Jedním z hlavních témat desky je kontrast mezi městem a lesy, urbanismem a ruralismem. Je zvláštní, jak se dokážeš skutečně spojit s vlastním já, když jsi v lese sám.

8. A když už jsme u těch inspirací, zajímalo by mě, jaké vás baví další umění, ať už jde o filmy, obrazy, knihy nebo cokoli jiného?

MBS: Co se týče filmů, preferuju Michaela Hanekeho, Darrena Aronofského a Andreie Tarkovského. Mám rád i různé dokumenty a semtam i kvalitní sci-fi nebo horory. Ze spisovatelů mám rád Kjella Askildsena. Nedávno jsem četl Dostojevského a hodně se mi taky líbila kniha Největší show pod sluncem od Richarda Dawkinse. Celkově jsem poslední dobou četl knížky na téma biodiverzity.

BKS: Řekl bych, že opakem umění je věda a ta mě inspiruje hodně – ať už to jsou nové technologie nebo astronomie. Nebudu tu dělat Vintersorga, ale myslím si, že kosmos je fascinující. Co se týče umění, berou mě filmy jako „Irreversible“ nebo „Funny Games“. Mám rád japonskou kulturu a umělce jako jsou Suehiro Maruo a Katsuhiro Ohtomo. Miluju retro a indie hry jako série Seiken Densetsu nebo Mondo Agency/Medicals.


9. Ne že bych hudbu za umění nepovažoval, naopak. Ptám se na ni zvlášť právě pro její důležitost. Dali jste o sobě vědět, že vás zajímá a baví i elektronická hudba, což je tak trochu i moje obsese. Jelikož elektronika je příliš rozsáhlý pojem, mohli byste prozradit některé své oblíbené interprety/žánry ? A protože ještě více než elektronika pro mě znamená – samozřejmě – black metal, zajímali by mě i nějací ti black metaloví interpreti.

BKS: Žeru synťáky a umělce jako Daft Punk nebo Kavinsky. Ale poslední dobou spíše poslouchám starší věci jako Bernard Vebre a YMO. Black metal tak moc neposlouchám, ale mí favorité jsou Mayhem a Deathspell Omega.

MBS: Poslouchám spoustu žánrů a dokážu si najít zajímavé kapely a hudebníky ve většině z nich… Hodně poslouchám elektronickou hudbu, a to za předpokladu, že je zaměřená na repetitivní rytmy. Poslední dobou nejvíce poslouchám Oranssi Pazuzu, 40 Watt Sun, Sculptured, Sussane Sundfor, Rome, Nordagust (je tam pár skvělých záznamů tetřeva), různé prog rocky atd. Nový Pallbearer je docela fajn a stejně jako BKS mám rád Mayhem a Deathspell Omega. Dalším mým oblíbencem je Thomas Feiner.

10. Mám dojem, že FORMLOFF je pouze výsledkem delšího přátelství mezi vámi dvěma zúčastněnými, jak se vlastně stalo, že jste se dali dohromady za účelem tvoření hudby? Jak jste vlastně začínali?

MBS: Společně jsme začali dělat hudbu, když nám bylo patnáct a chodili jsme jednu dobu na stejnou školu. Ze začátku jsme měli jinou kapelu, kde jsme hudbu samplovali, a ta se později s naším rostoucím zájmem o black metal vyvinula ve FORMLOFF. Před nahráním „Adjo Silo“ a podepsáním smlouvy s Audio Savant Records jsme v norském Leikvangu nahráli pár demáčů, které jsme moc nešířili. To, že „Adjo Silo“ vůbec vyšlo, bylo pro mě docela překvapení. Pro charakter FORMLOFF to byla ta nejdůležitější doba a některé demo skladby jsou i mé nejoblíbenější.

11. Snad to není příliš osobní, ale vždycky mě zajímá, co hudebníci dělají ve svém osobním životě za školu nebo práci. Prozradíte?

MBS: Na práci máme spoustu věcí, buď jako hobby, nebo jako zaměstnání. V zkratce: kromě jiného je Bernt Karsten zvukař a já grafik.

12. De facto ve dvou fungujete deset let. Jak vás napadlo shánět do kapely bubeníka a dalšího kytaristu? Chcete více hrát na živo, nebo jde o přínos nové kreativní mysli? Jaké požadavky budete klást na nové hudebníky?

MBS: Když jsme skládali „Spyhorelandet“, zjistili jsme, že tomu ještě něco málo chybí, a tak jsme se rozhodli přizvat hostujícího bubeníka. Bernt Karsten rovněž znal i několik velice dobrých basáků. Vyzkoušeli jsme je, fungovalo to a rovněž to trochu rozšířilo zvuk. Jelikož jsme složili celé album sami, tak spolupráce s dalšími lidmi přinesla něco čerstvého. Jsem s jejich přispěním velice spokojený. Opravdu náš materiál dobře interpretovali. Nejsem proti dalším hostům v budoucnu, ale myslím si, že zůstaneme jako tvůrčí duo. A máme v plánu začít zase hrát živě. Momentálně se snažíme dát dohromady koncertní sestavu. Jsme teprve na začátku, takže je těžké říct, jak to dopadne… Koncertní muzikanti by s námi měli dobře vycházet, mělo by je to bavit a samozřejmě musí umět materiál zahrát.


13. Sice jsme to téma už nakousli, ale jaké jsou tedy vaše představy do budoucna? Pozitivní recenze (ke kterým přidávám tu svoji) z celého světa vám musely do žil vstříknout nový elán. Musím říct, že jsem velice zvědav, s čím přijdete dál.

MBS: Ano, tentokrát jsem byl pozitivními reakcemi docela překvapen. A to ulehčuje pár věcí co se týče skutečného vydávání hudby. Ale skládání a produkce hudby zůstane stejná jako vždy, pár skladeb mám mimochodem už napsaných, ale nevím, jestli se budou na další album hodit. Je zatím těžké říct, jaké bude. Všechno to záleží na naší motivaci ve studiu a na tématech, kterými se hodláme inspirovat. Zatím je vše jen na papíře.

14. Velmi se mi zalíbil váš nápad vložit pro čtenáře do rozhovoru recept. Od roku 2007 jste ale určitě vyspěli i jako kuchaři, jsem jen zvědav, zda váš dnešní recept bude stejně jako nové album o tolik temnější. :)

MBS: Ok, takže tady je speciální recept pro Mortem, který jsme jednou připravili pro našeho starého příteli v Leikvangu v roce 2005 nebo tak nějak.

- 2 ½ domácí brambory, která ležely v dřevěné misce na kuchyňském parapetu o týden déle než měla.
- Přibližně 200g pomfritů

Podávejte pozdě v noci na světle zbarveném talíři. Váš host by měl před jídlem dát najevo svůj vděk zakřičením „Dennå påmmfri’n er jo klaka!“. Tak u nás říkáme díky.

15. Děkuji za rozhovor, přeju mnoho štěstí a kreativity do budoucna, poslední slova jsou vaše!

BKS: Děkuji ti! A dobrá, přednesu ti kousek textu z titulní skladby: „Jste to vy, kdo zvracel do její kundičky!“