Když jsem dopoledne sbalil vše potřebné a vycestoval z mého rodiště do kempu Obora poblíž Brna, bylo mi jasné, že mě čeká jistě famózní víkend. Minulý rok byl též parádní, takže nezbývalo nic jiného, než vytrpět tří hodinovou jízdu v rozpáleném autě a ubírat se zážitkům vstříc. Moje očekávání se naplnilo. Fanoušky čekaly dva horké letní dny plné všemožných metalů a nějakých těch místních tekutin. HELL FAST ATTACK 6 je zde!

Co se areálu týče, tak zde byly k dispozici chatky pro ty majetnější a místo na stany, ke kterým se dalo zajet autem, což byla výhoda, jelikož náš pekelný stroj byl stále na očích. A pro toho, kdo není citlivka, se to zde dalo krásně přežít. Jako bonus se zde nabízelo cachtání v nepříliš čistém vodním živlu. No, snad se nikomu nepodařilo chytnout ňáký ty filcky.

Stan byl vztyčen, a tak jsme se mohli pustit do obchůzky a koštování místního chmelového moku. Sem tam přiletělo i něco tvrdšího, to dá rozum.

Den první:
Než jsme se stačili rozkoukat, už zde byla první kapela DARK SEAL, která celou dechparádu započala. Osobně jsem měl tu čest slyšet je naživo prvně. Na lelky nebyl čas a začalo se pěkně zostra. Důstojný to otvírák, říkal jsem si. Vedro se už začalo jakž takž snášet, což bylo stejně pozitivní jako fakt, že HFA 6 byl právě zahájen.

Brněnští DARK SEAL mají jedinou větší nevýhodu, totiž že jsou na scéně teprve chvíli, odehraného naživo toho moc nemají a na jejich první oficiální nahrávku se ještě čeká. A tak větší akce prozatím „jen“ otvírají. Na HFA předvedli standardní (čti skvělý) výkon o síle pořádně splašených pohanských černých koní. Opěvoval se beltinovský „východ slunce na téhle zemi“ a proklínali pochopové svaté inkvizice, kteří kdysi „zabíjeli ženy, zabíjeli muže, ve jménu Boha, pro spásu jejich duše“ (a dnes dělají v nových podobách a jinak totéž). Těším se na akci, kdy tihle pánové budou hlavním tahákem, určitě by jim to slušelo. A jestli jsem kdysi moc nemusel jejich koncertní podání šlágru „King“ od Satyricon, kterým i teď své vystoupení uzavírali, už jsem si zvykl. I s touto jejich tečkou byl začátek festu výtečně temně rozpečetěn.

Kapela, která na tuto akci neodmyslitelně patří, následovala chvíli poté. ŽREC jsem sice viděl již několikrát, ale vždy se na ně těším. Nemohu si pomoct, ale těšení probíhá hlavně kvůli jednomu songu. No jistě, je to cover od „Nokturnal Mortum“ – „Perun’s Celestial Silver“. Kde se popisuje onen národ „Lunou blahoslavený“. Kapela představila především jejich aktuální album „Paměti“, které je rovněž kvalitní, ale mému srdci je stále blíže „Žertva“. Tento vztah je ale jistě zapříčiněn faktem, že „Žertvu“ jsem jeden čas točil stále dokola. „Raráš Rakáša“ rovněž nemohl chybět, takže si jistě každý „žrecař“ přišel na své. Nuže, pojďme ale dál, vážení a milí.

Folkovou veselici vystřídali přívrženci Pána ze skulin pekelných. ROOT na nás vypustili svoje rouhačství a démonický Big Boss se tradičně pitvořil na pódiu. K této formaci jsem si bohužel nikdy příliš osobní vztah neutvořil. Možná dřív, ale teď už mě ti jejich satani příliš netankují. Chápu, že je to kult a patří mezi nejvýznamnější české BM formace, ale na mě už rčení, že šest šest šest je 666 moc dojem neudělá. Každopádně, show to byla jako vždy kvalitní a vždy si vybavím, jak samotného pekelného pantátu polili v Praze pívem, načež začal chvíli trucovat a nechtělo se mu blekotat další zlobu. Zahrozilo se a bylo dobře.

Polský black metal mám dost rád, čili na MASSEMORD jsem se hodně těšil. Již při prvním žalmu dali najevo, že si sem s kamením hrát nepřišli. Nekompromisní záležitost a první zapojení většiny přihlížejících. Po menším pošťuchování u pódia jsem si vykoledoval epesní modřinu, ale musím říct, že mi to vůbec nevadilo. Co se polské scény týče, tak osobně mám radši MASSEMORD než FURIA, jenž následovala den po té. Sice členové jsou povětšinou stejní (kytara, vokál), ale prostě mi jejich „matroš“ sedí víc, nedá se kroutit. Jak by napsal jeden nejmenovaný redaktor – 100 lidí, 100 chutí, čemuž jistě rozumíte.


Pak měl přijít vrchol večera. Čtete správně – měl. KRODA napochodovala na pódium, chopila se nástrojů hněvu a skladbou „First Snow“ z alba „Schwarzpfad“ započala svoje snažení. Jenže pak se stalo něco, co mě pak ještě docela dlouho štvalo. Frontman, jenž má při invazi mimo studio na starosti vokály, nám oznámil, že dneska se žádnej zpěv konat nebude, jelikož má něco s hlasivkami. Popíjel Vincentku a mával svou kšticí. Chvíli jsem stál jako opařený s výrazem „co on jede za styly?!“, ale pak jsem se též nechal unášet hudbou. Muzikantům to sem tam ustřelilo, ale možná mám takový dojem jen z toho, že jsem neuslyšel Eisenslavův vokál. Ale tak zase si musíme říct, že na KRODY nejezdíme každý den … Ale mohlo to být lepší. Občas se tedy opřel alespoň do čistých vokálů, ale ne vždy. A taková skladba „Heil, Ragnarok“ bez této maličkosti moc velký dojem neudělá. Na závěr vystřihli k všeobecné radosti ještě cover od Absurd“– „Der Scharlachrote Tod“. Ptal se dokonce lidí, jestli to někdo nechce zazpívat místo něj. No, měli dát „Pesttanz“ a šel bych tam. :D Celkový dojem z KRODY nakonec dobrej (a vyzdvihnu je znovu, přeci jenom – je to KRODA), jen škoda toho vokálu. No tak možná někdy v příštím životě.

KRODA musela být největším lákadlem letošního HFA, pod pódiem se totiž srotil početný dav přihlížejících, kterého ani následující den už neviděl. Tohle musí být přece zajímavé, to je ta KRODA, kvůli které se každý druhý starosta třese strachy a fest se v jejich revírech zakazuje. A jaká byla? Instrumentální a neškodná. Eisenslav byl možná ze své hlasové indispozice víc nešťastný, než jeho zkoprněli fans, když mezi skladbami utrousil, že zažívají asi své nejhorší vystoupení vůbec. Ale kdo tohle nějak vnitřně přijal, tak si i bezhlasé verze desetiminutových magických opusů užil. I bez nasazení frontmana to mělo drajv a bylo jen dobře, že kapela do svého setu zařadila říznější kytarové kousky a pro tentokrát se zdržela různých zurčících potůčku a píšťaliček.

Ještě před tím, než se všichni rozprchli do stanů a chatek, tak jsme si na chvíli sedli k tomu pívu a rozjímali nad hloubkou vesmíru, kaprolachtanech a tak všelijak podobně. Konečně se ochladilo a usnul jsem, ani nevím jak. Probuzení bylo ale o něco horší …


Den druhý:
Raníčko. Vzbudilo mě příšerné horko a parádní sušák z večera. Ugrilovaný ve vlastní šťávě jsem se vyplazil ven ze stanu. Naštěstí jsem objevil, že poblíž se nachází zdroj pitné vody, takže si bylo kde opláchnout gezicht. Samozřejmě, sociální zařízení bylo rovněž přítomno, ale tak daleko se mi chodit nechtělo. Využil jsem i možnosti koupele v místní, parníky křižované přehradě, po které proběhla návštěva hradu (konal se zde v dohledné době též jakýsi obskurní festival, interprety si raději ani moc nevybavuji) a návrat zpátky do stanoviště. Přišli jsme tak akorát na čas, již se zde šířil okultizmus a zlo.

První sobotní kapelu – SURT jsem bohužel moc neviděl, takže zde mohu napsat pouze pár hesel, o co zde zhruba šlo. Když jsem přicházel, tak ještě párkrát počastovali své instrumenty a rozpustili to. Velice klišoidně: jednalo se o black metal staré školy, bez paintu. Toť vše.

Black metal staré školy a jeho typická klišé jedno jest. A díky za to. A taky díky za to, že se najdou ještě i dnes výrostci, kteří to v tomto duchu smaží. SURT jsou hodně mladí a musí ještě hodně a hodně hrát, aby starou školu i její klišé pevně uchopili za pačesy. To ukázali i na začátku druhého festivalového dne během svého vystoupení. Ale taky přesvědčivé zapálení pro věc. Kapelu skvěle podržel její bubeník i kytarista a asi právě pro jejich nasazení mě SURT bavili. Zařazené dvě ukázky z jejich nejnovější tvorby byly zase o kus nápaditější než věci z nedávného „Under the Dark Standard“, které tvořily většinu jejich setu. Tak uvidíme.

Další smečku jsem si již ujít nenechal. Děčínské ANCIENT ANCESTRY jsem viděl na chomutovské akci „Nečistý trůn“, takže jsem věděl, jak to asi zhruba může probíhat. Cítit byla příchuť thrash metalu, smíchaného s deathem, zvuk byl sice lehce „zahulený“, ale člověk nejde na Petra Bendeho, takže s tím musí počítat. Největším nepřítelem bylo vedro. Polední žár mě dost ničil a do nějakého rychlejšího pohybu se mi moc nechtělo. Škoda byla využití automatického bubeníka, ale když přihlédneme k počasí, tak živý by se jim nejspíš uvařil. No ale nechme spekulací. Do očí mě praštil hlavně hokejový dres, do kterého byl navlečený kytarista. Zajímavé bylo i využití hlasu Rudolfa Hrušinského z filmu Spalovač mrtvol.

Zkušení muzikanté z AMON jistě potěšili dost lidí. Když jsem se blížil k pódiu, zněli mi něco jako legendární Master’s Hammer, které následně vyzdvihli v závěru, kdy zahráli cover „Jáma pekel“. V tu chvíli mi bylo nějaké vedro úplně ukradené. Stejně jako u dalšího fláku, tentokrát od thrashových velikánů Slayer. Za sebe musím říct, že to bylo zatím to nejlepší, co jsme zde mohli slyšet. To se dalo ale čekat, když KRODA byla značně oslabená. Na tyto pány se jistě kouknu ještě blíž a něco si od nich seženu, jelikož v řemeslu kovovém se skutečně vyznají.

V severočeském kraji dobře známá kapela z Ústí nad Labem – WYRM s ženskou kytaristkou na sebe nenechala dlouho čekat a rozjela na nás „sypačkoidní“ black metaly. Totálně zmožený vedrem jsem nevydržel stát pod pódiem příliš dlouho a čas od času jsem si musel jít pokropit hlavu. Pozoroval jsem je hlavně ze stínu starých vrb, kde se křížily cesty dalších sluncem spálených lidí, jelikož před pódiem by to byla sebevražda. V tudle hodinu prostě ne.


TEMPLE OF OBLIVION je kapela, o které jsem před vystoupení nic neslyšel. Údajně se jednalo o jejich první koncert v České republice. Vypadali teda hodně zle, kór zpěvák, jenž měl na sobě sutanu s kápí, doplněnou stylovou obuví – sandálemi. Jako bonus byl ještě vybaven pouty a svazkem klíčů. Bubeník byl rovněž náležitě zakuklen, ale za svojí soupravou nebyl tolik vidět jako zpěvák. Lepší by rozhodně bylo, kdyby byl kapele věnován čas v pozdějších hodinách, jelikož v době, kdy slunce pere jako šílené, se toho zla moc napáchat nedá. Celkově na ně nemám moc námitek, ale že bych z toho byl extra vypleskej, to se též říct nedá.

Jeden ze dvou zástupců našich východních sousedů následoval. Na pódium se přiřítila folková jednotka PRAROD. Zpěvák v bílém triku Khors, luxusně spálený od sluníčka, si s sebou dovalil flétnu, na kterou v průběhu vystoupení sem tam zahrál. Ne vždy to bylo 100%, ale to se dá chápat. On alkohol v takhle horkém počasí zamává s nejedním pohanem. A ta jejich borovička se spritem… No, myslím, že každý si udělá obrázek. Občas jim tedy vypadnul zvuk kytary, ale zvukař si s tím poradil. Nechť žije mocná matka příroda!

Slovenští muzikanti dohráli a za chvíli byla na pódiu další smečka – DRAUGR. Všichni zmalovaní válečnými barvami ala Turisas v kožešinách a s řetězy. Dle jejich vizáže si dost lidí jistě pomyslelo, že se bude jednat o nějaký cirkus, ale já jsem čekal něco jiného. Členy kapely tvoří většina lidí, podepsaných pod zvučným jménem Sturmkaiser. Tady se však nečekaně nejedná o žádnou válku, ale o oslavu původně pohanské Itálie. Nejvíc mě potěšilo, když zazněl song „The Vitulean Empire“ aneb „We Hail the Wolf, to the Legend We Aspire We Bear a Sword for Vitulean Empire!” Následovaly i pecka „Nocturnal Pagan Supremacy“ ze stejnojmenného alba. Hlavní materiál však tato folk/black/pagan formace brala z „De Ferro Italico“. Potěšily mě i „živé“ klávesy, jelikož jsem čekal pouhé samply. Jen škoda (pro mě), že většinu textů mají v italštině, takže jsem si toho s nimi moc zazpívat nemohl.

Česko-německá aliance ASKEREGN nás z italských bitevních polí přemístila zpátky do pekla. Warpainty, oheň, popel, zlo. 4 slova, 4 trůny, 4 princové pekla. Belial, „frontwomanka“ této legie temnot sypala po svých služebnících popel a její německý kolega lačně plival po okolí plameny. Když vyčerpali svůj repertoár písní, sáhli po cover verzích. Zmínit musím hlavně „Satan a smrt“ a samozřejmě „Síla, moc, nenávist, zlo“ od zlé žatecké skupiny Zlo. Zapomenout nesmím ani na fanouška oblečeného do trika Root se vskutku bestiálním rozmazaným paintem (Blasphemy hadr -.-).

ASKEREGN mám rád, protože je to jediná metalová kapela, kde mi ani trochu nevadí ženská za mikrofonem. Tahle holka totiž není žádný fetiš na očumování, to je skutečná spodoba k pekelné bestii. A svůj původ přiznávala hned od svých prvních pohybů a pěveckých čar na hellfastovském pódiu. Kapela předváděla ortodox satanic black se vším, co k němu patří. Plivání ohně, otočený pámbíček, stylový warpaint. Hrálo se i kultovní „Ave Satani“, tak, aby se nikdo neurazil :-). Co dodat? Jen více cest mezi Německem a Děčínem, konečně nějaký ten regulérní počin a long live ASKEREGN!

Jelikož žízeň byla veliká, vydal jsem se občerstvit a kapele SEZARBIL jsem příliš pozornosti nevěnoval. Zaslechl jsem toho doopravdy málo, takže si na popis netroufám. Tak snad kapela odpustí. :-)

Likvidace církve svaté, smbm, gasmasky, popletené kříže golgotské, pódiové prznění matky představené, bondage, vraždící panenka… SEZARBIL si s rouháním ani tentokrát nedali pokoj. Pro dnešní podobu kapely je příznačné sklížení stylového blacku muzikantů a extravagantních kousků jejich vokalisty, což dost baví a nejen oči. Charismatický Chucky kapelu táhl a kromě průtrže hlasivek do publika a lesů u príglu ukázal ve skladbě „Cesta“, jak umí libě zapět čistým bohatýrským hlasem. SEZARBIL odehráli řadu novějších věcí, které se snad v blízké době objeví na připravované desce.

Na polskou smečku FURIA jsme se vrátili zpět pod pódium a rozhodně jsme toho nelitovali. Kapela předložila charakteristický polský black metal protkaný jak řezavými riffy, tak melodickými kytarovými onaniemi. Správné ratatazlo s charakteristickým bílým paintem, jako měli borci den před tím při vystoupení MASSEMORD.

[Dufaq]: Zde si dovolím já přidat komentář k tomuto vystoupení, protože pro mě to bylo to nejlepší, co mi celý festival nabídnul. I přes odporné vedro, které celý den panovalo, mi při setu naskočila husí kůže a po nutném odfocení kapely jsem jen stál s pootevřenou pusou a nestačil se divit, co nám pánové servírují. Jednoznačně nejlepší vystoupení, co jsem měl možnost zhlédnout.


Nyní nastal čas na úder pohanského hněvu! ALGOR ani nepotřebovali paint na to, aby si mohl každý jasně určit, kdo že je headliner sobotního dne. Nekompromisní smršť, která by přinutila k hrození i toho největšího ignoranta. Odvážná to slova? Písně, jako „Pohanský boj“ hovoří za vše. Na konec jsme se dočkali i jednoho přídavku, takže spokojenost s touto legendou slovenského black metalu byla maximální. Jenom mě docela pobavil nařachaný basák, který vypadal, jako by právě vylezl z fitka. No ale to byl jenom detail, na kvalitě hudby to nic nemění. Stručně řečeno, společně s KRODOU jsem ALGOR bral jako kapelu, na kterou jsem se těšil jako nejvíc. Moje očekávání bylo naplněno.

Předposlední kapelou byla žiletkárna THOU SHELL OF DEATH. Ať jsem se snažil sebevíc, nemohl jsem do jejich hudby proniknout. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale asi už ve mně pracoval alkohol, takže nadšení nebylo zas až takové. Hudebníci byli vybaveni kápěmi a kouřová clona jejich misantropii ještě přiživovala. Teď budu lehce přehánět, ale přišlo mi to, jakoby na pódiu stál třikrát „I“ z „The One“. Zas taková hluková clona to sice nebyla, ale dívat se na ně rozhodně dalo. Jen si zapálit cigáro a kochat se z dálky.

Šestý ročník HFA uzavírali SELBSTENTLEIBUNG (doufám, že jsem to napsal správně -.- ), kde člověka ihned zaujal mocný vokál plný true „uhh“ výkřiků. Pořadatelé možná mohli dvě poslední kapely přehodit, jelikož DSBM by se na závěr hodilo víc, ale i tak to byla důstojná tečka za celou akcí.

Jako bonus na závěr následoval příjezd asi 15 policejních aut, ale to jen pro dokreslení.

Co dodat závěrem? Jsem moc rád, že jsem této akce zúčastnil. Vytknul bych však dostupnou stravu, jelikož ten kebab za moc nestál. No ale byl hlad a to člověka naučí. Staropramen zachutnal asi víc jak Litovel a možnost smočení spáleného těla byla též „ženiální“. Hlavně jsem spokojen, že jsem zase po dlouhé době viděl známé obličeje a moc rád jsem si se všemi pokecal, popil a tak dále. Doufám, že se dalšího ročníku zase někdo ujme, abychom se tam zase všichni potkali. Slava!

- text kurzívou sepsal RaznAgul