GROMM proudly IS NOT a member of any fronts or movements. We do support the honest devoted orthodox BLACK METAL. Supporters of political and sun-worshiping pagan pseudo "black metal" - IT'S NOT FOR YOU!
Z přecházejícího odstavce si jistě každý člověk základně znalý anglického jazyka udělá obrázek o povaze, ortodoxnosti a neústupnosti Nabatha a Baalberitha, jediných členů Gromm. Právě tato ortodoxní black metalová filozofie se logicky musí projevovat na hudbě, která je prostřednictvím „Happiness - it´s when you are dead...“ servírována...
Neprostupnost atmosféry nahrávky je mohutně „dýchána“ na posluchače každým okamžikem a oslava té silně „pravé“ atmosféry je zde dovedena k absolutoriu. Zvuk celé nahrávky je ukryt jakoby „pod pokličkou“ a vše slyšíte odněkud zpoza rohu... ze všech možných míst, jen ne přímo odkud byste čekali. Vše za důležitého dopomáhání vokálu, jenž si s tímto popiskem také nezavdá...

Již nějakou chvíli se mi u klasického black metalu nestalo, že bych většinu času nahrávky nic necítil. Necítil bych záchvěvy smutku, radosti nebo zaujetí. U poslechu „Happiness - it´s when you are dead...“ jednoduše většinou necítím nic. Toto „zaujetí“ mi přetrvává po dobu všech osmi skladeb a je prakticky neměnné. Občas se možná na minutku vychýlí, ale nikdy to není pocit stabilní či s dlouhotrvajícím efektem. Věřím, že cílem nahrávky je v posluchači vytvořit negativní smýšlení a určitě se to i částečně daří, poněvadž při poslechu nelze v mysli hledat naději lepších zítřků. doufat v Rozhodně jsem ale zatím neměl chuť sáhnout po noži :), i když záchvěvy negativity jsou přítomny. Ačkoliv bych hudbu Gromm nenazval vyloženě primitivní, tak momenty znějící monotónně, ohraně a nezajímavě jsou poměrně časté. Občas to je způsobeno vokálem, který je ve frázování u většiny momentů velmi podobný. A díky zastření, kterým je obdařen, je vše ve výsledku ještě silnější, bohužel ne v pozitivním slova smyslu.

Opravdu netuším jestli jsou bicí naprogramovány (zřejmě ale ano), či zda-li je Baalberith obsluhoval sám... pokud se ale jedná o možnost první, vše zní dosti autenticky a do celkové stavby kompozic skladeb dobře zapadají. Nejsou rušivým elementem, tak jak tomu u spousty automatů bývá, a řekl bych, že i zdárně dotvářejí pochmurnou atmosféru.
Stavby písní jsou veskrze podobné... Hudba se povětšinu času pohybuje ve středním až pomalejším tempu a ve většině případů je povětšinou jeden až dva zásadnější momenty do kterých také zapadá refrén či nejzajímavější moment skladby. Nouze není rovněž o změny rytmu, nenadálé přechody či téměř disharmonické momenty. Právě v těchto pomalejších pasážích je kladen velký důraz na vokál, bohužel mnohdy tato symbióza nefunguje jak by měla, respektive je lehce průměrná.

V záplavě veškerých přísad k black metalové hudbě v podobě folkových instrumentů, které jsou pro Ukrajinu tolik typické, je veskrze pozitivní setkat se s takovouto nahrávkou. To ještě neznamená, že prvotní efekt vydrží i po více přehrátích. Napoprvé mi Gromm připravili příjemné překvapení, ale postupem času se vlna nadšení zmenšovala a zmenšovala...
Druhé řadové album dvou týračů lidského podvědomí není ani zdaleka tak výborné jak bych očekával. Přesto jsem nalezl pár pozitivních momentů, které by mohly být impulsem do další snahy. Mnohé lidi lpící především na atmosféře a oné „pravosti“ dílo možná potěší. Mě nějak výsostně netěší a vše se v tom odráží...

K recenzi poskytl Ravenheart productions.