Na své cestě začal roku 2009 a od té doby toho už stihnul docela dost. Není to sice taková továrna jako Azgorh z australských Drowning the Light, ale rozhodně se nového matroše taky nebojí. Proč o tom mluvím? Za ty 3 roky existence stihl nasázet již 3 plná alba, což není zas tak špatný výkon, takže tvůrčí krizí nejspíš netrpí. Letošní dílo nese název „We Are All Code“. Co tím chtěl básník říct? Že bychom byli všichni nějaký kód nejspíš (nečekaně). Už jenom ona „lyrická témata“ jsou víc než zajímavá. Zabývá se totiž cestou Levé ruky a jakýmsi vzdorem. Čemu vzdoruje, to jsem nezjistil. Ale s ohledem na Levou ruku to asi budou zase nějací nebozí pánbíčkáři, cha cha.
Jak se v průběhu poslechu nahrávky ukáže, tak autor má rád krom black metalu taky punk. No myslím si, že docela i dost. Celý jeho styl, kterým album nahrál, je hodně špinavý a slovo „metal“ by za přívlastkem „black“ mohl klidně ten punk suplovat. Na tom zase ale není nic divného, v poslední době je známý fakt, že dost kapel se snaží „foadovat“ vše kolem a tvořit něco, co jim prostě přijde pod ruku. Tím rozhodně nechci hejtit Darkthrone, jelikož tadle kapela se všeobecně uznává, a i když zrovna já jsem tím neznabohem, jenž z jejich nové tvorby neslintá, tak uznání prostě probíhá. No ale to jsem se zase dostal trošičku jinam.
Proč tedy mluvím o tom punku? Celé album není rozhodně žádná nuda, u které by se nonstop zívalo a člověk by poháněl tracky. Ale když chci něco víc blackového, tak svoje chutě s AVULSE zas tolik nevyléčím. Album „We Are All Code“ si moji duši získalo něčím jiným. Když jsem ho projížděl poprvé a říkal jsem si, že se to tak ňák nese ve stejnym duchu a asi mě tam nic nepřekvapí, došel jsem až k desáté stopě. Odtud na mě vybafnul cover od hc – punkové formace Slapshot, kterou jsem kdysi dávno při svém The Offspring obodbí občas ušima prohnal. „No Friend of Mine“ je skutečně hodně chytlavá záležitost a vždy pocítím potřebu si ten song projet znovu a znovu. Že by se ze mě na stará kolena stal punkáč? Toho se fakt moc nebojím, ale občas to chce odložit všechna hrozidla, udělat si na hlavě kohouta (tak ten byl hodně dobrej, když se podívám na to svý háro) a zajuchat si s touto zblackovatělou verzí punku staré školy.
V poslední době ale moc nestíhám, proto jsem se zatím k předchozím albům AVULSE nedostal, takže nemůžu říct, jestli se horší, lepší nebo „darkenizujou“. Přeneseně řečeno, dost lidem určitě něco říká Graveland a Roba nynější tvorba, kde se jede furt to samé. (Mně to teda nevadí u tohoto souseda.) Ale tak časem to snad napravím, a i kdybych si měl na tomto albu pouštěn onen cover, tak mi to za a) krásně připomnělo mládí a za b) vím, že tu AVULSE je a výhledově se mrknu i po zbývajícím matroši. Všichni jsme tedy kód, ať už si to každém vyloží, jak chce. Zbytek ať zemře v nebi.
