Jsme zpět s druhou částí reportu z letošního festivalu BRUTAL ASSAULT, kde se zaměříme již pouze na kapely, které jsme během čtyř festivalových dní zahlédli. Samozřejmě se nedalo zachytit vše (a to nejen tím, že některá vystoupení se navzájem kryla), ale i tak se nám podařilo pokrýt alespoň ty nejzásadnější kapely z našeho záběru i mimo něj.


STŘEDA
[Dufaq]: Letos se mi povedlo „stihnout“ už první kapelu warm-up párty, kterou byli AVENGER. Nic moc vám k ní ale nepovím, neboť jsem došel až v půlce setu a kvůli vyprahlosti jsem zamířil pro žetony a do stánku s pitím. Než jsem vše vybavil, Avenger se loučili. Avšak musím říct, že dav byl před pódiem již obstojný, vzhledem k času a frontě před branami.

Nebudu se dlouze rozepisovat o setu INGROWING, neboť tato českobudějovická kapela zas až tak na náš zine nepatří a já jejich tvorbu nikterak valně neznám. Středeční podvečer jim však parádně sedl a jejich půlhodina na pódiu přilákala i první účastníky kotlení. Jsem rád, že se na pódia BA vrací české grindovky. Po útrapách z cesty, zakempení a ostatních záležitostí, jsem si konečně odfrknul z toho všeho shonu a uvědomil si, že už mi vlastně začala „dovolená“.

[Vilozof]: Mojou druhou kapelou v poradovníku, ktorú som na tohtoročnom BA videl, sú českí progresívni death-black metalisti FORGOTTEN SILENCE. Ranné albumy si ešte hmlisto pamätám zo svojich metalových začiatkov novinku som zbežne počul, ale bol som zvedavý. Zaujímavo vyznie porovnanie vtedy a teraz. Jedná sa o míľový krok vo vývoji týchto skvelých inštrumentalistov a právom im patrilo veľké pódium na takom prestížnom festivale, ako je Brutal Assault. Aj keď sa Borčo vedľa mňa ksichtil, ako keby práve zjedol citrón, ja som si všemožné zvraty, lámačky a gitarové vychytávky vychutnával plnými dúškami. Táto muzika má asi len dve strany mince, buď áno, alebo nie. Ja vravím áno a palec hore.

[Dufaq]: První zahraniční kapelu, která se ve středu objevila, jsme nezaznamenali. Švédské melodiky ENGEL nikdo z redakce nezastihl. Všichni vyrazili doplnit pivo a načerpat síly na kapelu, která lákala většinu z těch, co dorazili už ve středu. Řeč nemůže být o nikom jiném než o anglických ANAAL NATHRAKH. I přesto, že měl Dave poraněné koleno, se rozhodli dojet a vystoupit. Retrospektivně si říkám, že měl radši Dave zůstat doma a léčit se. Ne, že by jejich výkon byl špatný. To vůbec, právě naopak. I přes tuto nepříjemnost se do toho celá kapela, posilněná na postu baskytaristy Shanem Emburym (který pak vystoupil i s Lock Up a Napalm Death), opřela, jak je jejím zvykem, a započala s jatkami. Zazněly jak staré pecky, tak novější tvorba a jako odměnu za účast nám zahráli i jednu z připravovaného alba. Jenže kámen úrazu tohoto vystoupení byl zvuk. Z kapel, co jsem za celý fest viděl, ho měli AN nejvíc zprzněný. Nebylo řádně slyšet kytaru ani vokál, vše přebíjely bicí a výsledek byl plochý, splývající a nudný. Prostě to nemělo koule. Nikdy by mě nenapadlo, že ve spojitosti s AN vyslovím slovo nuda, ale tak se mi set jevil. Pro mě jednoznačně největší zklamání za celý BA.

Musím říct, že i brněnští pekelníci ROOT předvedli akčnější show. Ti měli na rozdíl od Angličanů zvuk v pohodě. Root jsou svým způsobem jakousi zárukou kvality. Big Boss byl sice tentokrát méně výmluvný ve srovnání třeba s Hell Fast Attackem, ale to setu nijak neubralo.

[Borco]: ALCEST sa vďaka zámene hracieho času s Root dostali až na samotný záver stredajšej warm-up party, čo harmonogramu úvodného dňa nepochybne prospelo. S ohľadom na ich žánrové zameranie som mal tušenie, že kapela zostane podobne nepochopená ako po minulé roky napríklad Ulver či Jesu. Neigeho a spol. v ten večer určite nepochopil minimálne pán zvukár, ktorý nám Alcest naservíroval ako brutálny death metal s plechovým rytmičákom a zablatenými gitarami. I tak ma ich set dokázal vtiahnuť do svojej zasnenej a krehkej atmosféry. Neige svoje čisté party odspieval síce bezchybne, kvôli vyčnievajúcemu spevu sa však miestami strácala tá dokonalá harmónia medzi ním a inštrumentálnym pozadím. Avšak ten škrekot, z ktorého mrazí v chrbte a ktorý by mu mohol závidieť zástup black metalových spevákov, sa už s týmto problémom našťastie toľko nepotýkal. Možno aj preto som si zo setlistu postaveného na všetkých troch albumoch najviac vychutnal song s názvom „Percées de Lumière“. Kapelám s dlhými skladbami tieto festivalové hracie doby príliš nesedia a za seba by som kľudne zvládol ešte jeden-dva prídavky. Každopádne to bol silný emotívny zážitok a nepochybne klimax zahrievacej párty, aj keď ich absolútnemu pražskému klubovému koncertu v rámci Set Sail To Mystery Tour 2010 sa to vyrovná len ťažko.


[Simach]: K žabožrútom Alcest nemám veľmi vypestovaný vzťah, ale ich vystúpenie som si nechcel nechať ujsť. Po tom čo som si nechtiac vytrpel kúsok vystúpenia Root (keďže kapelám vymenili hracie časy), Alcest priniesli inteligentný melancholický metal (black/shoegaze?) a pravdupovediac jedno z prekvapení festivalu. Na rozdiel od albumov ma ich vystúpenie bavilo celé a v momentoch keď som začal mať zmiešané pocity, ma vždy prekvapili s niečím novým, či to boli blackové pasáže alebo nečakané zrýchlenie. Žiaľ, ako som spomenul, nemám Alcest veľmi napočúvaný, takže neviem na ktoré skladby sa dostalo. Napriek tomu šlo o super koncert.
[Vilozof]: Keď už doznela najväčšia black metalová matematická hádanka o troch šestkách, bol čas na obsadenie najlepšieho fleku, aby som toľko zbožňovaného a zároveň toľko „hejtovaného” Neigeho videl zblízka. Misia bola úspešná. Pozorne som si obkukal pódiovku francúzskych bohémov, ale po prvej piesni som vyletel niekde do stredu s cieľom nepočuť len basu a kopáky, ale snáď aj niečo iné. Neuspel som ani v strede, nuž tak som sa premiestnil priamo k zvukárovi, kde to nebolo stále o nič lepšie, ale aspoň som počul už aj gitary, ale deathcoreový zvuk rytmičáku mi naďalej liezol na nervy. No čo už, nemôžem mať všetko. A dojem? No kvôli týmto pokus-omylom so zvukom kúsok zmätený, nechcel som sa nechať odradiť a snažil hľadať len pozitíva. Niektoré momenty boli nezabudnuteľné. Keď Neige prvý krát spustil po zhruba dvadsiatich minútach koncertu svoj black metalový rev, museli spozornieť ľudia v celom areáli a spoločensky unavení v pivných stanoch okamžite povstať z mŕtvych. Skutočne zimomriavkový zážitok. Snáď túto charizmatickú posádku ešte uvidím. [Dufaq]: Pro mě bylo vystoupení Alcest velice příjemný překvapením. Říkal jsem si, že Alcest nejsou kapelou vhodnou na festival, ale se svým úkolem se poprali velice obstojně a krásně zakončili středeční den. Díky!


ČTVREK
[Dufaq]: Jelikož mě ve čtvrtek ze stanu po ránu vyhnalo vedro, vyrazil jsem už na první kapelu dne. Mladá partička NOOSTRAK v čele s charismatickým Fredem, který zbytek festivalu trávil v Merchandise stánku, měla za úkol probudit ty, co již zabloudili do areálu. Byl jsem překvapen, kolik lidí si deathcore v jejich podání přišlo prohlédnout. Až na jeden technický problém vše proběhlo hladce. Už jsem Noostrak živě viděl a musím říct, že vzhledem k tomu, jak dlouho fungují, působí na pódiu jistěji než kdekteré větší a známější kapely.

Další zástupce české scény, tentokrát té black metalové. Jak víte, TROLLECH změnili logo, odstranili veškerou zeleň (i když v davu sem zaznamenal pár lidí s větvičkami) a přitvrdili. Součástí setu bylo několik nových skladeb z připravované novinky (tuším, že byly tři). K Trollech ani nevím, co už psát, abych se neopakoval, takže spíše popíšu pocity z nových skladeb. Ty jsou agresivnější, chladnější a slyším z nich vlivy např. Immortal. Jsem zvědav na studiovou verzi a nezbývá tedy než si počkat až novinka vyjde.

Kapely BRUTALLY DECEASED a TOTEM nikdo z redakce krom fotografa neviděl. Jediné co vám tedy můžeme poskytnout je pár Sachtikusových záběrů v galerii.

[Borco]: Uuh, TOXIC HOLOCAUST na čele s Joelom Grindom! Tu niet čo vytknúť! Ukázali, že sú skvelo zohratá banda, ktorá má už teraz za sebou viac živých vystúpení než mnohé hudobné stálice za celú dobu svojej existencie, čo sa aj patričným spôsobom odrazilo na celkovom náboji prezentovaných skladieb. Za zhruba 40 minút tu v thrashovom tempe padlo nemalé množstvo úžasne chytľavých riffov a spevavých refrénov. Zároveň bolo aj na krátkom sete možné postrehnúť hudobný posun medzi staršími vypaľovačkami z „An Overdose..“ a súčasnou zlovestnejšou tvorbou reprezentovanou skladbami „I Am Disease“ či „Bitch“. Bol tak z toho stručný, ale zato výživný koncert, ktorý mal potenciál zaujať širší okruh festivalových návštevníkov než skalných fanúšikov kapely. Mimochodom veľmi rád by som tu ešte raz poďakoval mladíkovi, čo mi po koncerte vrátil hodinky s ktorými som sa rozlúčil niekde v kotli. Salut tebe aj Toxic Holocaust!
[Dufaq]: Ačkoliv thrashi moc neholduji, Toxic Holocaust byli naprosto skvělí a v parné odpoledne mi dodali spoustu energie. Tímto děkuji kolegovi za doporučení.

[Guldur]: To už nastupuje Mášenka a její parta alias ARKONA. Kostýmy na místě, liška na krku, pohanská nálada v diváctvu a už se jede. Jelikož mám k Arkoně kladný vztah, ovšem spíše na osobní než hudební úrovni, těžko se mi jejich výkon objektivně hodnotí. V rámci škatulky pagan metal si myslím, že odvedli vynikající práci, zejména bych chtěl pochválit jejich zvukaře za krásně čitelné dechy a píšťaly, které písním dodaly živočišnější atmosféru, než kdyby byly tyto nástroje pouštěné ze záznamu. Maša zpívala s překvapivou silou, občas ji však trochu chyběla jistota a sebevědomí, možná asi z překvapivých reakcí publika, které čekalo na tvrdší smečky. Pagan metal mám já osobně rozdělen na dvě škatulky, první, ten který mě baví, kam patří Hellheim, Moonsorrow, Windir, staří Borknagar, Nokturnal Mortum apod. a druhou, která mě baví méně, a tam řadím Finntroll, Arkonu, Korpiklaani, Battlelore a další podobná uskupení. Pokud jste fanoušky té druhé škatulky pak Vás Arkona musela vyloženě nadchnout, já však odcházím s pocitem dobré nálady z pěkně odvedené práce sehrané kapely s dobrým zvukem, což je nepochybně pozitivní.


[Borco]: Svojím našliapaným setom umocnili death/grindoví matadori GENERAL SURGERY už tak vynikajúci doterajší priebeh prvého hracieho dňa. Páni v neodmysliteľných operačných úboroch nenechali jediné deravé miesto a ich vystúpenie malo ten správne vygradovaný priebeh. Tak ako má nový materiál neskutočné gule...má ten starý ešte viac. Medvedí spevák si zaslúži v tomto prípade absolutórium za zvládnutie úlohy showmana, ale najmä za to, ako hnal celú mašinériu vpred pestrým vokálnym prejavom. Vynikajúca mäsiarska brutalita s kvalitou chirurgickej presnosti, ktorú si pôjdem kedykoľvek veľmi rád pozrieť aj na samostatnom koncerte.
[Dufaq]: Co říct? Jako obvykle perfektní vystoupení a super zábava při pohledu na tyto řezníky/chirurgy. Po nemastné neslané Arkoně, kterou jsem viděl snad desetkrát, jsem opět pookřál.

[Guldur]: Na CROWBAR jsem bylo docela zvědavý, ač jejich tvorbu nemám prakticky vůbec naposlouchanou, i tak jsem si chtěl poslechnout hlavní kapelu Kirka Windsteina, toho času kytaristy projektu Down principála Phila Anselma. Ve všech dostupných materiálech se CROWBAR označují za sludge metal, já bych si jejich současnou podobu troufnul označit za moderní jižanský metal v duchu melodičtějších písní kultovní Pantery. Těžkotonážní riffy, usedlé bicí, dunivá basa a nad tím vším ztrápený hlas deprimovaného bluesmana, který se dal na metal. Chvílemi připomínal Ala Jourgensena z Ministry, chvílemi už zmíněného Phila Anselma. Abych řekl pravdu, celý set CROWBAR uplynul poměrně rychle, označil bych ho za zábavný, ovšem nepamatuji si z něj jediný zásadní moment. Z mého pohledu slušně odvedené řemeslo, nic víc. Na pivo!

Na řadu opět přichází Mortem indispozice aneb THE BLACK DAHLIA MURDER, CORROSION OF CONFORMITY a LOCK UP unikají naší pozornosti. Pokud nepočítáme, že poslední zmiňované jsem tak nějak slyšel od stánku s kávou (Dufaq).

[Vilozof]: V porovnaní s ročníkom minulým, toho ročný line-up obsahoval o dosť menej kapiel s nízkym, prípadne extrémne nízkym - pohrebným BPM. Z čoho logicky vyplýva, že fanúšik žánru musel povinne vidieť všetko, čo mu dramaturgia toho roku ponúkla. Tvorbu SWALLOW THE SUN nemám podrobne zmáknutú, ale jedno ich vystúpenie som už absolvoval a musím konštatovať, že toto na Brutal Assaulte bolo o niekoľko tried vyššie. Možno to bolo aj tým nedostatkom kapiel v podobnom žánri. Ktovie. Ale toto vystúpenie som si poriadne užil a zanechalo na mňa veľmi pozitívny dojem. Jemný letný dážď pridal punc celej melancholickej atmosfére a ja som sa preniesol niekde do inej reality. Maximálna spokojnosť.

[Dufaq]: Na německé HEAVEN SHALL BURN jsem vyrazil, jen abych zkrátil čas při čekání na Ministry. Ačkoliv těmto stylům živě poměrně holduji, HSB mě tentokrát nějak výrazně nestrhli do mosh-pitu, jak tomu u kapel tohoto ražení bývá. V půlce setu jsem nakonec i odešel. Z tohoto žánrového soudku mě více pobavila jiná jména.

I KRISIUN, kteří nahradili odpadlé Deicide, jsme tak nějak přehlédli/přeslechli.

[Dufaq]: Ačkoliv čtvrteční den naskýtal mnoho zajímavých jmen, legendy MINISTRY pro mě byli největším lákadlem toho dne (hlavně proto, že jsem je na rozdíl od jiných ještě živě neviděl). Al skutečně už vypadá jako oživlá mrtvola. Jeho vizáž se všemi piercingy a letovačkami na obličeji tento dojem ještě zvýrazňuje. Ale teď už k samotnému setu. Zvuk byl po celou dobu neskutečně nahlas. Asi nejvíc za celý festival. Rvalo to uši a nemít s sebou špunty, asi si půjdu stoupnout až někam za tributu. Hodně lidí kromě zvuku kritizovalo i playback v některých pasážích. Na to návštěvníci tohoto festivalu většinou zvyklý nejsou, takže chápu jejich rozhořčení. Přeci jen to trošku na dojmu ubere. Na stranu druhou byl set našlapaný od začátku až na konec (který byl ze všeho nejlepší). Když se rozezněly na závěru skladby „Psalm 69“, „New World Order“ a „Thieves“, myslel jsem, že se zblázním. Bral jsem Ministry jako kapelu na vyřádění a to splnila i přes těch pár neduhů. Ale věřím, že s lepším zvukem by byl set ještě mnohem mnohem zajímavější. Ale jsem rád, že jsem je konečně měl čest vidět.


[Guldur]: Co říci k DIMMU BORGIR? Na úvod můžu říci, že mě živá prezentace této kapely nikdy moc nebavila. Tentokrát mě však nebavila vůbec, a ani staré fláky či titulní skladba desky „Death Cult Armageddon“ to nezachrání. Nechci se dotýkat fanoušků této kapely, ale položte si otázku, jestli jsou tohle ti Borgir z desek „Spiritual Black Dimension“ a „Death Cult Armageddon“. Dokonce i monumentálnost a výpravnost posledních desek jako by se vytratila ve špatně nazvučených podkresech a zůstala jenom průměrná heavy kapela s frontmanem připomínajícího zombie Rena Rainese. Chápu, že si chce každá kapela užít přítomnost před velkým davem, a tak se po vzoru Kiss snaží dav roztleskat, ale když black metalová kapela komunikuje stylem „Say Hey!“ a „Are you there?“, tak je to podle mě více než nevhodné. Dimmu Borgir by se měli asi zamyslet, jestli jim nevadí sledovat blednoucí obraz sama sebe a přerod kdysi charismatické kapely na nepovedené cirkusové představení. Ať si založí stadiónový projekt oslavující svou hudbou Nitro, Motley Crue, Motorhead, Poison, Kiss, Venom a zahrají si to, co je skutečně baví a zajímá, a nechají Dimmu Borgir na nějaký čas uzrát u ledu. Ať si pánové užijí slávu rock/metalových borců s motorkami, dívkami na pódiu a divokými kostýmy, jsem přesvědčen, že to bude zábava a dobrá hudba, u které si člověk dá pivo, zahaleká si a skvěle se pobaví, ale ať to prosím netahají do žánru, který kdysi pomáhali zformovat.
[Dufaq]: K Dimmu Borgir řeknu jen jedno. Děs! Zvuk byl fakt strašný. Sterilita a nevyváženost, Vortexovy vokály z playbacku a Shagrathovo neustálé skandování jak při heavy metalovém koncertu na stadionu Wembley mě odradilo i přesto, že set rozjeli skladbou „Spellbound (by the Devil)“, což jsem ani v nejmenším nečekal. Ale ani to nic nezachránilo. A raději jsem utekl.

[Dufaq]: Po mírném zklamání z vystoupení Heaven Shall Burn jsem si před Inquisition zaskočil spravit náladu na SICK OF IT ALL. Což se jim povedlo na výbornou. Jejich set se mi tak líbil, že jsem i na Inquisition přišel pozdě a neměl jsem se ani kam vecpat. Tihle Amíci to prostě umí rozbalit a stejně jako před lety jsem odcházel naprosto spokojený.

[Borco]: Plechová búda preplnená prasknutiu, vydýchaný vzduch, pot, prdy, smrad, nulová viditeľnosť- to všetko je len zlomok toho, v akej atmosfére prebiehalo jeden z najlepší black metalových koncertov, aké som kedy navštívil. INQUISITION mi konečne pripomenuli, prečo mám vlastne tento žáner tak rád! Doteraz nepochopím ako sa im vo dvojici(!) podarilo vykovať takto mrazivú a obskurnú atmosféru. Možno je to tým, že ich muzika nie je až nezmyselne presýtená sypačkami a konzervatívne riffy tak majú možnosť sa úžasne rozoznieť- rozliať sa do priestoru i času. Za kurevsky zlovestného zvuku gitary a dunivého lomozu bicích som sa cítil, ako keby som bol vrhnutý priamo do nejakého kultového koncertu na VHS z 90tych rokov. Rovnako ani žabí vokál, ktorý ešte silnejšie utužoval všadeprítomnú nesvätú auru, mi nikdy neprišiel takto uveriteľný. Pri „Desolate Funeral Chant“ z posledného albumu som zmeravel a nosný riff som nedokázal dostať z hlavy po zvyšok festivalu. To, že som za celý čas videl z pätnástej rady akurát pohyb činelov a pár krát čelo speváka, len vypovedá o tom, o aký veľmi TRUE zážitok sa jedná. Vážení, toto bol čistokrvný black metal a vrchol Brutal Assaultu č. 17!
[Dufaq]: Inquisition jsem naposledy viděl na Dunkelheit festivalu, a tak jsem byl hodně zvědav na jejich set tady na BA. I přesto, že jsem v narvaném Budvar stage nic neviděl a že zvuk nebyl sice optimální, to bylo to nejlepší black metalové vystoupení za celý BA. Pánové by si skutečně zasloužili hlavní pódium.

Další kapelou na soupisce, kterou zastihl pouze náš fotograf a nikdo jiný, se stávají švýcarští SAMAEL. Podle slov největšího fanouška Samael v naší zemi jsme však o nic extra nepřišli. Budeme mu věřit.

[Vilozof]: Toľko túto kapelu chceli fanúšikovia na Brutale vidieť, až si ju konečne vyprosili a dočkali sa. Očakávania boli obrovské a preto som sa ponáhľal obsadiť si miesto niekde vpredu dostatočne včas, riskujúc tak modriny, hrče na hlave, prípadne iné metalové úrazy. A veru vpredu sa strhla riadna mela v kombinácii circle pit a stage diving a NILE servíroval jednu bombu za druhou. Zvuk vpredu bol divný, ale po skúsenostiach s prvým dňom som „zainvestoval” a kúpil si štuple do uší, ktoré správne aplikované dokázali urobiť z bordelu krištáľový zvuk a mohol som inhalovať krkolomné riffy a Kolliasove blastbeaty plnými dúškami. Ak to niekoho zaujíma niektoré skladby som dokázal identifikovať, niektoré až dodatočne: „Kafir”, „Ithyphallic”, „Sarcophagus”, „Defiling the Gates of Ishtar”, hitovky z novej dosky a samozrejme na záver nemohol chýbať „Black Seeds of Vengenance”, pri ktorom skandoval refrén celý dav spoločne s frontmanmi. Tí si koncert patrične užívali a to čo im obecenstvo dávalo, dvojnásobne vracali späť. Neodradili ich ani technické problémy G. Kolliasa, ktorému sa podarilo zničiť dvojšlapku a tak vzniklo niekoľko minútové ticho medzi skladbami, vyplnené vtipnými hláškami, ktoré vyústilo v spoločné skandovanie: „Don’t break your drums George!” Skvelý profesionálny výkon. Škoda len, že som dostal kanadou po hlave od stage divera, auč.

[Dufaq]: Jsem skutečně rád, že na Budvar Club Stage se během tří dní objevilo i několik menších českých formací jako třeba vyškovští PIGSTY, na které jsem zaběhl, neboť neholduji Nile. A opět musím jen chválit. K naprosté dokonalosti mi chyběl jen jejich cover RATM „Bulls on Parade“. Ale i bez něj jsem odcházel na Arcturus zcela uspokojen.


[Guldur]: Hluboká noc, zamračená obloha, napjatá očekávání, zkrátka ideální atmosféra na ARCTURUS. Pod pódiem se shromáždil ne úplně početný dav fanoušků a kolemjdoucích opilců, kteří si pravděpodobně mysleli, že už jsou ve stanu nebo na Sodom, každopádně z jejich skelných očí se nedalo nic vyčíst. Stejně tak jsem se nesnažil vyčíst nic ani já z předešlých vystoupení Arcturus na jiných festivalech tohoto léta. Zkrátka nic jsem nehledal, nezjišťoval a ani se nesnažil si něco myslet. Zásadní otázkou pro mě bylo, jestlipak Arcturus napraví rozpačitý zážitek z jejich pražské zastávky před několika lety. Na pražský koncert jsem přišel tak nadšený už ze samotného faktu vystoupení tohoto kultu, že jsem si na onen koncert udělal facepaint. Jo jo, až se budete někdy probírat reportážními fotkami z pražského Matrixu, uvidíte v první řadě trotla s půlkou obličeje černou a půlkou bílou, tak to jsem prosím byl já. O to větší pak bylo moje zklamání z výsledné kýčovité podoby Arcturus, kteří jakoby parodovali sami sebe, ovšem dost nešťastným způsobem. Kdo nevěří, ať se podívá na DVD „Shipwrecked In Oslo“. A najednou to přišlo nenápadný nástup a z backstage přichází silná pětka ve složení Sverd, Hellhammer, Vortex, Skoll a Knut M. Valle. Říkám si – pouze jedna kytara, tak snad to nějak dopadne. Ale ono tak nakonec dopadlo výborně. Arcturus udělali krásný průřez svou tvorbou, přičemž hlavní váha spočinula na kultovní "Maškarádě..." , ve které je současný ansábl maximálně silný. Vortex pěje s úžasnou čistotou a silou, oproti Praze ubylo grimas, teatrálních póz a přibylo poctivé hudební dovednosti. Zbytek kapely se krom kostýmů omezil hlavně na hraní, kdy největší pozornost strhával démonickým výkonem mistr Hellhammer, jehož diktát za bicími měl neuvěřitelnou sílu (popravdě, čekal někdo něco jiného?) a skvěle vyhraný kytarista Knut. Ten s přehledem zvládal rytmy i sóla, kde nestačil, přiskočil Skoll a řízně hrábnul do náboostované basy a rázem bylo po problému. Bylo však vidět, že některé desky prostě bez Garma nefungují, zejména pak „Sham Mirrors“, ze která zazněla, tuším, „Ad Absurdum“. Na závěr pak „Rødt og Svart“ ze skvělé „Aspera Hiems Symfonia“ potěšila všechny staromilce a já si mohl pořádně zahalekat. Sečteno a podtrženo, výborný koncert, který napravil pokaženou reputaci z Prahy a mě přesvědčil, že Arcturus naživo mají smysl a že se budu těšit na budoucí klubové vystoupení, bude-li nějaké!

[Dufaq]: Jako splněný sen. Konečně jsem viděl Arcturus. Ano, najde se pár výhrad, jako že Vortex není Garm, zvuk mohl být opět trošku lepší a podobně, ale sere pes. Viděl jsem Arcturus a málem sem si uchcal blahem. Inu, Guldur to krásně popsal. Jsem nesmírně rád, že jsem měl tu možnost je vidět. Snad to nebylo naposled, protože v klubu to musí být famózní. P.S. Zajímalo by mě kdo Vortexe naučil melodii z Popelky...:-)


PÁTEK
Páteční den začal brutalitou v podobě CATTLE DECAPITATION, kterou jsme zastihli, když se loučila s publikem. Odezva byla slušná, takže čítáme, že jsme prošvihli slušný set.

[Borco]: BLEED FROM WITHIN si zopakovali svoju úlohu spred dvoch rokov, kedy takisto zahrievali pódium pre celodenný program. Vtedy ma ich deathcorový set príjemne prekvapil dobrými nápadmi a hlavne tým, že chalanom nechýbala správna dávka tvrdosti a surovosti, čím odpadla nechcená škatuľka emo. Aj tentoraz škóti maximálne interagovali s rozkrúteným publikom a zároveň mi potvrdili, že po hudobnej stránke majú určite čo ponúknuť.

[Vilozof]: BruTHALL Assault (čo vlastne to slovo THALL znamená?) a žáner, ktorý ide úúúúplne mimo Mortemzine. A musím hneď na rovinu povedať, že aj my neveriaci sme čumeli, ako teliatka so zimomriavkami na chrbte, čo tam títo šarlatáni zo spolku VILDHJARTA stvárajú. Tak a toto je príbeh, ako sme dostali porciu nalámaných riffov a disharmónií v jednom tridsať minútovom brejkdavne. Klobúk dolu a hlboká poklona týmto šialencom. Temné vyhrávky medzi trekmi striedala tučná, moderná paľba z gitár v náhodných intervaloch pripomínajúca výstrely z tanku. Úderom sa snažíte vyhýbať, ale jednoducho sa nedá. Zasiahnu vás a zrazu zistíte, že sa kývkate do rytmu, ako pacient na psychiatrii a nedá sa to zastaviť. Striedanie dvoch vokalistov spôsobuje, že do vás neustále niekto niečo šteká, aby ste sa pre istotu z tohto tranzu nedostali ani na chvíľu. Obdivuhodné, pokojne by som im doprial aj lepší hrací čas a priestor.

[Borco]: Deravé džíny na telo a biele tenisky s veľkými jazykmi neboli to jediné thrashové klišé 80tych rokov, ktoré WARBRINGER do Jozefova priniesli. Skutočne stará škola žánru s neúprosným tu-ca tu-ca rytmom, špinavými riffmi a hroziacimi gestami by bola super poobedná „podívaná“, nebyť dvoch vecí. Prvou bol spevák, ktorý mi prišiel, že mu idú lepšie pózy než zvládanie svojej úlohy v kapele. Druhým problémom však bolo, že koncert začal po tretej skladbe stagnovať na mieste a do konca setu neprišlo žiadne väčšie vzrušenie, ktoré by ma vytrhlo z doliehajúcej letargie. Skôr teda priemer.

Odpolední vedro a vyčerpání si za svou oběť vyžádalo tři jména – NORTHER, INCANTATION, INSOMNIUM. Věnovali jsme se doplňování tekutin. Děkujeme za pochopení.

[Vilozof]: Tak a máme tu moju niekdajšiu srdcovku. Na KAMPFAR som sa už len z povinnosti tešil. Možno som sa až príliš premotivoval, alebo už na mňa nové treky nepôsobia tak, ako niekedy. Musím povedať, že z Kampfaru som necítil už takú nespútanú energiu, ako tomu bolo kedysi. Samozrejme predviedli stopercentnú show a náležite si to užívali. Dokonca by som povedal, že boli omnoho folkovejší, ako napr. Arkona so všetkými možnými píšťalami a tradičnými nástrojmi. Spomedzi kapely imidžom najviac vytŕčal Dolk. Svoje bitie sa po tele a hrozivé gestá zvládal na jednotku, avšak jeho vokál občas vynechával drive. Nový gitarista do zostavy bez problémov zapadol a celkovo mám z vystúpenia dobrý pocit, aj keď viem, že to mohlo predsa byť o čosi lepšie. „Ravenheart“ som si samozrejme odkričal na plné hrdlo.


[Dufaq]: Kampfar jsem už v minulosti viděl a zajímalo mě, jak po vydání „Heimgang“ a „Mare“ bude jejich vystoupení vypadat. U Dolka je už trošku slyšet, že jeho vokál ztrácí na síle (podobně i jeho typické „masturbační“ gesto již ztrácí na důraznosti), ale to naštěstí dohánějí ostatní členové kapely svými výkony. V parném odpoledni to byl příjemný set a jsem rád, že nezapomněli ani na starší tvorbu.

[Dufaq]: Po setu Kampfar jsem se přesunul na druhé pódium, abych nakoukl na set washingtonských DARKEST HOUR, o kterých všichni mluví v superlativech. A už i chápu, proč je každý tak chválí. Um rozhodně tahle partička má. Nejsou to taky žádní mlaďoši v uplejch trikách, co si myslí, že hrají ten nejtvrdší metal pod sluncem. Upřímný set plný energie mě doslova nabil před mým odchodem do sprch. Než se tak však stalo, pozastavil jsem se ještě podívat na VALLENFYRE, jak se se svým pochmurným death/doomem poperou za denního světla. Ačkoliv jejich tvorbu neznám, bylo na hudebnících poznat vybranost a profesionální přístup. Zvuk byl vcelku obstojný a hudba měla silnou atmosféru. Jen mi prostě vadilo to světlo. Pro tuhle bandu by se hodil set v nočních hodinách. Proto jsem po chvíli vyrazil do zmíněné sprchy.

I další dvě jména, která nejsou moc „mortem related“, byly přehlédnuty naší redakcí. MORGOTH ani SUICIDAL ANGELS nikdo nepostrádal.

[Borco]: O HATEBREED viem, že hrajú už nejakú tú dobu, hrajú vyhladzovaciu skladbu „Destroy Everything“, majú tak trochu nepodarené logo a sú celkom HC kult. To mi bohato stačilo k tomu, aby som sa natlačil pekne dopredu a zúčastnil sa jedného z najprísnejších kotlov celého festivalu. Následne nemám príliš dobrú predstavu o tom, čo sa dialo na pódiu, každopádne sa odtiaľ sunul masívny a dobre čitateľný zvuk a rovnako bolo zjavné, že aj kapela si túto organizovanú brutalitu užíva. V porovnaní s tohtoročným skvelým zastúpením NYHC v podaní Sick Of It All a Agnostic Front mi metalovejší set Hatebreed padol asi najlepšie. Som zničený a maximálne spokojný!
[Dufaq]: Plný souhlas s kolegou, s kterým jsme během prvního songu vlítli do kotle. Hatebreed jsem viděl v Rakousku počátkem června a i na BA zopakovali, co předvedli tam. Za mě rozhodně nejlepší HC tento rok!

Ano, ano. V pátek jsme se flákali, přiznáváme. I MUNICIPAL WASTE a přeslavné NAPALM DEATH jsme si nechali ujít. Ale nelitujeme. Prý to nebylo zas tak nic úchvatného.

[Dufaq]: OBSCURE SPHINX mi nic neříkali. Na jejich set mě zatáhla přítelkyně se slovy, že zpěvačka je fakt kočka. A měla pravdu. A nejen to. Jejich experimentální post metal, který koketuje s doomem, post-rockem a dalšími styly měl fakt skvělé nápady, byl originální a velice nečekaný. Z počátku jsem veškerou pozornost ubíral směrem k zpěvačce Wielebně, ale později byl můj zrak a sluch stržen i osmistrunnou kytarou a šestistrunnou baskytarou jejích kolegů. Rozhodně příjemné překvapení festivalu. Doufám, že tyto Poláky někdy v budoucnu uvidíme i na hlavní stage.

[Dufaq]: Bez mučení se přiznám, že AMON AMARTH nikdo nechtěl psát. Většině z redakce stačila jedna skladba, aby utekl, pokud na ně vůbec došel. I u mě to nebylo jinak, ale já toho viděl nejvíc. Kapelu jsem nikdy moc nesledoval a jediné pozitivum, které mi okolo nich utkvělo v hlavě, byl fakt, že na koncertě s Dimmu Borgir v Praze před lety byli oni ti, co mě bavili víc. Podobně bych asi zhodnotil i vystoupení zde. Nic víc vám však nepovím, protože na základě dvou skladeb se moc hodnotit nedá. Kapela mě nebavila, tak jsem následoval své kolegy.

[Borco]: Tým, čo predviedli SEBKA-CHOTT vo festivalom hangári posunulo hranice hudobnej avantgardy k dokonalej retardovanosti. Byť tam a vidieť toto francúzske trio v podaní bicie-basa-saxofón, navlečené do gumových oblečkov vhodných pre záporákov z Power Rangers, tak človek nevedel, či sa má chytať za hlavu alebo sa poddať hypnotizujúcemu údivu. Skoro hodinový súvislý set, z ktorého museli byť aspoň tri štvrtiny improvizácia (toto sa jednoducho nedá naskúšať), bol dovedený do absurdity grotesknými divadelnými vsuvkami, príhovormi (textami?!) o smradľavých black metalistoch a prísľubmi našej nevyhnutnej smrti v priebehu nadchádzajúcich pätnástich minút. Mrzí ma, že to hudobne nedokážem nijako priblížiť, každopádne to malo veľmi blízko k Downovmu syndrómu. A neverili by ste aká to bola zábava!
[Dufaq]: Bláznovina, šílenství, magorismus! Nic jiného mě při druhém setkání s touto ujetou bandou nenapadá. Bravo!

[Dufaq]: MACHINE HEAD jsem měl tu čest už letos vidět, i když jen závěr setu. Tady jsem si je však utéct nenechal. Opět se sice projevil syndrom headlinera a zvuk nebyl úplně tak, jak by měl být, ale k jejich stylu trochu toho zvukového bordelu i přišlo vhod. Set byl výborný a našlapaný. Projela se prakticky celá diskografie, a jak se dalo čekat, starší skladby opět vyvolávaly daleko větší ovace než novější materiál. V kotli to vřelo a lidi téměř létali vzduchem. Tohle byl asi jeden z těch největších a nejrozjetějších, co jsem zaznamenal. Jediné, co mě trošku obtěžovalo, bylo až moc vykládání si mezi jednotlivými skladbami, což vedlo k natažení setu až do hracího času Converge. Závěr byl však pompézní a bylo vidět, že se jim z pódia do zákulisí nechce. Celkově vzato musím Machine Head pochválit, spokojený jsem byl.


[Borco]: Nepovažujem sa za vyslovene HC osobu, avšak dva roky staré vystúpenie CONVERGE na 15. Brutal Assaulte, kde vylietavali telá z mosh-pitu považujem za jedno z najlepších, ktoré som sa celú dobu existencie festivalu videl a samotnú kapelu za nedostižných priekopníkov modernej extrémnej hudby. To všetko bol dôvod k očakávaniam i obavám. Tentoraz si koncert síce pýtal z reproduktorov pár decibelov naviac, ale inak u mňa ako vrchol tohto ročníku Converge obstáli (spolu s Inquisition). Celé to začalo vláčnym vstupom v podobe „Jane Doe“ ale to, čo sa dialo potom ako si nás stihli takto rozmaznať, sa nedá slovami dobre opísať. Neskutočný nástup s druhou skladbou „Dark Horse“ odštartoval telesný aj emočný masaker, ktorého som sa so cťou zúčastnil. Je to úžasné, keď sa telo zúfalo snaží stíhať takúto rýchlu porciu agresívnej a chaoticky nepravidelnej hudby. Pod pódiom bola každopádne vynikajúca atmosféra a kopec priestoru na hnev, Jacob tam hore bol opäť ako odtrhnutý z reťaze a zvyšní členovia kapely predvádzali tie barbarské veci na svoje nástroje (hlavne bubeník, ktorý sa pritom ešte usmieva!). Mimochodom zaspievať si prišiel aj Tomas Lindberg (At The Gates, Lock Up, ex-Skitsystem). Setlist sa točil okolo troch najzásadnejších nahrávok kapely od „Jane Doe“ po „Axe To Fall“. K môjmu sklamaniu síce so slabším zastúpením skladieb z prostredného a najbrutálnejšieho „No Heroes“, no vo výsledku prišlo občasné zvoľnenie tempa naozaj vhod. Vyšťavený a plný prachu ďakujem kapele za každú jednu modrinu, pretože to opäť stálo za to!
[Dufaq]: Pro někoho nemilé překvapní až zklamání, že letošní set Converge nebyl od začátku do konce rozjetou cirkulárkou. Pozvolný začátek a střídání šílených skladeb s pomalejšími mi však přišel docela vhod. Byl to pohled na Converge z jiného úhlu a i ten mi vyhovoval. Palec nahoru.

[Dufaq]: Po setu Converge jsem se s kolegou z kotle (Borco) vydal do ledových sprch, abychom ze sebe smyli všechen pot a špínu. Na PARADISE LOST tak vlastně nikdo opět nebyl, krom mé přítelkyně, která je jejich fanouškem. I ta však po třetí skladbě vystoupení vzdala se slovy „Byla to děsná nuda“. Jestli tomu opravdu tak bylo, už jsem nezjišťoval.

[Simach]: Určite najväčším lákadlom na tohtoročný Brutal Assault boli pre mňa kanadskí GORGUTS. Neskorá hodina ich koncertu bola k niečomu dobrá, najmä pokiaľ ide o preplnenosť davu, keďže tentoraz sa dalo dýchať a vychutnať si kapelu dokonale. A bolo naozaj čo vychutnávať. Vystúpenie bolo parádne nazvučené, pestré (dostalo sa na skladby z každého albumu) a bolo vidieť, že si ho chalani užívajú. Sympatické bolo veľmi priateľské chovanie medzi skladbami, bez žiadnych stupídnych "mothefuckers" a podobných výrazov (ako napr. Machine Head). Počuť koncert tvorený piesňami ako „Inverted“, „Obscura“,“Orphans of Sickness“,“From Wisdom to Hate“, „Stiff and Cold“ a vlastne celý set, od brutálnych "old school" skladieb cez technicky premakané jeby z posledných dvoch počinov ma posadil na prdel. Páni a dámy, Gorguts pre mňa pripravili nielen najlepší koncert tohtoročného festivalu, ale určite jeden z najlepších/ak nie najlepší death metalový koncert v živote.

[Dufaq]: PIG DESTROYER jako rozlučka za pátečním dnem fungovala naprosto luxusně. Lepšího zakončení jsme se snad ani dočkat nemohli. Našlapaný grindík protkaný elektronickými samply a spoustou samplů mezi skladbami rozhýbal i ty nejunavenější přítomné. Prostě masakr jak má být. Víc k tomu ani říkat nebudu. :-)


SOBOTA
[Dufaq]: Stejně jako loni i tento rok jsem ráno vyrazil hned na první kapelu. AHUMADO GRANUJO začali až o půl hodiny později, za což jsem rád, jinak bych jejich set celý nestihl. Takto mi aspoň nic neuniklo. Perfektní probuzení v umca grandových rytmech s troškou elektroniky mi nahodilo úsměv na tváři, který ještě dlouho nezmizel. Za to hlavně může komentář před skladbou „Citron B“ z poslední desky, která byla věnována tlustým gothičkám v záclonách, které po návštěvě zesrané a stísněné toitoiky musí určitě mít svůj temný závoj zašpiněný od exkrementů. A jako bonus hostovačka Topi z Pigsty. Prostě pecka!

Ranní změny v programu jsme trošku „prokaučovali“ a s tím i vystoupení běloruských pohanů GODS TOWER, druhé vystoupení INGROWING a i kapely BE´LAKOR. Pokud tedy vůbec vystoupili.

[Guldur]: Odpoledne zdárně pokračuje, slunce si nasadilo decentní závoj z mraků, a tak je vše připraveno na death/grindové dobytky ABORTED. Musím říci, že ač v těchto žánrech nejsem velikým znalcem, staré Aborted jsem měl vždycky moc rád, i když jsem už novější tvorbu nesledoval, což se záhy ukázalo osudným. Místo očekávaného prasopalu se na mě spustila vlna technického HC/death metalu moderního střihu. Přiznám se, že jsem chvilku přemýšlel, jak se k tomu postavit, ale nakonec mě i nová tvorba docela chytila. Naštěstí po druhé skladbě se přešlo do desek „Goremageddon“ a potom k první „Purity of Perversion“ a tu má ouška pohladil zuřivý dobytčí grind/death stylu Carcass a jiných kulinářů – perfektní. Ač zní staré fláky v porovnání s novými poněkud neohrabaně a trochu jednoduše, já jsem si je přesto maximálně užil. Drobnou vadou na kráse byla možná Svenova hlasová nedostatečnost v hardcore pasážích, ovšem chropot se linul jak z kravína, takže jednoznačná spokojenost!

THE SAFETY FIRE zhlédl koutkem oka Guldur, ale nehodlal se k nim radši vyjadřovat (viz jeho Antitop).

[Dufaq]: TEXTURES již po čtvrté, ale poprvé s novým zpěvákem Danielem, který vystřídal Erica. Byl jsem na něj hodně zvědavý a hned po prvních skladbách mě ujistil, že to byla náhrada, jak se patří. Vše zvládal perfektně a hlavně v čistých pasážích jsem jeho hlas málem nerozeznal od toho, co znám ze starých studiových desek. Hrálo se samozřejmě z novinky „Dualism“, ale na své si přišli i fanoušci starší tvorby. Skladby jako „Awake“ jsou již jejich koncertní klasikou a s poslední „Laments of an Icarus“ jsem si málem utřepal hlavu. Zvuk byl obstojný a set se mi proti předešlým zdál tvrdší a hutnější. Po AG druhá kapela, co mě v sobotu naprosto uchvátila.

[Borco]: V rámci vystúpenia NORMA JEAN som si uvedomil, že sa vlastne jedná o kapelu s celkom neskrývaným kresťanským odkazom. Čo mne je celkom jedno, akurát je to pri takejto zostave kapiel celkom zvláštny atribút. Inak títo Američania poskytli publiku veľmi energickú metalcore nálož, ktorú v mojich ušiach zhadzovalo prílišné množstvo ukričaného vokálu, často akoby nasilu narazeného na inak nápaditý inštrumentálny podmaz. Každopádne bavil sa tu slušný počet ľudí, tak prečo nie?!


[Vilozof]: Pred vystúpením SÓLSTAFIR som sa šiel namotivovať na autogramiádu a zároveň tam prehodiť zopár pivných rečí s „gringom” (gitarista v klobúku) a bubeníkom Guðmundurom. Dozvedel som sa okrem iného, že merchandise sa z Islandu ťažko nosí, lebo lietadlo má svoj hmotnostný limit na batožinu a ďalej, že „gringov” klobúk nebol praný už storočia :). No nič, tak som si nechal aspoň podpísať vstupenku a odobral sa o necelé dve hodiny vychutnať si poriadnu dávku melanchólie v mojej histórii už tretí krát. A dostal som ju na zlatom podnose. Vystúpenie Sólstafir nemalo chybu a radím ho k jednému z najlepších na celom festivale. Úplne skvelé. Setlist tvorili najmä nové veci, ale prišlo aj na staré osvedčené bomby z „Kuldu“. Absolutórium si zaslúži už tradične spevák, ktorý z celej kapely robí o triedu lepší spolok. Bohémske popíjanie Jacka Danielsa počas poslednej „Goddess of the Agens“ presne charakterizovalo pocit, aký som z vystúpenia mal. Ďakujem. (Už po tretí krát.)
[Dufaq]: Islandští kovbojové mají mé velké uznání a díky. I na čerstvém vzduchu, za světla a bez hutných oblaků mlhy předvedli set, při kterém se mi chvílemi tajil dech. Od starší tvorby jsme se dostali až k novince „Svartir Sandar“, z které zazněla „Fjara“ a „Þín Orð“. Úžasný až esoterický set byl natolik uchvacující, že když ho srovnám s vystoupením v Brně před lety, jsem hodně na vážkách, co bylo lepší.

[Borco]: Prečo má sakra táto kapela dvoch bubeníkov? To je vec, ktorú u gitarovej muziky akou KYLESA bezpochyby je, nepochopím. Ešte keď väčšinu z tých rytmov dokáže kvalitný bicman odohrať sám...no nič. Kapela tento krát dostala príjemnejší hrací čas než pred dvoma rokmi a vo výsledku sa jednalo o vynikajúce vystúpenie. To hovorím aj s ohľadom na to, že mi spočiatku trvalo sa preladiť zo Sólstafir na niečo údernejšie. Napočúvané mám od nich v zásade len „Spiral Shadow“ a musím uznať, že staršie skladby ma naživo dostali do varu ešte o niečo viac, než mne známe pecky zo spomínanej dosky. A áno, Laura je samozrejme pódiový magnet, ktorej ku cti pridáva aj fakt, že celý set bravúrne odspievala a odohrala, pričom sa stíhala baviť s pedálovými efektmi, krútiť hlavou, fotiť si publikum a neviem čo ešte. Temperamentný, životaplný a pestrý set zaradil túto psychedelicky ladenú partiu určite medzi skupinu toho najlepšieho, čo sme mohli na festivale vidieť a počuť. Ale tie bicie...?
[Dufaq]: I Kylesa po dvou letech potvrdila, že patří ke špičce a jejich hudba mě během první skladby dotáhla od zvukařského stánku až do kotle. Skvělý výkon členů a hlavně pohledné zpěvačky/kytaristky Laury byl korunován i výborným zvukem. Nemám skutečně nic, co bych vytknul.

FINNTROLL nám stačili loni a letos na ně opět nikdo krom našeho vzorného fotografa nedorazil.

[Vilozof]: Oldschoolový death metal v podaní IMMOLATION som si patrične užil aj keď len s minimálnou znalosťou tvorby starých harcovníkov. Od zvukára som mal kvalitný výhľad a zvuk a nemôžem povedať jediné krivé slovo na vystúpenie. Možno jedine tak: „No Jesus, no beast!”

[Guldur]: SIX FEET UNDER aneb narkodémony páně Chrise Barnese jsem měl tu čest vidět už nespočetněkrát, a jelikož mě nikdy jejich set nedonutil zůstat až do konce, věnoval jsem jim pouze letmou pozornost, takříkajíc ze slušnosti. Letos ovšem, možná díky specifické konstelaci hvězd, nebo pocitu absence dostatečného množství poctivého metalu při příměsí EMO a Hc či Djent(!?) mě jejich set docela slušně chytil. Chris Barnes sice předváděl své klasické rejstříky, tj. chropot z pekla a kvíkání z prasečáku, ale přesto to byl celý set Six Feet Under přednesen s brutalitou a grácií, která musela potěšit všechny deathmetalové fandy. Po stránce zvukové, hudební či hráčské skutečně nelze nic vytknout, tahle kapela si drží svůj styl zuby nehty a já mám po letech konečně pocit, že je to tak dobře. Nepamatuji si sice, co se přesně hrálo, tvorbu Six Feet Under už dlouho nesleduji, ale teď možná změním názor a poslední desky si doposlechnu, protože mě tihle američtí bubáci přesvědčili, že patří ke špici v extrémním metalu a za to díky!
[Dufaq]: I na SFU jsem se po letech těšil. Zvuk byl tentokrát fakt hnusný, ale to nijak neubralo na energii a údernosti jejich hudby. Moc mě potěšilo hraní z desky „Haunted“ (tuším. že zazněly minimálně tři skladby) a cover „Hammer Smashed Face“ na závěr!

[Dufaq]: U AGNOSTIC FRONT už nevím, co bych znovu psal. Viděl jsem je už tolikrát a i na BA nejsou poprvé, ani podruhé. Set byl, jak už bývá zvykem, našlápnutý a i já s přáteli jsme vyrazili do kotle, abychom si zaběhali při circle-pitu, pošťouchali se během mosh-pitu a dali si wall of death. Klasika!

[Simach]: Napriek tomu, že som si chcel pozrieť málo kapiel na tohtoročnom Assaulte, dilemu mi spravilo zlé načasovanie dvoch vystúpení, a to CULT OF FIRE a At the Gates. Vyriešil som to tak, že po pár skladbách od CoF som odišiel na Švédov. To čo som však videl v sete CoF ma veľmi navnadilo a už sa teším na čas, keď sa im budem môcť venovať celý koncert. Novinku „Triumvirát“ som ešte nepočul (akurát „Závěť Světu“ som spoznal), ale mám silný pocit, že sa v Čechách rodí nová black metalová legenda. Pekné nápady, geniálny vokál, super image a pritom žiadne zbytočné klišé, len nekompromisný čierny kov. Vidíme sa v Belgicku!

[Simach]: Žiaľ po tretej skladbe som musel odísť, lebo som si chcel pozrieť kapelu ktorá v 2008 odohrala na Hole in the Sky najlepší koncert aký som zažil. Musím povedať, že ten koncert neprekonali, ale vystúpenie AT THE GATES na BA bolo 100% vo všetkých smeroch. Setlist bol samozrejme natrieskaný hitovkami („Blinded by Fear“, „Nausea“, atd..), ale dostalo sa aj na staré, ale o nič slabšie veci ako „All Life Ends“ z dema „Gardens of Grief“ alebo „Kingdom Gone“ z prvého „The Red in...“. Málo chýbalo aby som po X rokoch znovu šiel do kotla a užil si túto charizmatickú kapelu akou sú títo Švédi tak, ako prvý krát. Vystúpenie At the Gates len tesne zaostáva za tým, čo predviedli Gorguts a dúfam, že budem mať šancu ich opäť niekde vidieť.


[Guldur]: Vystoupení IMMORTAL se neslo ve stejném duchu jako několik posledních vystoupení, co jsem měl možnost vidět. Nejprve hrozivé intro, do kterého nastoupil tlučmistr Horgh, následně zvuk kytary a basy, ale nikdo na pódiu. Začíná první skladba, pyrotechnický výbuch a v tu chvílí doslova vbíhají na pódium Abbath s Appolyonem, téměř ve stylu zrychleného videa ke Call of Wintermon. Zvukově a hudebně bezchybné vystoupení bylo trochu sraženo Abbathovými průpovídkami, ale nic naplat, Immortal jiní nebudou. Každé vystoupení jenom čekám na okamžik, kdy se dostane k mikrofonu i Apollyon, jehož hlasové kvality by mohly dát Immortal nový rozměr, ale to se asi nestane. Ohně, plameny, výbuchy, divoká světla, všechno přesně jako předloni, až ve vzpomínkách přemýšlím, jestli popisuji letošní nebo předloňské vystoupení. Buď jak buď, kvalita nám neklesá, dokonce si myslím, že i stoupl počet fanoušků, neb už i u zvukařů nebylo k hnutí, takže pánové mohli být spokojeni a jít to zapít do backstage.
[Dufaq]: Já se po předloňsku na Immortal těšil převelice. Po intru se rozeznívá „Withstand the Fall of Time“ a ve mne se probouzí touha rozkročit nohy a pohrozit na zamračenou noční oblohu. Abbath klasicky pobíhá po pódiu, před každým mikrofonem mu černobílou tvář ovíjí vítr z větráku, občas hraje nesmyslná sóla, přechmatává se jedna báseň a mezi skladbami cosi vypitě žvatlá. Nejvíce se hrálo z desky „Sons of Northern Darkness“, zazněla „All Shall Fall“ a v diskografii jsme se vrátili až k úplně první desce a skladbě s dnes již kultovním videoklipem „Call of the Wintermoon“, která v živém podání zněla zcela démonicky. Překvapivě však nezazněl „Blashyrk“ a další očekávané skladby. Vystřídaly je jiné, za což jsem taky vděčný. Já jsem set sledoval z větší blízkosti než Guldur a musím říct, že na mě působil dost hlasitě, což v některých pasážích nedělalo dobrotu. Ale co taky od starých black metalistů čekat… Tohle byl prostě Pure Holocaust!

[Dufaq]: Vystoupení MOONSPELL jsem původně kvůli únavě chtěl vynechat i přesto, že starou tvorbu mám hodně rád. Chtěl jsem nabrat síly na Godflesh a Virus, ale nakonec jsem postával v Red Bull stánku a celý set zhlédl. Novější tvorbu už moc naposlouchanou nemám, ale jakmile zazněla „Vampiria“ z debutové desky, moje pozornost zbystřila. Po ní následovala i „Alma Mater“ – má vůbec nejoblíbenější skladba od těchto Portugalců. Nemohu je ani nijak pomluvit, ale na druhou stranu ani nějak výrazně chválit. Takový standardní set, který nakonec pěkně vyplnil čekání na poslední dvě jména, která mě v sobotu zajímala.

[Vilozof]: Absenciu extrémneho doom metalu čiastočne vypĺňali SHADE OF DESPAIR, ktorí by na hlavnom pódiu boli krásnou bodkou za celým festivalom, tak ako minulého roku Ahab. Avšak boli umiestnení len v hangárovom Budvar stagei. Žiaľ mohol som zhliadnuť len dve (poriadne dlhé) piesne a musel som ísť, nakoľko ma čakala dlhá nočná cesta autom na Slovensko. Ale aj toto málo mi stačilo na úsudok, že Shape of Despair navodili v hangári úžasnú pohrebnú atmosféru a davy trúchliacich spokojne kývkali hlavami vo veľmi, veľmi nízkom tempe. Nič však nezmení môj názor, že práve toto bola kapela, ktorá patrila na veľké pódium.

[Simach]: GODFLESH neni pre mňa neznámy pojem, ale je to ďalšia z kapiel ku ktorým nemám vypestovaný vzťah. Zato sa jednalo o ďalšie veľké prekvapenie BA. Dvojica starých fotrov ukázala, že potom čo sa dali znovu dokopy vedia stále hrať ťažkotonážny industrial metal a to čo vo mne vyvolala ich mašinéria by som prirovnal možno k parádnemu vystúpeniu Red Harvest z BA07. Napriek čiastočnej monotónnosti mal tento koncert strašné gule a neuveriteľný chlad. Ak patríte k ľuďom, ktorým ako mne vadí že kapely ako Blut Aus Nord nekoncertujú a máte možnost vidieť Godflesh, neváhajte, lebo vo mne evokovali podobné pocity ako pri počúvaní BAN série „Liber I“ a „II“. Neviem či je Godflesh tak zaujímavý aj na nahrávkach ale určite to čoskoro zistím.
[Dufaq]: Na Godflesh jsem se zatraceně těšil a byl jsem zvědav, jak své vystoupení pojmou a kolik lidí se přijde podívat. V obou směrech jsem se dočkal příjemného překvapení. Ve dvou a s plátnem za zády se spustila velice intenzivní industriální show a Simachovo přirovnání k Red Harvest je velice trefné. Jsem velice rád, že se pořadatelé rozhodli Godflesh pozvat, protože jejich vystoupení bylo v záplavě všeho metalu velice originální a fungovalo tak jako příjemné zpestření. Pro mě jednoznačně jedno z těch nejlepších vystoupení za tento ročník.

[Simach]: VIRUS som mal tú možnosť vidieť minulý rok na Hole in the Sky, kde ma ale dosť sklamali. Tentoraz ich vystúpenie bolo presný opak, na ktorom som sa od začiatku do konca bavil a ich avantgardný rockec bola parádna bodka za tohtoročným assaultom (Sodom som ignoroval). Celkom slušný počet ľudí pod pódium ma tiež celkom prekvapil, najmä keď si človek uvedomí, že koncert začínal v neskorých hodinách 1:40. Kapela nás ale odmenila znamenite. Najviac ma potešila inštrumentálna „Road“, ale samozrejme aj iné pecky ako „Carheart“, „Be elevátor“ alebo „Stalkers of the Drift“ tvorili úsmev na tvári a napriek únave napĺňali pozitívnou energiou. Tajne som dúfal že sa dostane aj na niečo z tvorby Ved Buens Ende(„I Sang for the Swans“ by ma neskutočne potešilo), čo bolo možno trochu naivné, ale celý koncert a prejav kapely, výber skladieb, všetko podporované dobrým zvukom, spravili z tohto vystúpenia jeden z vrcholov BA17.
[Dufaq]: I já jsem plný kladných dojmů, i když zvuk byl na Virus trošku špinavější, než by si zasloužili. To mi ale nijak nezabránilo v tom, abych si pozdě v noci tuto hudební lahůdku vychutnal. Dlouho jsem neviděl kapelu, která by si tak náramně živé hraní vychutnávala a užívala, jak právě hráči okolo Czrala, který dřímal na své skládací barovce na kolečkách. Byla by to krásná tečka za celým festivalem, kdyby po jejich setu nenastoupili posunutí Sodom, kteří tak trošku tuto magickou auru rozbili již intrem plným sirén a války… Ale i tak jsem do kempu odcházel naprosto uspokojený.


[Guldur]: Poslední místo na velké stage patřilo v nastupující neděli německé partičce SODOM a musím říci, že se problém s harmonogramem alespoň z mého pohledu ukázal jako šťastná chyba. Kapela strýčka Toma Angelrippera slaví totiž letos 30 poctivého thrashování řízlého jemně tou nejstarší vlnou blacku, a tak se není čemu divit, že byl playlist hodně průřezový. Chlapci se s nějakými nástupy příliš nemazali, klasika – We are Sodom!! a už se jede! A že to chlapcům hrálo jak o život! Jeden by si řekl, že po 30 letech se hraje už tak z povinnosti a věrnosti k die hard fandům, jenomže herr Angelripper řval a ječel jak o život. Ať už došlo na pecky z „Agent Orange“, „M-16“ nebo „Persecution Mania“, vše na 100 %! Thrashovej nářez par excellence by vzbudil i mrtvýho, a taky že se většina mátoh čekajících během Virus na své velikány téměř v leže probrala a jala se divoce pogovat. Přiznám se i mě Sodom celkem probudili, přesto jsem si na závěr nepočkal, a tak nevím, jestli zazněl „Bombenagel“ či nikoliv. Zvuk, nasazení, atmosféra na 100 %, lepší tečku si BA nemohl přát.

Mockrát děkujeme všem, co dočetli až sem. Popsání všech viděných kapel je náročné stejně jako jeho čtení. Jako bonus k tomuto článku máte sérii videozáznamů a i fotogalerii vystupujících kapel od našeho fotografa Sachtikuse. Doufáme, že druhá část reportu i s bonusovými materiály vás na chvíli vrátila na půdu josefovské pevnosti a mohli jste po pár dnech spolu s námi zpětně zhodnotit vystupující kapely, kterým děkujeme za to, že dorazily. Nebudeme to tedy déle natahovat, díky a nashle zase příští rok…