Konec roku 2012 se sice pomalu blíží, ale já se i tak vrátím o rok zpět, kdy skrze mladý label Adversum vyšla deska „Plutonian Shores“ jednočlenného projektu ALFA OBSCURA, který se mi během tohoto roku dostal do rukou ve formě digitálního proma. Důvod, proč recenzuji tuto už více jak rok starou desku, je však jednoduchý. Nahrávka si nejen zaslouží své místo na našich stránkách, ale hlavně by bylo škoda, aby unikla čtenářům lačných po hudbě kapel, jako jsou Virus, Ved Buens Ende či DHG.
Za projektem ALFA OBSCURA stojí Bjeima, kterého možná znáte z jeho krátkého působení v kapele Virus (basa) či u nás poměrně neznámých Delirium Bound (bicí, vokál). Aktuálně Bjeima působí v několika nových akvizicích a o některých se v budoucnu na našich stránkách i dočtete. O projektu samotném se nikde moc informací nedozvíte, takže doufám, že vše osvětlí samotný Bjeima v našem rozhovoru. Nyní tedy rovnou k samotné hudbě, kterou na „Plutonian Shores“ najdete.
Jak už jsem nastínil v úvodu, ALFA OBSCURA je black metal notně ovlivněný ujetou stranou norského black metalu. Bjeima vytvořil další black metalový hybrid složený z prvků black metalu, metalu, nemetalu a všeho možného. Pod disharmonicky znějícím zvukem kytar, které drhnou od nejprimitivnějších brnkaček, přes kvílící nemelodické pazvuky až po uši zamotávající melodie se skrývá baskytara, z které vám díky Bjeimově působení ve Virus nejspíše okamžitě přijde povědomá. Na druhou stranu, bicí (u kterých si netroufám říct, zda jsou živé či programované) nezachází do rytmů a disrytmů, jako to známe z Virus či Ved Buenos Ende. Naopak se jedná o poměrně klasická BM tempa a rytmy, které v mnoha pasážích připomínají již jednou zmíněné DHG (a to nemluvě o spoustě usyčených kytarových linek). Co však dělá hudbu ALFA OBSCURA odlišnou, je samozřejmě otisk autora a jeho multiinstrumentálního umu. Nelze mu totiž upřít spousty zajímavých nápadů a chytlavých melodií. Velmi pozitivně i volím rozložení skladeb, které často přeskakují z více blackových vod s vokálem a tématy evokující právě starší DHG (např. „The Weaver“) do avantgardněji laděných songů, kde Bjeima využívá svůj čistý vokál. Mnohdy ho vskutku až komicky zabarvuje a dodává tak hudbě na šíleném vyznění. A když už jsem zmínil to šílenství, tak musím pár slov věnovat i různým samplům, kterých je na „Plutonian Shores“ plno. Ty slouží opravdu jako lehký podkres, ale vždy se perfektně hodí a pozvednou tak danou kompozici k lepšímu. Ke konci desky však přichází i malý zvrat, kdy deska začíná ještě více gradovat, mísit se dohromady a šílenství se prohlubuje a nabírá na intenzitě.
„Plutonian Shores“ je od začátku do konce deskou, která dokáže rozhodně bavit. Po čase si člověk i zvykne na lehkou zvukovou nesourodost, která však nejspíš má i své opodstatnění. Věřím, že pokud překousnete výrazné ovlivnění jinými kapelami, může vás debutová deska ALFA OBSCURA bavit stejně jako mě. Pro příště to bude chtít ještě o trošku si doplácat formu svého vlastního stylu a věřím, že hodnocení se vyšplhá ještě o kousek výše. Vřele však doporučuji všem vyznavačům ujetých norských uskupení, kterými prošel Czral a podobní interpreti. Litovat jistě nebudete.
K recenzi poskytl: Adversum
