Píše se rok 1995 a v Maďarsku vzniká formace slyšící na přízvisko Dusk. Zakládajícími členy jsou Medovazszky Zoltán - Basa, Borbás Gábor - bicí a Shadow (Kenez Robert) působící ještě v Diecold, Tymah a Marblebog, který je pro celé další dějství této kapely nejdůležitější. Neboť on sám je jejím samotným srdcem a na čas i zůstal v kapele sám, což neznamená, že došlo k nějaké stagnaci jeho (jejich) tvorby. Vše se opět rozjíždí ve velkém, když se k němu v roce 2004 připojí bubeník z Tymah, kde on sám také působí. Dusk tedy dostává novou tvář a v r. 2005 vychází album „The Darksoul's Scream“ a krátce poté ještě ve stejném roce „Carpathian Darkness“, kterému se v této recenzi budu více věnovat. Hudbu jako celek bych mírně přirovnal ke starší tvorbě Graveland s menší dávkou inspirace Burzum, v podobě častých repetičních kytarových částí, či „plačícího vokálu“, což se týká víceméně skladby „Follow the Call“. Album obsahuje šest skladeb poměrně slušné délky, tzn. celkově 44:55 min. Velká část servírované hudby se nese ve středně rychlých až rychlých tempech a v příjemných melodiích doprovázených nenávistným vokálem... Ostatně se není čemu divit, jedná se o misantropický black metal plný nenávisti, který se dokáže člověku zarýt hluboko pod kůži, zmocnit se na chvíli jeho duše a vyvolat v něm spoustu emocí a pocitů. Ke slyšení je i pomalejší skladba „Power of Reverenge“, která je svou stavbou a frázováním rozhodně pomalejší a méně dynamická než většina ostatních. Píseň se nese necelých šest minut ve stejném tempu, k nějaké změně dojde až ve druhé třetině písně a to k ještě většímu zpomalení... Kytara začne být ještě více ponurá a „utahaná“, proto rozhodně nedochází k jakémukoliv oživení v podobě nějakého ničivého tempa. Trochu na mně tahle skladba dýchla skoro až „funeral doomovou“ atmosférou, ale jedna věc se jí upřít nedá - silná podmanivost ponurých kytarových rifů. Proto se dle mého jedná o zpestření, a ne o vyplnění alba nějakou táhlou pomalou skladbou, která by jen prodloužila délku nahrávky. Vrátím se ještě k těm rychlejším, kterou je např.: „Carpathian Darkness“, ve které je vše kvalitně sladěno a dobře do sebe zapadá - jak svižné bicí, tak melodická kytara, vokál rozhodně nezůstává pozadu a upevňuje celý dojem písně. Konečným výsledkem je pak úderná, poměrně rychlá a především melodická skladba plná energie. Podobně bych ještě charakterizoval „Enter the Relam of Death“, jen s tím rozdílem, že tahle skladba je více proměnlivá, co se tempa týká, a vokál se zdá být o něco procítěnější.
Posledních pár slov na závěr... Dusk a předposlední počin „Carpathian Darkness“ je bezpochyby minimálně lehce nadprůměrnou věcí. Tedy... Pokud máte rádi takový ten „chcípající“ ( misantropicky nenávistivý a „depresivní“) BM, pak by se vám album mělo líbit. Kladně hodnotím rozmanitost většiny skladeb, celkové proměny nálad a pocitů (agrese, smutek, beznaděj, atd.), na každého ovšem mohou působit jednotlivé části jinak. Rozhodně si nemyslím, že nikterak zvlášť vesele. Jedinou menší výtku bych měl k bicím, u nichž mi občas přijde, jako by jejich zvuk doléhal odněkud z dálky. Ale i přesto svoji úlohu plní obstojně. Jestliže má být black metal o pocitech, emocích a atmosféře, tak tahle záležitost je určitě jedním z důkazů.
