Cesta vstříc Děčínu byla převelice zdlouhavá. Při pátku cestoval lid zpět do domovů, či naopak na víkend odjížděl. Masová doprava vlakem tedy byla doslova „masová“... Důvodů proč Bohemia Metal Night IV. navštívit bylo ihned několik. Jak kvůli klubu samotnému, který po tomto koncertě definitivně odchází do rekonstrukce, tak díky úplně poslednímu „gigu“, který Evil Dead absolvovali.

Moravská Zima vystupovala vůbec poprvé před publikem a musím říct, že slovo „underground“ zde bylo více než na místě. Bohužel aniž by o to kapela sama stála. Nargothron musel zpívat s ortézou na noze a podepřen berlí, na bubenický post usedl Ragnar, s kterým se kapela secvičila před vystoupením. V black metalu se tedy meze nekladou :-). Komu by se však zdálo, že koncert byl odehrán z nutnosti, či se potutelně usmívá, toho bych rád vyvedl z omylu. Ačkoliv Moravská Zima vystupovala první, ukázalo se, že toto vůbec není nevýhoda, ba naopak... Společně se Sekhmet předvedli Torham, Nargothron a Ragnar nejlepší vystoupení večera. Oproti desce, kde momenty místy působí až uspávačně, vyzněl naživo výsledný produkt mnohem rychleji, agresivněji a hlavně tolik nevynikaly zdlouhavé vyhrávky. Upřít se nedá ani několik chybek, které logicky musely vzhledem k provizornosti vystoupení vzniknout. Ale kdo je alespoň trochu soudný, ten musel uznat poměrnou kvalitu. Zazněly všechny skladby z dema plus cover na připravovaný tribut Burzum, jmenovitě „War“. Zde bych viděl asi největší negativum :-) – měli ji zahrát dříve! Pod podiem se nacházel slušný „štrůdl“ přihlížejících, které právě tento vál dostal do varu. Následujivší „Rodný Kraj“ společně s „War“ ukázali, že Moravská Zima rozhodně naživo nenudí a i přes nepříliš dobrý zvuk jim toto vystoupení vlilo do žil mnoho čerstvé krve... Jo, jen tak dál...

Sekhmet... jednoznačně největší fanouškovská základna, zapálený kříž jehož plameny ometaly strop americké kasárny (na této podobnosti klubu jsme se ihned s několika nezávislými shodli) a asi nejrozmanitější vystoupení, které jsem od Sekhmet osobně zatím zažil. Nenarážím tím nějak na kvalitu, ale na stavbu track-listu. Jen ten Futhark opět chyběl... Při poslechu novějších skladeb mi přijde, že jsou postaveny jednodušeji než prvotní z „PPL“ a díky tomu melodie výrazně vyznívají i při horším zvuku. Pokud bych zavzpomínal na „Zyklon B“ a například na „Tajemství Lesa“, v živém vyznění stáří vyznívalo hůře. Rovněž mi nevyhovoval příliš hlasitý zvuk, kde se přebíjely jednotlivé nástroje a tím jasně utápěly Abadonna... Jinak se Bohyně neodkláněla nijak od svého standartu. Tedy očekávaný večerní triumf, který podpořili tamní fans všudypřítomnými vrtulemi :-). Dodal bych ale, že Moravská zima na mě působila více undegroundověji, více black metalově nasáklá...

Po krátkém zvučení Evil Dead se uspořádala „kulturní“ vložka v podobě společného pokřtění splitu Evil Dead/Sekhmet, který ten den oficiálně vyšel u Unholy World Productions. Prohodilo se pár slov, kazeta se polila rumem, rozmlátila krucifixem, rozšlapala, všichni přítomní se na podiu napili a Evil Dead již nastoupili k poslední stáži. Mimo repertoár kapely samotné došlo na covery od Mayhem, Burzum či Slayer, které výborně okořenily a odlehčily vystoupení. Hm, co říci o hudbě samotné... Snad jen to, že zvuk byl opravdu špatný a vokál Azgatha výše položený než jsem zvyklý. Škodou ovšem byla slábnoucí návštěvnost, která po Sekhmet i logicky opadla... To ovšem nemění nic na tom, že mě ED lehce zklamali. Hudba mi ve výsledku přišla strohá a nedokázala mě nějak zaujmout. Neříkám, že to bylo stále, ale možná až moc často...

Vrolok... Konfrontaci s touto mladou skupinou jsem v pátek zažíval poprvé a vskutku jsem se těšil. Věřil jsem zároveň, že ožijí prořídlé řady fans... Zázrak se však nekonal. Chyby bych nehledal přímo na kapele, ale spíše na špatné poloze měsíce :-). Ihned na začátku se stala bubeníkovi nemilá událost s rukou, což zřejmě poznamenalo část vystoupení. Co mi nesedělo byl vokál při uvádění písní. V hudbě jeho výšky zaniknou a i se do ní místy hodí, ale když jsem se chtěl dozvědět co nás čeká dále, napínal jsem uši marně. Je mi líto, že večer měl sestupnou tendenci a s přibýváním minut se výkon nelepšil. Vlastně bylo i nadlidsky těžké alespoň letmo zaznamenávat příjemné melodie s kterými se lze setkat na demu. Nechci to rozmazávat, koncert Vrolok v Děčíně byl mimo mísu a sami to vědí lépe než já. Věřme, že si v Ostravě napraví reputaci...

A blížila se poslední kapela večera. Warchild, jediná kapela, která stylově trochu vybočovala a přinesla mírnou progresivitu mezi všudypřítomný „ryzí black metal“. To nic nezměnilo na pokračování kvalitativního sestupu. Mám-li být upřímný, Warchild jsem prospal – únava z cesty se někde projevit musela. Nenáleží mi tedy detailně servírovanou hudbu zkoumat a pouštět se do nějakých větších „akcí“. Stačí, když řeknu, že to není můj šálek čaje a nebyl ani dosti přítomných v sále (tedy z těch, kdo zbyli).

Warchild byli tečkou večera a já musím konstatovat, že i přes nepříliš vydařený zvuk a návštěvnost akcím v Děčíně jistě svítá na lepší časy a určitě jsem byl v mnoha ohledech spokojený.