Má další recenze se bude zaobírat kapelou kombinující black metal se syrovým thrashem,konkrétně švédskými Bestial Mockery... Kombinace těchto dvou stylu může být ve finále velice zajímavá, což potvrzují např. Nocturnal Breed (Norsko) známí tím, že na svých živých vystoupeních mají striptérky, proto jsou jejich show interesantní nejen po hudební stránce :) . Vrátím se zpět k již zmiňovaným Bestial Mockery a jejich poslednímu výtvoru s názvem „Gospel of the Insane“, které vyšlo v červenci 2006.

Album obsahuje třináct skladeb při celkové délce 37:24 min, je přítomna tedy kvantita na úkor délky skladeb, což ovšem nesnižuje jejich kvalitu... Co se týče hudby, tak má velice zajímavý nádech už jen tím, že kombinuje střídání hutných, syrových, thrashových a blackových rifů, což osobně hodnotím jako přínosnou věc. Bicí jedou povětšinou v tempu svižných sypanicí a muzika je doprovázena místy ne zcela typickým BM vokálem, ale přesto mi do hudby povětšinou pasuje. Celá záležitost by se dala hodnotit jako syrovost, které rozhodně nechybí melodičnost a pořádný náboj.
Vše otevírá první melodická a dynamická skladba s názvem „Tyrant of Hells Land“ ve které někde v druhé časti zazní i pomalejší „heavy“ sólo. Když utichnou poslední tóny, na řadu přichází „Hell's Vociferation“. V prvních vteřinkách skladby zazní šeptaný proslov, jenž připraví prostor pro hutné kytary a drtivé bicí. Následující „Father’s heaven“ začíná hysterickým křikem v podobě Fuck you! Fuck you!, atd… tyto dvě kouzelná slova nastartují řádnou nenávist, která se průběhem skladby stupňuje pod přímočarostí doprovázenou melodickými party. Následuje krátká „The Ecstasy of Holocaust“, po které dále zazní „Selfdestructive Salvation, Out From The Cold - Straight To Hell" a "Black Metal Slaughter“, jenž se nesou v podobném rozpoložení jako předešlé skladby, ale jsou okořeněny o zpestření v podobě „zběsilého“ kytarového sóla, která se objevují na albu ve větším množství skladeb, např. v chronologicky navazující „The Punishment of Pure Hellpain“, kde se mi zdá být ještě o stupínek výše než v předchozí skladbě. Po utichnutí posledních tonů přichází další zářez „Satan's Devilsaw“ a to doslova v podobně zvuku motorové pily, ke které se postupně přidává melodická kytara a zanedlouho druhá, hrající hutnější thrashovější riff, což pospolu vytváří dobrý celkový dojem. Jen škoda, že zvuk pily po pár vteřinách zmizí :). Odmlčí se však jen na krátkou chvíli, neboť zazní hned v příští skladbě „Domesticator“. Ne ale v úvodních tónech, ale až v druhé části. „Slut - Fuck – Cult“ je další perverzní píseň, která je, jak už sám název napovídá, po textové stránce provokativní a nejen po té, ale i po stránce hudební dobře kombinuje přímočarost, brutalitu a melodičnost. Následuje již jen „Morbid Chainsaw Extermination“ a po ní vše uzavírající „Sledgehammer Sacrifice“...

Závěrem bych řekl, že Bestial Mockery a jejich poslední album je počinem poměrně povedeným, který by se mohl zalíbit jak BM fandům, tak starším příznivcům syrového thrashe, jehož přítomnost je na albu hodně znatelná, i když dle mého možná o něco méně než u již zmiňovaných Nocturnal Breed.