Zmaten recenzemi ke starším deskám GLORIA MORTI jsem čekal melodický mix black a death metalu made in Finland. Hned na začátek musím podotknout, že melodií je na „Lateral Constraint“ jako šafránu, kterými se šetří jako za krize, ale když vyplují na povrch, vybuchují v extázi vulkánu. Zde se nezapře finský melancholický duch. Pouze se jim v záplavě zuřivých beatů nedostane výsadního postavení, jako je v této zemi zvykem. Tedy až na chorobné undergroundové jádro v čele s Behexen a podobně. To je ale naprosto jiný příběh.
Finové kolem řvouna zvoucího se Psycho nejsou žádnými nováčky. Vždyť brázdí scénu dobrých 14 let a recenzovaná sbírka je jejich čtvrtá deska. Jen už nečekejte žádné stylové řazení k melodikům Catamenia či otírání se o Dimmu Borgir. To už ostatně naznačovala předešlá deska „Anthems of Annihilation“, kde jsme mohli cítit i taková zvěrstva, která páchají třeba Zyklon.
Ubylo kláves, které ostatně stejně v minulosti nestály za nic. Black metal se skoro vytratil. Pouze písně zdobí a zabarvuje jejich metal do černa. Hlavním tématem desky je válka. Zuřivá a nekompromisní, s občasným vydechnutím v podobě zmíněných melodií, které vyplují na povrch a rozmělní řežbu, místy zase album lehce zklidní mezihra s akustickými kytarami či zařazením kláves. Pořád ale zůstávají vzteklí a masakrují nepřítele silou naštvaného věřitele.
Pánové oproti dřívějšku jaksi vyrostli. Minulost byla ve znamení průměrnosti a tápání. Nyní se můžeme těšit na hromadu skvělých výkonů, nápadů a také vyvedeného hutného zvuku, kde čitelně vyniknou všechny nástroje. Za výslednou prací stojí druhý původní člen formace, kytarista Juho Räihä, který desku i mixoval. Za mastering je zodpovědný Svante Försback. Tím, jak pánové přitlačili na pilu, vás death metalová síla převálcuje jako tsunami. „Lateral Constraint“ není ale jen o death metalu. Onen black metal v zákulisí opentlil písně aromatem, které death metal neumí sám o sobě nabídnout, nejedná-li se ovšem o první alba Incantion nebo Morbid Angel, dávné Miasma nebo Blasphereion. Tam se strašilo temnotou, o jaké se může většině jenom zdát.
Zpět k „Lateral Constraint“. Moderní obálka mě zastrašila a já s pocitem zrádcovství a myšlenek na ústup ihned po prvních tónech propadl parádní muzice. Stylově i přístupem jsou v závěsu stylu daném před lety dříve fenomenálními Behemoth, Zyklon, atd. A zdůrazňuji, že zde slyším i otisk Vader. Jen možná pestřejší a méně ortodoxní.
Deska pěkně odsýpá. Se svojí třičtvrtěhodinkou ani nestačí posluchače nudit. Po vyslechnutí zjistíte, že máte chuť desku otočit ještě jednou. Nejsem sice milovníkem barevných obálek a post-apokalyptické image v rámci extrémního metalu – většinou zde cítím kýč, snahu zařadit se mezi tahouny a vést se vlnou vyšlapanou úspěšnějších. Je možné, že i GLORIA MORTI jsou tento případ a na módní vlnu black/deathu naskočili s vidinou zisku. Možná, ale pravdou je, že základem je vždy hudba a ta je na „Lateral Constraint“ našlapaná. Přes prvotní pokrčení obočí a nedůvěru vskutku velikou celek shrnu jako povedený. Zda se jedná o klenot a přínos scéně, neřeším. Nic originálního nehledejte, ale jste-li fandové moderního black/deathu, mohli by se vám GLORIA MORTI líbit.
