Bývá radost rozběhnout se v sandálech rozkvetlou loukou, bývá radost sedět v tramvaji u okna, ale vůbec největší radost je narazit na vynikající žánrovou práci. O to víc, když je ukrytá pod špičkově vyvedeným obalem Michala Karcze, který práci s digitální grafikou přivedl skoro k dokonalosti a mohl tak podtrhnout zručnost kapely pocházející z belgického Gentu. Tam prý pečou výborný chleba a taky mají uprostřed města hezký šedý hrad, podstatné ale je, že se na onom místě dali dohromady SAILLE, kteří hned s první deskou ukázali, jak že se to ten symfonický black má hrát. Uběhly dva roky a jistě i hodně chlebů, a nástupce debutu „Irreversible Decay“ je na světě. Co se změnilo?
Prakticky stejná délka, stejný koncept klávesami dobarveného černého kovu á la devadesátky (v nejlepším slova smyslu), trochu více technické hry, výraznější a čistší zvuk a tím pádem i větší nářez, a především další poctivá a tentokrát snad i větší porce motivů tvořících nápadité skladby. A pokud náhodou nejsou nápadité, zůstávají alespoň hodně rychlé a chytlavé. Co může totiž být lepšího než smršť bicích podbarvená jednoduchou, ale přitom podmanivou kytarou jako třeba ve čtvrté „Upon the Idol of Crona“?
Totéž úvodní „Blood Libel“. A těžko říct, možná že lepší je intermezzo „Titan’s Sacrifice“ předcházející pomalý rozjezd „Haunter of the Dark“, což je symfonický metal vyhnaný do tak parádních obrátek, až se zas jednou vznášíte nad krajinou a hrozíte pinožícím se postavičkám pod vámi. Čímž se dostávám k tomu, že špatného kusu na „Ritu“ zkrátka nenajdete. Album po pětačtyřicet minut dovede udržet pozornost, nemá vyloženě vycpávkové skladby a uteče až překvapivě rychle.
Samozřejmě nelze čekat nějaká překvapení, vše se odehrává přesně mezi nastavenými mantinely, byť i v nich lze ve srovnání s debutem najít vývoj – SAILLE „dospívají“ stejně jako před lety dospívaly jejich vzory. Skladby se víc proměňují, tu a tam dovedou úplně přeskočit a změnit tempo i náladu, nespoléhají jenom na rychlé bicí, ale využívají mohutnosti zvuku jako takového a hlavně se jim daří vytvořit konzistentní atmosféru.
Popravdě si ani nedovedu představit, že by se album stejně jako předchozí mohlo nelíbit, není na něm zkrátka vůbec nic špatně. Žádná díra do světa, jen vypilované řemeslo svědčící o stále živém žánru neumírajícím s vzrůstajícím věkem kapel i posluchačů. Vysoké hodnocení tedy není onanismem, ale prostým oceněním skvělého díla. Jen houšť.
K receni poskytl: Code666 Records
