Blackness split my forehead
In an infinite truth
As the whole universe began playing
A terrifying tune
Thrown like a shadow
A veiled figure beckons
Framed by the dawn
And riding a dead horse

HEXVESSEL není třeba na stránkách Mortemu představovat. Takže bez dlouhých řečí se rovnou vrhnu na aktuální EP „Iron Marsh“, které před nedávnem oficiálně vyšlo pod Svart Records.

Nové EP obsahuje pět skladeb o celkové délce přes třicet minut, což jistě uznáte, že je slušný hrací čas na pouhé EP. „No Holier Temple“ se od debutu lišilo celkem výrazně, takže jsem očekával, jaký posun se uskuteční na „Iron Marsh“. Dá se říct, že vychází či pokračuje ve stylu, který HEXVESSEL prezentovali na předchozí nahrávce, leč novinka je mnohem klidnější a přirozenější. Stačí se podívat na obrázek, který zdobí obal desky, a pochopíte, co mám na mysli. Souznění s přírodou, které je hebké a měkké jako ulehnutí do mechu, průzračné jako říčka, která stéká ze skal a stejně tak čiště i znějící. Při každém nádechu je cítit svěží vánek z nejbližších smrčin. Trošku mi to připomíná dětské povídky z mechu a kapradí, hehe.

Ačkoliv je na EP pouze pět skladeb, nebudu se rozepisovat o každé z nich samostatně. Ne, že by samy o sobě nebyly dost dobré, leč nahrávka má své kouzlo jako celek. Měnící se tempa, nálady a aranže vás svedou na procházku plnou rozjímání a snění. Kvohst svůj hlas stále zdokonaluje, a tak je jeho projev čím dál krásnější (ne, že by na předchozích deskách nebyl). Jeho přednosti jsou navíc podbarvovány a doplňovány stejně okouzlujícím a podmanivým hlasem kolegyně Marji, která krom vokálů obstarává i nějaké ty perkuse. Na EP se navíc nově objeví i flétna ve skladbě „Don't Break the Curse“, kterou má na starost Alia z Blood Ceremony.

“Iron Marsh“ vám nabízí čtyři zcela nové skladby a jednu cover verzi, u které se lehce pozastavím, neboť v sobě má něco zajímavého. Jedná se o skladbu „Woman of Salem“, která vám možná nebude neznámá. Původně jde totiž o skladbu z roku 1973 od Yoko Ono, kterou si HEXVESSEL vypůjčili a přetvořili k obrazu svému. Oproti původní „bubínkové hippie“ verzi je cover dle mého názoru mnohem, mnohem lepší. Skladba dostala více hudební formu a i vokálně je na daleko vyšší úrovni (nic proti Yoko Ono). Schválně si obě verze poslechněte a napište svůj názor do komentáře.

Pokud bych měl vypíchnout ještě pár faktů k „Iron Marsh“, musím opět pochválit grafické zpracování digipacku, které je stejně jako hudba velice prosté a v dokonalé harmonii se vším ostatním. Stejně jak na předchozích počinech je zvuk nahrávky příjemný a dynamický. Obzvláště v pasážích, kde nástroje utichají a hlavní slovo dostává zpěv. Z celé nahrávky mi nejvíce učarovala skladba „Tunnel at the End of the Light“, ale tím bych nechtěl ostatní skladby jakkoliv pohanit. Jak už jsem řekl, EP krásně působí jako celek - a tak to i beru. Leč zrovna tahle skladba ve mně vždy vyvolá jakýsi impuls.

A zas stojím na samotném konci a musím na sílu vyřknout jakési verdikty. Jelikož je to EP a ty u nás většinou číselně nehodnotíme, tak mi to ulehčuje spoustu práce. I když je více než jasné, že bych i tak níž jak pod osm bodů stejně nešel, hehe. „Iron Marsh“ je prostě další kouzelná nahrávka, kterou jsem si zamiloval po několika otočeních. Fanoušky HEXVESSEL rozhodně nezklame. Drží si svůj nastolený standard a umí vykouzlit úsměv na každé zamračené tváři. Nevěříte, pusťte si ji.

K recenzi poskytl: Svart Records