ODEM si na nás po stejnojmenném demu „Odem“ a debutovém CD „Rape Your God and Pray for Reprieve“ došlápli s nejnovějším EP nazvaným „The Valley of Cut Tongues“, které obsahuje čtyři skladby – jednu alternativní verzi písně „Nails as the Weapon of Hatred“ z již zmiňovaného debutu a tři zbrusu nové drtičky.

Již po prvním poslechu jsem si vyrval všech mých šest zbývajících vlasů - jak je sakra možné, že mi tahle ruská sebranka z Pekla unikla? Je to již hodně let, co jsem slyšel opravdu kvalitní nahrávku, která si právem zaslouží být označena jako black/death, skoro jsem už ani nečekal, že se někdo ještě zjeví… a ejhle! Od prvních tónů není prostor k diskusi, tohle EP je předzvěstí nové černé hvězdy na black/death scéně, i když oni už možná jsou, to si ještě všechno budu muset ověřit.

Přiznám se bez mučení, debut jsem slyšel až zpětně a krom zvuku v „Nails as the Weapon of Hatred“ mi verze z roku 2013 nepřišla nějak extrémně rozdílná, což nic nemění na tom, že už při ní je jasné, že tady se nikdo s nikým mazlit nebude: rychlost zařazena na šestšestšestku – neskutečná palba, ale díky Ďáblu dávající absolutní smysl! Dvojka „Cult of Flesh“ se okamžitě stává mým favoritem, tady hoši odkryli všechna esa! Neskutečně technické riffy prokládané temnotou a brutálními sypanicemi, které přejdou do geniálně mocné, plíživé a lepkavé (skoro až leptavé) pasáže, při které se cítím, jako když jsem obklopen smečkou démonů, kteří si ze mě jen tak decentně uždibují a ani si nevšimnu, že jsem najednou ohlodaný až na kost. Zde musím vyzdvihnout bubenickou práci, do jednoduššího motivu vymyslet takové rytmické vychytávečky, to je radost poslouchat. „Cult of Flesh“ je pro mě odteď symbolem a synonymem pro black/death metal! Absolutní masakr plný temnoty vyvržen přímo z Luciferova chřtánu umocněný brutálním, zhluboka dolovaným vokálním diktátem s perfektním frázováním. Zbývající dvě skladby nejsou vůbec o nic horší a s přehledem dokončí to, co „Cult of Flesh“ začala. Ve trojce jménem „Healing Catalepsy“ slyším jasný odkaz a poctu Nergalovi a jeho Behemoth a hned poté milovaným Marduk – skvost! „Satanskin“ už jen umocní ten pocit, kdy jdete s kapucí na hlavě neznámo kam a cítíte, jak za vámi už nezbývá nic než jen spálená a totálně zdevastovaná země!

Skladatelský a hráčský um a projev ODEM je na nejvyšší úrovni, ať už jde o techniku a rychlost (podle mě jim musí po každém koncertě či zkoušce zbýt z trsátek leda tak to, co bývá drženo mezi bříšky a levačka občas ani nemůže být vidět), i co se týče melodií, protože tohle nejsou žádné obehrané záležitosti, ODEM servírují nadmíru originální, v rámci žánru skoro až (minimálně pro mě) inovativní postupy a občas se dopočítat je na delší dobu a kompozice jsou jedno velké překvapení - a to se týká všech čtyř skladeb.

Nahrávka je neskutečně rychlá a celé EP je prošpikováno brutalitou a tmou, není jediné škvírky, kudy by mohlo proniknout ono nepříjemné a oslepující světlo. Můj žánrový top za posledních X let a nejspíš, i kdybych ty dva styly vzal každý zvlášť, tak budou ODEM pokaždé mezi prvními třemi. Zvuk je hodně silný a temný, je ale velká škoda, že je strašně málo slyšet basa, když se nesoustředím, tak jí neslyším de facto vůbec a sem tam i bicí nejsou jasně rozeznatelné a chvíli trvá, než poznáte, co se to tam vlastně odehrává. Nicméně ani tato menší výtka nemění nic na tom, že mimo záznam dávám tomuhle veledílu 10/10 - a za tím si stojím. Jsem nadmíru potěšen, že se v Rusku ještě tvoří takovéhle pravé záležitosti a nejen bezúčelný a prázdný slamming cokoliv metal.

K recenzi poskytli: Daemon Worship Production