Už jen fakt, že tuto kapelu na svém facebookovém profilu propagovali věhlasní BLUT AUS NORD, svědčí o tom, jak si tito italští vesmířané stojí v očích konkurence. Stylově si ale kapely moc podobné nejsou. Snad jen okrajově v pár atmosférických bodech, nebo když BAN koketují s industriálem či ambientem.
Ne, podoba zde není. Kdo tedy jsou tihle tajemní pánové? Obskurní duo Eon{0}- instruments, machines a Nex{1}- vocals, machines si k sobě přizvali pouze vizuálního umělce Alexandera Preusse, který jim vytvořil dokonalý artwork. Opravdu celé desce dodává další rozměr. Určitě stojí za zhlédnutí i jeho ostatní práce. Nádherné.
Ovšem zařadit tvorbu PROGENIE TERRESTRE PURA do nějakého kontextu nelze příliš snadno. V každém případě uslyšíte ambient, ale zrovna tak black metal s těmi nejkrásnějšími melodiemi. Nedílnou součástí je elegantní elektronika. Tedy žádné přehánění. Jen vkusně zakomponované samply a smyčky. Nedočkáte se žádné slepenice ani fabrikantské rubanice. Vše pěkně koresponduje a spolupracuje. Určitě jsem slyšel i náznak symfonického black metalu. Jen tedy bez bombastických aranží a orchestrů. Spíše se můžete těšit z povznášející atmosféry. Někde jsem se dočetl, že kdyby Devin Townsend chtěl zahrát black metal a spojil se s Vargem Grishnakem, zněl by přesně jako PTP. Zajímavá představa a kupodivu mi při poslechu této parádní fošny toto nepravděpodobné spojení na mysl mnohokrát přijde. Nex{1} má totiž dost podobné zabarvení svého šeptavého skučení jako temný kníže a hudební hradby mi zase někdy evokují „Ocean Machine“. Kdo se nebojí ani takového Vangelise, může zde jeho inspiraci také zahlédnout. Nex{1} používá i čistý hlasový projev. Jeho tichý zpěv má zvláštní náladu zejména v „Sovrarobotizzazione“. Asi není kdovíjaký zpěvák, ale je sympatické, že se netlačí nikam, kde to nezná a neumí.
Pánové se nikam neženou a na metalový riff si kolikrát musíte počkat pěkně dlouho. Právě takto se i deska rozjíždí. Tichý úvod „Progenie Terrestre Pura“ se až zhruba v polovině změní v uragán. Avšak nadále je atmosféra i v těch nejvypjatějších pasážích klidná a řekl bych, že hlavně majestátní. Hněv a krutost black metalových hord jsem nezaregistroval. Působivá je i lyrická část alba, která je v rodném jazyce. Tudíž jsem si pomohl jen se slovníkem, ale i tak jsem si to užil. Futuristické vize, oslavování pokroku se všemi riziky dokážou stejně jako obálka „U.M.A.“ posunout a rozvinout. Určitě doporučuji trochu snahy a chuti k prozkoumání textů.
V každém případě zpěvů zde ale moc nehledejte. Musíte si vždy delší čas počkat, než se vynoří zpoza vesmírných dálav nebo průmyslového tepání. V takové „La Terra Rossa Di Marte“ se hlasu nedočkáte vůbec. Ale zase si můžete užít parádní kytary. On vůbec tento nástroj zní velice vyspěle. Progresivním metalem bych to taky nenazýval, ale mnohá rytmická úskalí, různé kejkle a hlavně sólíčka by se v takové konkurenci věru neztratila.
Připadne vám, že zatím jen chválím? Ono taky není moc co buzerovat. Skladby jsou prvotřídně zpracovány. Muzikantům to pěkně hraje. Zvuk je na celkem dobré úrovni. Není co řešit. „U.M.A.“ obsahuje dvě písně ze dva roky starého eponymního dema plus tři nové skladby. Vzhledem k tomuto faktu jsem překvapen výrazovou jistotou. Jsem zvědavý, kam se vyvinou v budoucnosti, ale myslím, že nepokazí-li se něco, můžeme se těšit neskutečných zážitků. Vyšší hodnocení si nechám v záloze pro jistotu růstu kapely, ale jsem nadšen.
K recenzi poskytl: Avantgarde Music
