Výběr místa, odkud budu sepisovat tyhle řádky, je daleký jak čachtických bájí, tak quebecké scény, protože jsem chtěl, ať je na CSEJTHE nahlíženo nezaujatým okem člověka z povzdálí. Ač se mi poslední dobou black metal stává stále okrajovějším žánrem, k jehož prameni se chodím napít méně a méně často, neboť žízeň už není taková jako dřív, stále mě umí osvěžit natolik, abych k němu příště znovu zavítal a natáhl svou dlaň. A jakkoliv se tohle přirovnání může zdát naivní až kýčovité, do tvorby CSEJTHE se přesto skvěle hodí, neboť místa jako studánky, zurčící potoky nebo zeminou prorostlé mocné kořeny zkrátka k této kapele mohou patřit. Jejich hudba je totiž postavená na atmosféře. A jejich druhé album kapely bych viděl jako prozatímní vrchol snahy zaujmout a podat důvěryhodná svědectví spojená s historií hraběnky Bathory.
Fascinace kultem podivínské hraběnky neopadne snad nikdy a stále bude přitahovat nové a nové fanoušky lačnící po koupelích v rudé krvi. Mezi legendou posedlé patří také trojice Strigat, Fiel a Bardunor, která stojí za aktuálním materiálem. Quebecká družina kapel mě nikdy neočarovala natolik, abych ji považoval za extra výjimečnou, ale své kouzlo má a dá se mu naslouchat. Soubor kapel prezentující se podobně atmosférickým černým kovem, jenž tolik nedbá na surovost a praskání kostí jako spíš na podmračené navození přírodních scenérií a neveselých příběhů, si dokázal vybudovat jistou prestiž. V případě CSEJTHE jde o volání lesních dálek neprostupných hvozdů, které protíná skromná cesta, přesně jak je k vidění na přebalu nahrávky. Více k tomu nepotřebuji, hudba mluví za vše.
A tohle je vlastně téměř všechno, co je potřeba si sdělit. Album „Réminiscence“ si drží svou linii, nelpí na přílišných zvratech a změnách nálad, hoví si ve svém stylu a nemá ambice jej překotně měnit. Novinka není nějakým extra verdiktem nad black metalovou společností, ale umí své poselství vyrýt do kůry starých stromů, což je možná důležitější, než vést žebříček hodnot a všeobecného přínosu. I když se zpočátku zdá, že toho nemá moc co nabídnout, nakonec se nenásilně dostane pod kůži a umí se připomenout. Svým způsobem se poslech stává věrným obrazem míst, které se během něj naskládají v řadě za sebou. Nic víc, nic míň. „Réminiscence“ je vyrovnaná black metalová nahrávka s pyšnou aurou vycházející z lesů z pod ruinami čachtické dominanty, kterou neodradí jistý stereotyp, ani snadná zapamatovatelnost, neb se snaží dmout uhrančivostí, podmanivou náladou a v neposlední řadě i nadprůměrnou kvalitou. Město Quebec může zapsat jméno CSEJTHE do listů svých kronik zasloužilým písmem.
