Mnohým z vás australská parta NE OBLIVISCARIS asi moc neřekne, ale věřte, že po prvním poslechu debutového alba „Portal of I“ vám dost možná spadne čelist. Ale začneme hezky od počátku. Tahle smečka šesti kluků vydala v roce 2007 pilotní demo „The Aurora Veil“ se třemi songy o celkové stopáži přesahující půl hodiny. Dle slibů kapely měl finální debut vyjít záhy po demu, ale bohužel díky problémům s nahrávací společností a personální změnou na postu bubeníka se nová deska stále odkládala. Na světlo světa přišla na jaře 2012 a čekání se opravdu vyplatilo.
„Portal of I“ obsahuje celkem sedm skladeb včetně tří z výše zmíněného dema. Hlavním lákadlem NE OBLIVISCARIS jsou housle a přesná baskytara, která do směsice black/death/thrash metalu perfektně zapadá. Samotná skupina se označuje za progresivní vyznavače metalu, s čímž mohu jen souhlasit, jelikož do své hudby přinášejí spoustu nového a neokoukaného.
„Portal of I“ otevírá dvanáctiminutový epos „Tapestry of the Starless Abstract“. Úvodní minuty skladby přinesou blackové rytmy a vokální smršť, který se postupem času vyvine v kytarovou baladu zasazenou do nálady ospalého středomořského městečka. Následně se z městečka přesuneme zpět do melodické death metalové smršti s čistými vokály a growlem. Ani druhým songem nás banda prostě nenechá usnout a tak bych mohla pokračovat až do konce. Hudba by mnohým mohla připadnou zbytečně kombinovaná a rychlá, ale tak přesně zapadá do kontextu „Portal of I“. Příkladem může být předposlední song „As Icicles Fall“ a jeho několikaminutové kytarové sólo, za které by se rozhodně nestyděli ani mistři djentu. Zároveň ještě vyzdvihnu čistý vokál, který si můžete skvěle vyslechnout třeba v „And Plague Flowers the Kaleidoskope“. Než se jej dočkáte v druhé polovině, nahrnou se na vás meshuggovské riffy, podtržené matematickými houslemi, neméně výborný growl a slappingová baskytara v pozadí. Upřímně, vidět tohle na živo, tak vypustím duši.
Zpočátku jsem se bála, zda skladby z dema („Tapestry of the Starless Abstract", „Forget Not“, „As Icicles Fall“) nebudou na desce působit nesourodě, ale je jasné, že pánové museli hned zpočátku počítat s jejich zařazením na debut. A dle mého je to jenom dobře, protože dále rozvinuli dobře propracovaný koncept z dema „The Aurora Veil“.
A závěrem? Mnohdy mi jejich tvorba připomíná šílený mix Agalloch v podobě vokálů a Chimp Spanner nebo Animals as Leaders na postu kytar. K tomu všemu přihoďte opravdu kvalitní basu ala Victor Bayley (úvod „Of the Leper Butterflies“) a do toho všeho housle, které dokážou podtrhnout celkovou atmosféru. Celé album graduje v extremních metalových partech s metalovými growly a zase zpomaluje v melancholických baladách houslí a akustické kytary, aby na nás záhy vyskočily kytarová sóla přesná a rychlá jako blesk. A právě v tomto nacházím nejsilnější stránku NE OBLIVISCARIS. Pro milovníky mixu djentu, skvělé basy a black metalu je tahle deska jako stvořená. A já si s ní doslova sedla na prdel.
