HATE MEDITATION na nás vyvrhli nahrávku plnou old school BM zvuku, pře-delayovaných vokálů, ale hlavně skvělých nápadů. Já osobně jsem k prvnímu poslechu přistupoval trošku se skepsí, přece jenom Nachtmystium i Twilight mám dost v oblibě, a tak jsem moc nečekal, že by mě mohli Azentrius a spol. něčím překvapit, ale opak je pravdou a ač to zní zvláštně, největším překvapením této nahrávky pro mě je, že se (skoro) vůbec ničím překvapit nesnaží (úsměv). Prohnilý zvuk, skoro až tradiční BM riffy a melodie. JENŽE…! Je tam prostě to jenže, můžete přemýšlet, jak chcete, a stejně nezjistíte, jestli jste to už někde slyšeli, nebo jestli si jen myslíte, že jste to slyšeli. Mně osobně to připomíná staré nahrávky Emperor, Darkthrone a sem tam i normálním smrtelníkům prakticky neznámý projekt Via Apia – mluvím zde o hlavních kostrách skladeb, nepočítám přidanou hodnotu, což jsou originální a pro desku zásadní momenty.
Po intru, nesoucím název „Prelude to Apocalypse“ se na nás vyvalí „hodně pravej black metal“ se zvukem jak z jeskyně, pojmenován jest „The Deciever and the Believer“ - celkem klasická vyhrávka a pod ní sypanice, to celé pěkně zahalené ve špinavosti a zahuhlanosti z právě jmenované jeskyně, ale stačí chvilka a ve zvuku se dá v pohodě orientovat a i z klasiky se přejde do originálnějšího pojetí stylu. Už od začátku je cítit, že deska bude plná atmosféry a primitivnějších (myšleno dobře) riffů a motivů, které budou proloženy nějakou tou vychytávečkou, ať už klávesovou nebo na kytarách.
Druhá „Impure Rage“ se svým francouzským nádechem a již výše předeslanou neočekávanou vychytávečkou je můj první favorit na jasnou hitovku! Ona zmiňovaná pasáž mě pokaždé přesune do nějaké alternativní reality v zemi galského kohouta, kde banda úchylných zombie klaunů provozuje jakýsi polorozpadlý, perverzní lunaparčík (úsměv). Pokračuje se v nastoleném stylu i tempu - skladby mají delší stopáž (v průměru 6-7 minut), ale ničemu to nepřekáží, já sám si atmosféru vychutnám právě v táhlejších a jednodušších motivech, než abych ji musel lovit v klávesových onaniích. Deska pěkně plyne, tu rychlejší, tu pomalejší skladba a nenápadně se dostává ke konci, kde se z čista jasna (špíny temna) zjevuje adept na hitovku číslo dvě – „Wrath and Revenge“ – přísná, přímočará sypanice s vynikající vyhrávkou, která přejde do naprosto skvostné punkově tepající pasáže, jenž se přelije zpět do Emperorovské vyhrávky a tak dále. Tahle skladba mi dodává neskutečné množství energie a začínám na ní být (stejně jako na „Impure Rage“ závislý). Buďte si jisti, že tahle pecka vás rozhoupe, ať jdete po ulici do práce, relaxujete po obědě nebo si jí pustíte vyčerpaní před spaním.
Velice si cením toho, že i když je to black metal, nesnaží se chlapci být zlí za každou cenu, většina nápadů je naopak velice příjemná, skoro až uši lahodně hladící. Klávesy jsou tu převážně pro dokreslení a umocnění atmosféry a melodií, jen ve výjimečných situacích vévodí celému ansámblu (například právě v „Impure Rage“). Vůbec, celá deska je na poslech taková skoro až uklidňující (samozřejmě, je to subjektivní). Výtky budu směřovat určitě ke zvuku – ano, black metal - špína, zahuhlanost, proč ne? Občas je to ale opravdu drsné a přehnané. Najít v určité pasáži například bicí, vůbec poznat, jestli je tam pomalý rytmus, nebo sypanice, to je fakt peklo. Jinde jsou zase přeze všechno klávesy a zbytek je zahalen rouškou tajemna, naštěstí to jsou jen chvilky a dá se s tím naučit žít. Pro mě určitě skvělá deska, kterou si pouštím a budu pouštět velmi často a která mi bude pomáhat v neradostných dobách, protože i když je to BM, ve finále je to hodně pohodová a relaxační hudba.
