Z horkých, vyprahlých a sluncem zalitých buší Jižní Austrálie o sobě loni opět, po šesti letech hudebního ticha (nebudeme-li počítat splitko „Universal Absence“ z roku 2008), dal vědět velikán (nejen) australské extrémně metalové scény, Jeho Veličenstvo Mutatiis. Na nástupce famózních nahrávek „Cold Walls and Apparitions“ a „Levitating the Carnal“ z let 2005, respektive 2006, tedy fanoušci čekali poměrně dlouho. Laťku nastavil Mutatiis sám sobě až příliš nebezpečně vysoko, jelikož především „Levitating the Carnal“ bylo dílem, které se urodí maximálně tak jednou za dekádu. Vyplatilo se dlouhé čekání? Hned na úvod je třeba konstatovat, že návrat se více než povedl a za dlouhé čekání rozhodně stál. Přehřátá australská buš totiž ze svého nitra vyvrhla doslova majestátní veledílo, umělecký počin hodný hlubokého a neskrývaného obdivu.

Novou desku Mutatiis pojmenoval „Blood Geometry“. Jaká tedy je? Při zběžném pohledu na tracklist každého určitě do očí praští celková stopáž. Ano, celková délka je pro toto album vskutku signifikantní, jelikož pokud si budete chtít album poslechnout pěkně celé, bude lépe, pokud si vynahradíte stejně času, jako byste si chtěli pustit nějaký film. Stopáž blížící se téměř dvou a čtvrt hodinám čistého času, konkrétně pak 02:09:43, rozhodně je neobvyklá. Z tohoto důvodu je také deska rozdělená na dva samostatné disky, přičemž každý obsahuje čtyři skladby. Dvě a čtvrt hodiny hracího času je tedy rozděleno do pouhých osmi skladeb a okamžitě se tedy nabízí otázka: Stojí to za to? Mnohokrát jsem se již setkal s doomovými deskami, které sice byly velice dlouhé, ale měl jsem z nich pocit, jako kdyby mohly být přinejmenším o polovinu kratší a jejich délka byla pouze jakýmsi stvrzením železného pravidla o tom, že doomové skladby mají být dlouhé. Je však třeba říct, že to rozhodně není případ „Blood Geometry“, leč je taktéž zřejmé, že délka alba zcela nepochybně výrazně zužuje okruh potenciálních posluchačů.

Pokud jsem v úvodu nazval „Blood Geometry“ majestátním dílem, nepřeháněl jsem – spíše naopak. Nazvat „Blood Geometry“ majestátním dílem je totiž podhodnocením a křivdou pro tuto desku, jejíž kvalitu, jak se domnívám, slovy ani popsat nejde, jelikož slova vhodná k popsání tohoto zázraku jednoduše neexistují. Deska začíná kraťoučkým pětiminutovým intrem, které zde rozhodně není do počtu. U této desky má intro rozhodně svůj smysl, jelikož Vás perfektně naladí do atmosféry celé desky, se kterou se budete seznamovat po následující dvě hodiny poslechu. Intru dominuje především famózní piano, se kterým se budete střetávat i v dalších skladbách napříč celým albem. Atmosféra celé desky je velice podobná atmosféře, která sálá už z této úvodní skladby – znepokojující, strašidelná a „jinosvětní“. Schválně nepoužívám tradiční klišovitá označení jako temná, mrazivá, brutální apod., jelikož taková Blood Geometry rozhodně není. Člověk obeznámený s Mutatiisovou předchozí formou ví, že ELYSIAN BLAZE jsou vším, jen ne kopírkou evropských doom či black metalových vzorů. Nedokážu říct, nakolik „Blood Geometry“ koreluje s něčím, co by šlo označit jako „australské“, nicméně s jistotou mohu prohlásit alespoň to, že nahrávka je vskutku „jiná“, stejně jako její atmosféra...

Po intru přichází skladba „The Temple Is Falling“, což je dle mého soudu pomyslný vrchol prvního disku „Blood Geometry“. Pokud bude „Blood Geometry“ vaším prvním kontaktem s ELYSIAN BLAZE, velice rychle si uvědomíte, co to znamená fúze black a doom metalu, přesněji řečeno funeral doom metalu. Extrémně pomalé pasáže, kterým dominují pouze klávesy a piano, trvající třeba i několik minut (ač, pohlceni atmosférou, v ten moment čas jako takový vůbec nevnímáte), jsou prokládány pasážemi, které bych se nebál označit jako vyloženě raw black metalové. Většinu času je ale album tvořeno hudbou, která je skutečně někde na hranici dvou zmíněných subžánrů, dále umocněné skutečně výborným pianem. Mutatiisovy vokály jsou pak přesně takové, jaké se k této hudbě hodí. Když je člověk poslouchá, má skutečně pocit, že cokoliv jiného než skřeky a šeptání, linoucí se z Mutatiisových úst, by bylo pro toto album zcela neadekvátním.

Za vrchol alba osobně považuji dvaadvacetiminutovou skladbu „Pyramid of the Cold Sun“ (i když „The Temple Is Falling“ jí jen těsně šlape na paty), ve které nalezneme postupně všechny elementy alba, které jej činí tak výjimečným. Postupně gradovaná atmosféra skladby nakonec nachází „rozuzlení“ ve svém naprosto orgastickém závěru, na který vskutku stojí těch předchozích dvacet minut čekat. Tato skladba se nachází již na druhém disku alba a hned po ní následuje Mutatiisův nejdelší zářez na nahrávce, téměř třicet sedm minut dlouhá „Blood of Ancients, Blood of Hatred“, po které už pak následuje pouze velmi vkusně zařazené jedenáctiminutové outro, které Vám jakoby poskytuje určitou formu pro postupné vstřebávání dojmů z celé desky.

Snad jediným kapánek diskutabilním tématem by mohla být kvalita zvuku. Ano, když jsem si desku pouštěl poprvé, nebyl jsem ze zvuku úplně nadšen. Po mnoha a mnoha dalších posleších jsem ale pochopil – a bude to tentokrát velice otřepané klišé –, že tato deska skutečně potřebuje čas. A vzhledem ke své stopáži skutečně hodně času. Mnoho posluchačů tak zcela nepochybně nebude mít vůbec možnost hloubku tohoto veledíla jakkoliv docenit. Jsem ale přesvědčen, že pokud si hudbu nepouštíte jen jako „pozadí“ pro nějakou jinou činnost, ale naopak ji berete jako svrchovanou uměleckou formu, na kterou si vyhradíte čas, budete za to vrchovatě odměněni v podobě odhalení tajemství, které „Blood Geometry“ těm nejvěrnějším dokáže poodhalit. Zvuk tedy není rozhodně nejčistší, ale není v žádném případě ani kanálový. Je tak trochu špinavý (zřejmě od písků z nedalekých pouští) a chvíli trvá, než si na něj člověk zvykne, ale rozhodně se nedá říct, že by byl špatný. Co se týče textové stránky, domnívám se, že zřejmě nemá cenu pouštět se zde do nějaké hlubší interpretace, protože ta určitě není jednoznačná. Každému však musím doporučit, aby si texty při poslechu alba přečetl, protože jsou rozhodně povedené. Nalezneme v nich celou řadu různý apokalyptických, náboženských a biblických motivů.

Závěrem je ještě třeba dodat, že sám Mutatiis bral tuto desku jako určité završení trilogie: „Cold Walls and Apparitions“ – „Levitating the Carnal“ – „Blood Geometry“. V současné době již připravuje nové album, které ale podle jeho vlastních slov nebude „Blood Geometry v. 2.0“, ale něčím značně odlišným od předchozí tvorby, kterou tímto považuje za završenou. Mutatiis má do budoucna rozhodně mnoho plánů a příští album, které však vyjde nejdříve v roce 2014, by mělo být jakýmsi mostem mezi předchozí trilogií a něčím, co přijde po příští desce. „Time to try new things, try new techniques and build new metaphysical structures towards the unknown“ komentuje celou záležitost Mutatiis na oficiální stránce ELYSIAN BLAZE na FB. Nezbývá tedy než vyčkat a těšit se, jakým pokladem nás tento výjimečný Australan obdaří příště.

Jestliže jsem o „Levitating the Carnal“ napsal, že se jednalo o dílo, které se urodí jednou za dekádu, novou nahrávku pojmenovanou „Blood Geometry“ pak mohu s klidným svědomím označit za dílo, které vznikne možná tak jednou za celý umělcův život. Mutatiisovi a jeho „Blood Geometry“ uděluji maximální hodnocení, jelikož už jsem skutečně dlouho neslyšel nahrávku, která by se svou komplexností a kvalitou natolik vymykala a odlišovala oproti všemu ostatnímu. Toto album je prostě neskutečná duchovní jízda, kterou musíte zažít, abyste ji pochopili. Pokud tedy překonáte jediný „problém“ tohoto alba – tedy mimořádně dlouhou stopáž –, určitě nebudete litovat a budete za svou vytrvalost odměněni jedinečným hudebním zážitkem. Na albu jsem vážně nenašel jedno jediné negativum, a pokud jste vy nějaké objevili, budu rád, pokud se o váš názor podělíte v komentářích.