[Pestnoir] Minulý rok jsem si na HELL FAST ATTACK vezl své ctěné pozadí přímo od baráku, letos proběhlo menší zpestření. Z Chomutova jsem vyrazil busem do Prahy a odtud autem až do osvědčeného areálu kempu Obora, na který jsem měl samé dobré vzpomínky. Tento rok jsem se těšil snad ještě víc než loni, jelikož sestava kapel, co sem pozvali organizátoři, slibovala úžasnou podívanou. Chatky byly klasicky rozebrané, takže jsme jako správní pagan warrioři zaujali místo ve stanech.

Po krátkém zmapování místního osazenstva a chmelového moku jsme pořídili několik avantgardních fotek a vyčkávali, co se bude dít. A jak se HELL FAST ATTACK 7 jevil z mého pohledu, posuďte sami!

[Pestnoir] Na plac se měla dostavit české black metalová mašinérie SATOR MARTE, ale kvůli technickým problémům byli nuceni jejich performanci organizátoři festivalu přesunout na druhý den, a tak je po vyřešení nezbytných záležitostí po chvíli nahradila VESNA, která již měla vše potřebné k tomu, aby mohla zábava odstartovat. Na pódiu se objevil dřevěný bůžek a hrdí Moravané do nás začali fedrovat jejich o housle opřený folk metal. Nové skladby mi moc neříkají, ale když došlo na staré pecky od Adultery, z chutí jsem si zazpíval o panovníku, jenž pozvedne svou korouhev, „Naviu“ i tancovačku „Ej Gorale“. Zvuk ještě nebyl úplně vymazlený, ale byla to první kapela, takže se to dalo tolerovat.

[Dalihrob] Já byl naopak za nové, velice solidně znějící skladby jen rád, neboť jsem nikdy nebyl úplně nadšený z neustálého rýžování na odkazu Adultery, byť na to mají členové právo. Semtam jsem měl z kapely pocit, že kapela nebyla úplně sehraná, ale to možná bylo způsobeno mou nepozorností. Během počátku VESNY jsem se totiž spíše seznamoval s okolím.

[Pavek] Pro mě osobně VESNA rozhodně nebyla zklamáním, protože jsem od nich očekával přesně to, co zahráli. Hudba nudná, bez nápadu, prostě taková, kterou hraje sto dalších kapel na přebujelé pagan metalové scéně. Vždycky si říkám, jestli by chlapci zabývající se touto podivnou odnoží metalu neudělali lépe, kdyby své neo-pohanské choutky uspokojovali skrze nějaké LARPy či podobně.

[Pestnoir] Z temných hvozdů pod hradem Radyní se na účastníky metalové dechparády vrhla západočeská kapela TROLLECH v čele s Lordem Morbivodem. Hleděli jsme na to, jak se drolí lidské království, když u toho zvony bílých kostelů naposledy zní. Vytasili na nás rovněž „Poustevníka“ a další spoustu skladeb. Osobně bych však raději uvítal Stíny Plamenů. Následující den (jak bude ještě popsáno) si však u mne reputaci napravili.

[Dalihrob] Zásadním rozdílem od ostatních vystoupení kapely, kterých jsem za poslední dva tři roky byl svědkem, byl fakt, že kapela vystoupila jen jako Motörheaďácké power trio. Druhá kytara mi sice chvílemi chyběla při vyhrávkách třeba v „Poustevníkovi“, ale tím, jak byla mírně vytažena drnčivá basa, jsem měl dojem, že hudba TROLLECH byla syrovější než kdy jindy. Taktéž mě překvapilo zařazení skladby „Palindrom“ do setlistu. Nevím totiž jak vy, ale já ji živě slyšel snad poprvé.

[Pavek] Tady asi nemá cenu pokoušet se o nějaký obšírný komentář. TROLLECH taktéž předvedli to, co se od nich dalo očekávat a „kultovní“ skladba „Ve stínu starých dubů“ rozhodně přitáhla mou pozornost. Navíc se mi na živo docela líbí Asurovy vokály. Pro mě o úroveň výš než Vesna.

[Pestnoir] Lesní bytosti vystřídal útvar rychlého nasazení s názvem dle libého omamného plynu IPERYT. Polští nájezdníci zahalení v maskách a vybavení dvěma mikrofony jako na HC koncertu ve mně vyvolali potřeby praštit do pár lidí v kotli, a i když zlí jazykové (včetně mě) tvrdí, že zvuk stál za prd, užil jsem si ty omaskované diskanty maximálně. Nikdy před tím jsem totiž tu šanci spatřit je neměl. Six Six Six – Satanic (disko)!

[Dufaq]Konečně si můžu zopakovat IPERYT živě. Na tuto chvíli jsem se velice těšil. I přesto, že kapela zahrála všechny skladby z EP „Particular Hatred“, které v jejich diskografii řadím mezi nejlepší, nemohl jsem se po celou dobu vyrovnat s tím, že veškeré samply byly posazeny děsně nízko, a když započala ostrá kytara a do mikrofonu se opřeli People Hater i Shocker, prakticky nic jiného slyšet nebylo. Nebudu však plakat nad rozlitým mlékem. I tak jsem měl jako kolega Pest chuť zatnout ruku a někomu ji vrazit do úsměvu. Natáhněte motorovku, budeme řezat končetiny po diskotékách!

[Pavek] Iperyt, to měla být pro mě jedna z největších pecek letošního ročníku HFA. Musím říct, že poslechnout si live tuhle pětičlennou smečku rozhodně byl zážitek. Pánové na pódium vyběhli pěkně v kuklách a oba zpěváci přikládali docela solidně pod kotel zábavnosti. Za mě vážně paráda. A teď si ještě představit, jak úžasné by jejich vystoupení bylo, kdyby měli chlapci z Polska také dobrý zvuk. Ten vystoupení do značné míry zabil, nicméně jak říkám, očividné zaujetí účinkujících na produktu, který lidem z pódia servírovali, dokázalo i přes mizerný zvuk udržet laťku hodně vysoko. Takhle nějak si představuji parádní, skvělé živé vystoupení, takže co se IPERYTu týče, z mé strany naprostá spokojenost.

[Pestnoir] FINSTERFORST jsem před výletem na HFA slyšel pouze z YouTube, kde se mi jevili jako normální folková kapela. Zmalovaní byli od hlavy po pás. Na první pohled mě zaujala tahací harmonika, kterou jeden z bahňáků třímal v ruce. Co k nim však napsat? Bylo to takové příjemně atmosférické, až z toho jeden dostal zase žízeň.

[Dalihrob] Na FINSTERFORST jsem se nechal ukecat hlasy některých známých, kteří z kapely dělali pomalu zjevení. Za to já měl blbý pocit, že poslouchám jen Manowar s klávesami. Chvíli bylo zajímavé sledovat snažení hromady hudebníků na pódiu, avšak po chvíli mě z ublikaných světel začaly akorát bolet oči. FINSTERFORST předvedli většinu toho, co na folk metalu nedokážu snést…

[Dufaq] Já jen doplním něco faktičtějšího: ačkoliv mě kapela dvakrát neoslovila, jejich zápal byl tak silný, že se pod pódiem semlel prozatím největší kotel. Je vidět, že lidi tohle prostě baví. A nutno podotknout, že v pomalých pasážích, jim to setsakramentsky sedělo.

[Pavek]: Ten chlapec co hrál na harmoniku se mi docela líbil. Jinak pro mě byla hudba i vystoupení FINSTERORST nudou, kterou jsem si ale poslušně přetrpěl od začátku až do konce. Soudně dle reakcí publika ale tahle hudba určitě má svoje fanoušky. Já mezi ně nepatřím.

[Pestnoir] A konečně jsem se dočkal! Švédský pekelný SETHERIAL napochodoval na jeviště a spustil černou bouři, kterou zvukař příliš nestíhal. (Já se tomu ale nedivím, měl jsem čest vidět na jednom z ročníků BA Dark Funeral a to bylo něco podobného). Svým věrným naservírovali pecky jako „Hell Eternal“, „For Dem Mit Blut“, „Ekpyrosis“ a hlavně … „The Underword“, který mě totálně rozsekal, a tak jsem jen hrozil a hrozil. Takhle nějak by měl švédský black metal dle mě vypadat! (A ne nějaký Watain, od kterého sice poslouchám 3 CD, ale k SETHERIAL to má kurevsky daleko).

[Dufaq] Krátce před jedenáctou večerní se pomalu naplňuje jeden z mých nesplněných snů. Konečně uvidím SETHERIAL. Kapelu, která dala světu takové skvosty jako „Lords of the Nightrealm“ nebo „Nord…“. Ačkoliv se naplnila obava, že kapela vystoupí bez baskytaristy Mysteriise (který nemohl přijet kvůli úmrtí v rodině), i jako pekelné trio se SETHERIAL ujali svého temného rituálu a se skladbou „Hell Eternal“ otevřeli set. K mému překvapení bylo i poznat jednotlivé riffy, takže nebyl problém určit i další skladby, které následovaly. Ano, ačkoliv mě během vystoupení několikrát hlavou proběhly rozporuplné dojmy, i tak však jsem byl z jejich vystoupení naprosto odvařený. Kraath trýznil struny své kytary stejně intenzivně jako Empyrion blány svých bicích a vše korunoval nelidský krákorák vokalisty Infaustuse. Aaaaargh!!!! Ano, jistě mohlo být vystoupení SETHERIAL lepší, ale čert to vem. Kapela dala do svého vystoupení vše (hlavně bubeník si ho náležitě užíval) a za to jí patří dík.

[Pavek] SETHERIAL měli představovat pomyslný vrchol večera a jakožto kultovní kapela ze severu možná i vrchol celého festivalu. Je docela škoda, že jim jeden člen chyběl, nicméně i ve třech lidech rozpoutali SETHERIAL na pódiu solidní peklo. Tohle se mi vážně líbilo, i když SETHERIAL nemám nijak zvlášť z desek naposlouchaný. Mrazivá severská atmosféra z toho doslova čišela a to bylo asi to hlavní, co od toho všichni očekávali. Zvuk byl taky vcelku fajn, takže toto vystoupení nelze hodnotit jinak než kladně. Speciálně se pak musím zmínit o bubeníkovi, který si to dle mého názoru neskutečně dával. To byla prostě a jednoduše radost pohledět.

[Pestnoir] Nejlepším zvukem z kapel dnešního dne se honosili další polští bohatýři s lehce provokativním názvem BIALY VITEZ. Tato kapela mě podobně jako FINSTERFORST z alb prakticky vůbec nezaujala, ale na živo to bylo něco božího. Pohanská bouře 3 hrdinů oděných do brnění zadupala okolí do země. Musím jim dát v budoucnosti ještě šanci a podívat se minimálně na jejich splitko s projektem Roba Darkena – Graveland. Jelikož už bylo docela pozdě, závěr večera si přirozeně nepamatuji, ale téměř určitě jsem se věnoval dalšímu koštování tekutého paliva.

[Pavek] Jednoznačně největší překvapení celého festivalu. Čekal jsem další neo-pohanské divadélko, ale k mému velkému překvapení jsem se jej nedočkal. Po pár minutách pod pódiem, během kterých do mě tento tříčlenný tým z Polska valil svoje kovové evangelium, jsem byl vážně rád, že jsem si na ně počkal a neodešel jsem už po Setherialu, což bohužel hodně lidí udělalo. První kapela, která mě jako srovnání vytanula na mysli, byl jednoznačně Graveland. Těžko říct, jestli se jím chlapci inspirovali, nicméně ta hudba byla po zvukové stránce velice podobná. Ostatně, na zvuk jako takový si BIALY VITEZ rozhodně stěžovat nemohl – byl skvělý a parádně dal vyniknout jejich umění. Zatímco Vesna či Finsterforst pro mě představují odnože takového toho „larp metalu“, BIALY VITEZ předvedl temný a surový středověk bez jakýchkoliv příkras. Ano, takový pagan metal si klidně rád poslechnu. Až klukům z Polska vyjde první deska, rozhodně se o ni budu zajímat, což je něco, co bych ještě před HFA určitě neprohlásil.

[Dalihrob] V čase, kdy se na pódiu zjevili BIALY VITAZ, jsem se již pomalu chystal odpadnout do stanu, ale rozhodl jsem se ještě chvíli setrvat, a to nejen kvůli skvěle vypadající zbroji vystupující trojice. S výtečným vystoupením Poláků jsem si vzpomněl na doby, kdy mi bylo sotva patnáct a já s nadšením sjížděl kultovní „Blood Fire Death“ a „Hammerheart“. Hudba BIALY VITEZ není úplně bathoryovská, šlo spíše o jakýsi heroický a epický pocit, který jsem z hudby cítil, každopádně jsem velice ocenil dobrý poměr mezi metalovou výpravností, folkovou melancholií a nesmlouvavě tvrdými pasážemi. Škoda jen, že folkové nástroje, které čas od času dostaly výrazný prostor, byly pouštěny z pouze pultu.

[Dufaq] Já kapelu vůbec neznal a prakticky jsem ani neměl už v pozdních hodinách chuť zjišťovat, co je zač, ale hned první skladba mě svým zvukem přilákala na chvíli blíže. BIALY VITAZ měl totiž rozhodně nejlepší zvuk za celý páteční den. Dokonce jsem slyšel mnoho názorů, že šlo o nejlepší kapelu onoho večera. To však nechám na vás. Mě zaujal hlavně ten velice povedený zvuk, který nás usvědčil v tom, že když se chce, tak to prostě jde.

[Pestnoir] Ráno bylo tradičně festivalové. Obrátil jsem do sebe flašku čisté vody a čekal na začátek. Jako první hrála na začátku zmíněná pancéřovka SATOR MARTE. U tohoto druhu black metalu mi ani moc nevadí, že nehrají po tmě. Jejich vystoupení bylo našláplé a je škoda, že nehráli na hlíně, jelikož tato půda nebyla schopna vsát všechnu krev, když měnili svět jak jinak než válkou. Pro pořádek doplním, že hoši po delší době opět koncertovali.

[Dalihrob] Musím říct, že „Za Zdmi“ jsem si zamiloval, a tak trochu zabolelo, když jsem z této desky zaznamenal pouhé dvě skladby; tu titulní a „Mstitele“. SATOR MARTE tedy čerpali hlavně z debutu „Termonukleární Revoluce“ a splitka „V Nesvaté Antihumánní Zapřísáhlosti“. Snad jsem osobně ještě čekal o něco přesvědčivější vystupování; motorkářské brýle a úsměvy mi k SATOR MARTE dvakrát neseděly, ale to je jen drobný detail. SATOR MARTE pro mě patřili k těm agresivnějším a lepším spolkům festivalu. Vystoupení do lidí poctivě bušilo a zvuk se mi i u hrazení zdál o fous lepší než v předchozí den.

[Pavek] Na SATOR MARTE jsem se těšil hodně, jelikož se mi jejich studiová tvorba strašně líbí. Jejich black metal je přeci jenom něco trošku odlišného, než co produkuje valná část zbytku české blackové scény a tak jsem byl zvědav, co předvedou na živo. Zvuk trošičku haproval, ale jinak jsem dostal solidní dávku termonukleárního spadu. Velice mě potěšilo, že byla zahrána skladba 100% Účinnost ze splitka „V Nesvaté Anti-humánní Zapřísáhlosti“. Nelze než konstatovat, že účinnost byla vskutku stoprocentní.

[Pestnoir] Západní Čechy na nás snesly svůj hněv podruhé, tentokráte skrze těžní věže. V koutku duše jsem doufal, že zahrají můj oblíbený „Sen o Master´s Hammer“. To sice nevyšlo, ale úsměv na tváři mi vykouzlila skladba „V kleci“. A vůbec mi nevadilo, že pasáž o svornosti nebyla čistým vokálem. Husí kůže se dostavila tak i tak. Na plánu byly skladby rovněž z alba „Kovy odjinud“ a tradiční synťák provázel „Uran, uhlí, železo“. Závěrečným vyřvaný repete přídavkem „V kleci“ mě opět potěšili. Takže Zdař bůh!, snad budu mít tu čest znovu v nejbližší době.

[Dufaq] V trojici kapel, na které jsem se na letošním HFA těšil nejvíce, byli i WAR FOR WAR. Byl to jejich druhý koncert vůbec, a jelikož jejich tvorbu hodně můžu, byl jsem zvědav, jak to vyzní živě. Bylo patrné, že skladby musely doznat jistých úprav a změn, ale to vůbec nevadilo. I tak však Morbivod s partou propůjčenou ze Stínů dokázal, že tento projekt si zaslouží na pódium. Ba co víc, osobně si myslím, že v rámci jeho tvorby je to snad projekt nejzajímavější. Ano, stálo to za to.

[Pavek] Jestliže jsem největším překvapením pátku (a možná i celého festivalu) jmenoval uskupení Bialy Vitez, titul překvapení soboty bych určitě udělil Morbivodovi a jeho WAR FOR WAR. Rozhodně se nejedná o kapelu, kterou bych si pravidelně pouštěl, o to víc mě ale příjemně překvapilo živé podání jejich tvorby. To bylo však možné jen díky zvuku – ten měli WAR FOR WAR vážně perfektní a dobře tak vynikly technické aspekty jejich hry. S chutí jsem jim za jejich show zatleskal.

[Pestnoir] Druhou kapelou, na kterou jsem se třásl radostí jak osika, byli maďarští HELDENTOD. Jako intro posloužila pro jejich žánr stylově zvolená válečná dechovka a už se šlo na věci. „Hösi Halál“ odstartoval uherské válečné peklo ze splitu „Pacta Conventa“. Dočkali jsme se rovněž starých pecek, jakými byl „Iron Eagle“, „Vision of Higher Existence“ (při kterém zpěvák zahodil mikrofon a pustil se do poga) či „Garda“. Sice neodpověděli na volání fanoušků cover skladbou Pesttanz, ale mně osobně to vůbec nevadilo. To, co HELDENTOD předvedli, si budu pamatovat ještě hodně dlouho.

[Pavek] HELDENTOD ze svých nástrojů valil primitivní formu black metalu, byl to prostě nářez v původním smyslu toho slova, přičemž slovo „primitivní“ zde nepoužívám jako negativní kvalitativní ohodnocení, ale spíše jako subžánrové zařazení. Měl jsem trošičku problém s tím, že to bylo až moc jednolité, ale show to byla dobrá, to zas ne že ne.

[Pestnoir] Oproti tomu folk / pagan a kdovíco rumunská ASHAENA mě nezaujala vůbec, a tak jsem se raději jal moudře hovořit v pivním stanu. Kapela snad promine.

[Pavek] Chlapci se sem táhli až z Rumunska a chudáci se dočkali snad nejmenšího počtu diváku ze všech kapel. Bylo mi jich tak trošku líto, protože si to rozhodně nezasloužili. A to opět říkám z pozice člověka, který folk / pagan záležitosti nemusí. Tohle ale nebylo vtíravé ani nudné jako valná část folk / pagan metalové tvorby. Mělo to jistou poetiku, až bych řekl, že na tom to Rumunsko bylo fakt docela cítit. Především kytarista se mi líbil velice. Za mě spokojenost.

[Pestnoir] Děčínskou klasiku SEKHMET si poslechnu vždy rád. Jako vždy jsme zažili kolotoč smrti, který na nás tato pekelně zmalovaná aliance vychrlila. Zvuk nebyl špatný, kříže hořely a tak to má být. Kvalitní, energické vystoupení okořeněné punkovým Hrobem 80. let od Darkthrone proložené popelem si jistě dovede vybavit každý, kdo s nimi již měl tu čest. Což měl jistě každý návštěvník HFA.

[Dufaq] Po vyslechnutí nových skladeb jsem byl hodně zvědav, jak budou znít v živém podání. A musím říct, že stejně dobře, jako zní na albu, působily i na pódiu. V porovnání se starší tvorbou, která sice měla větší dopad na pařící fanoušky, jsem se však nemohl ubránit dojmu, že nové skladby vyzní živě prostě lépe. Věřím, že při zcela dokonalém zvuku by rozdíl mezi novými a starými skladbami byl velice propastný a že i ti, co na novou tvorbu remcají, by najednou utichli. SEKHMET si dávají dost záležet i na vizuální stránce a „choreografii“, takže bylo během jejich setu co sledovat.

[Pavek]: SEKHMET je má snad nejméně oblíbená kapela z celé české blackové scény. Ty desky mě prostě strašně nudí, přijde mi, že v té hudbě není žádný nápad, žádná invence. Tak jsem si říkal, že živé vystoupení třeba můj názor změní (ano, doposud jsem ještě SEKHMET živě neviděl). Bohužel se mi na živo jen potvrdil názor, který jsem získal z poslechu studiové tvorby. Jedna věc je samozřejmě ta, že SEKHMET měli otřesný zvuk a skoro se to nedalo poslouchat, druhá věc je ta, že i to co se poslouchat dalo, znělo furt stejně. Na mém celkovém negativním hodnocení nic nemění ani zajímavá image hudebníků.

[Pestnoir] Slovenští bratia HROMOVLAD se nás zřejmě z počátku chystali ohlušit agresivní píšťalovou hrou, ale to se jim nakonec nepovedlo. Pod pódiem se rozpoutal tradiční kotel, především pak na „Ohňa hlad, vody chlad“. Celkově jsem z nich však příliš vytržený nebyl, ale své fanoušky si získat uměli a to je hlavní.

[Dalihrob] HROMOVLAD předvedli klasické vystoupení a snad nabídli i něco málo navíc. Jednak trochu toho nového materiálu, ale já si hlavně cenil, že Belphegor si dal více záležet na vokálu. Také bylo fajn, že se vokálů semtam ujmul i „píšťalkář“ Sambor a nakonec i Aldaron z Algor jako host.

[Pavek] Bylo mi dopředu jasné, že na slovenský HROMOVLAD naběhne nejvíc neo-pohanských hrozičů, takže to byla jediná kapela z celého festivalu, u které jsem ¾ vystoupení proseděl na lavičce a celé „dílo“ sledoval jen z povzdálí. Kluci pohanští se bavili, takže asi bylo všechno v pořádku.

[Pestnoir] A máme zde další menší mlhu, kterou byli italští FROSTMOON ECLIPSE. Zaregistroval jsem pouze cover Black Sabbath a šetřil síly na další věci, které nás ten večer ještě čekaly.

[Dalihrob] Ano, skladba „Black Sabbath“ skutečně na závěr zazněla a podtrhla potemnělý a náladový výraz kapely. Škoda jen, že FROSTMOON ECLIPSE museli hrát za světla, tma by jim slušela víc.

[Pavek] Tuhle italskou smečku jsem v životě neslyšel, takže jsem moc nevěděl, co čekat. Lehce depresivní a pomalejší forma black metalu se však po vystoupení Sekhmet ukázala doslova jako balzám na uši i na duši. Nic světoborného to sice nebylo, urazit to ale nemohlo nikoho a nudné se mi to nezdálo. Přinejmenším to mělo hlavu a patu, zajímavé myšlenky, zpěvák sympaťák. Na toto bych se klidně podíval znovu.

[Pestnoir] Skutečná ARKONA zpustila další black metalovou smršť. Odění do bílých mikin s kapucí ukázali to, co můžeme zaškatulkovat jako pravý KURWA polský metal. Během jejich vystoupení mimo kytarové palby, vyhrávek a drtivých bicí promluvily synťáky suplující vlčí vytí a rovněž krásně zakomponované klávesy, ze kterých šel mráz po zádech. Největším požitkem pro mé uši bylo „Zrození z ohně a ledu“.

[Dufaq] Na rozdíl od ruských jmenovců šlo u polské grupy o mé první setkání s jejich tvorbou. O kapele jsem měl vždy jen povědomí, leč nic víc. O to více mě kapela překvapila svým agresivním a nekompromisním black metalem, který mě od první do poslední vteřiny nenechal chladným. Ve válečných partech, kdy zněly sirény a bombardování, jsem si vzpomněl na pancéřovou divizi Marduk v jejich nejlepších letech a při porovnání s tím, co předvádí nyní a co na HFA předvedla ARKONA, ani nemusím snad říkat svůj verdikt. Polsko má zkrátka zatraceně silnou scénu.

[Pavek] Když se dnes řekne „Arkona“, tak si většina lidí z neo-pohanské scény ihned vybaví ruskou Arkonu. Popravdě už jsem na to docela alergický. Polská Arkona je prostě lepší a tímto vystoupením to jednoznačně potvrdila. Tohle byl takový černý kůň celého festivalu a já jejich živou prezentaci hodnotím jako jednu z nejlepších na celém festivalu.

[Pestnoir] Druhá rumunská kapela v pořadí dokonala to, co jejich předchůdci před několika hodinami započali. NEGURA BUNGET mi z CD nosičů zněla vždy lépe než živě. Celkovým dojem nezachránily ani krásné kulisy. Jejich koncert bych si daleko lépe dokázal představit v nějakém zatuchlém sklepení než na festivalu pod širým nebem. A abych zapadl do výpovědi ostatních – jsou dobří po „Om“ a v původní sestavě. :-D

[Pavek] Na rozdíl od mnohých jsem tyhle Rumuny nikdy moc neposlouchal, takže nemám studiovou tvorbu příliš naposlouchanou a proto se k tomu příliš obšírně vyjadřovat nechci. Mě to neurazilo, mělo to své nadprůměrné momenty, ale že by to ve mně zanechalo nějaký extra zážitek, tak to taky ne.

[Dalihrob & Dufaq] Jen krátce. Negura Bunget revival absolutně selhal v navození atmosféry a vytržení, které jsem před lety cítil, když v kapele působili i pánové Sol Faur a Huppogramus. Když hrála má milovaná „Cunoașterea Tăcută“, tak mi bylo doslova smutno – a skladbou to nebylo…

[Pestnoir] Rumuni si sklidili arsenál hudebních nástrojů a přišel tahák večera číslo 1. Vraždící smečka INFERNAL WAR ve mně probudila skrytou agresi a hnala mě nenávistnou palbou do kotle, kde se mydlilo pár lidí. Z chutí jsem se pustil do rozdávání loktů a zvedání lidí do výšky. Popravdě řečeno, zvuk byl skutečně prasácký, ale to mi bylo tak nějak jedno. U této smečky (podobně, jako u SETHERIAL) se to musí prostě čekat a s čistým zvukem by to určitě nebylo tolik Satan. Jen mě mrzí „…Parabellum“, na které jsem se hodně těšil. Ale i bez toho – nejlepší kapela festu, klobouk dolů!

[Dalihrob] Ano, INFERNAL WAR patřili mezi nejlepší kapely festu, ale stejně musím přiznat, že do třetice všeho zlého se mi líbili nejméně. Zvuk nebyl zdaleka perfektní, ale naštěstí nedošlo k průseru jako při Iperyt a dalo se v něm docela orientovat. Drobnou kaňkou na kráse byl Warcrimerův (v triku Master’s Hammer) vokál, který zdaleka nebyl tak razantní jako na studiových deskách. Setlist byl poměrně rovnoměrně rozložen mezi starší a novější tvorbu a pro mě osobně vrchol nastal s ultrabrutalitami „Shatterer of Liberty“ a „Death’s Evangelist“.

[Dufaq] Ani nevím, zda mám kolegy doplňovat, protože to nejpodstatnější řekli. Zvuk IW byl tak hovadský, že se prý v „bástru“ třepalo nádobí v poličkách, a tak přijela i policejní hlídka upozornit, že by se měla živá produkce trošku ztlumit. Ačkoliv Warcrimer řval o poznání hůře než na studiovkách, nenechal jsem se tímto faktem vůbec rozhodit, protože mé oči a sluch stejně většinu času spočívaly na sestavě Mapex, za kterou trůnil Stormblast, který vypadal, jako by ji chtěl do konce setu rozmlátit na kousíčky. Je až neuvěřitelné s jakým zapálením bicích mlátil. Skutečně div, že to vydržely. I přes prasácký zvuk, jsem však stejně jako u Setherial neměl problém rozeznávat skladby, které znám, takže celkově vzato jsem z IW stejně odcházel nadšený, protože vystoupení prostě mělo válečnou razanci.

[Pavek] Jedna z věcí, na které jsem se v rámci HFA těšil nejvíc. K téhle pekelné smečce jsem poprvé přičichl skrze splitko (s NSBM kapelou Warhead) Explosion a k mému překvapení celý set Infernal War začal skladbou právě z tohoto splitka, které považuji za jedno z nejlepších splitek vůbec. Set tedy začal totálním nářezem s názvem „Genocide Command“, no a aby toho nebylo málo, tak tam hoši šoupli ještě druhou věc z tohoto splitka, pecku jménem „Life is War“. I další výběr skladeb mi připadal skoro jako mně na přání: „Crushing Impure Idolatry“ a „Crush The Tribe of Jesus Christ“ z alba „Terrorfront“ nebo „Shatterer of Liberty“ z „Redesakration“ patří spolu s výše zmíněnými peckami ze splitu k mým vůbec nejoblíbenějším věcem z celé tvorby Infernal War. Nutno však podotknout, že podobně jako den předtím u Iperytu, vystoupení bylo dokonale zabité mizerným, prachmizerným zvukem. Já jako znalec tvorby této polské formace jsem si ty skladby užíval i tak, jelikož jsem je znal. Domnívám se však, že pro návštěvníky festivalu, kteří s tvorbou Infernal War obeznámení nejsou, muselo být toto vystoupení „peklo“, tentokrát však s krajně negativní konotací. Velká, převelká škoda.

[Dalihrob] Ani zvuk INFERNA nebyl ideální, avšak díky zásahu Asaga ze Silvy Nigry, který vypomohl již při zvučení předchozí kapely, byl mezi nástroji nalezen poslouchatelný poměr, což bylo nutné, neboť INFERNO svůj set zahájili se skladbou „The Firstborn from Murk“, která rovněž otevírá i dokončenou, avšak stále nevydanou desku „Omniabsence Filled By His Greatness“. Kapela zřejmě zanechala svou novou image a hlavně touto zmíněnou skladbou v lidech solidní dojem. Přímo po koncertu a ráno zaznamenal nemálo konverzací týkajících se právě setu INFERNA. Ať už byly dojmy lidí pozitivní či negativní, prakticky všichni se zdáli být velice překvapeni. Ještě aby ne, když se song táhne bezmála na ploše dvanácti minut a představuje nápady v diskografii kapely dříve neslyšené. Já osobně doslova umíral z epické, takřka blutausnordovské linky v prostředku skladby. Každopádně kapele se živé provedení obou nových skladeb (po druhém songu „Oltář Zvrhlosti“ zazněla i „The Funeral of Existence“) docela povedlo. Pak už jen zazněla kultovní „Peklo na Zemi“ a po bezmála půlhodině byl konec.

[Pavek] Na festival jsem dorazil v červeném tričku INFERNO, takže nebylo pochyb o tom, kdo že je ten můj kůň v poli. Inferno považuji za naprostou špičku a je to jedna z mých nejoblíbenějších kapel vůbec, takže je každé jejich vystoupení, jehož se zúčastním, takovým malým svátkem. Skladby z připravované desky jsem na živo ještě neslyšel a byla to naprostá pecka, která mě ještě více navnadila na nové album. Bohužel bylo vystoupení Inferna strašně krátké, takže z toho mám takové rozporuplné pocity. Tomu, co zahráli, se však nedá vytknout ani ň a lze mluvit o nadmíru podařeném vystoupení.

[Pestnoir] Letošní HFA uzavíralo INFERNO, které hodilo do placu i nové songy. Rovněž pak skladby z „Black Devotion“. Když jsem je viděl naposledy na HFA 5 nebo na Fantomech 2010, tak si moc na image nepotrpěli. Tentokrát však přišli skutečně vymódění. Jejich těla zdobily dlouhé černé hábity, kolem nich se rozprostíraly pekelné výjevy. No prostě skutečné INFERNO. Tradičně na závěr zaznělo „Peklo na zemi“ a celý kotel řval slavné slovní spojení „Prase křesťanské“. Pak vše utichlo …

… ale ne doslova! Následovala Terror Disco Party v autě DJ Sataziose, který nám předkládal samé kvalitní taneční hity z 90. let. Síly nám došly až někdy kolem půl páté, a tak jsem naprosto spokojený, ožralý a vyčerpaný upadl nejdřív na zem, a pak do stanu.

[Pestnoir] A co říct závěrem? Výborný festival, výborné kapely, výborní lidé a výborné pití! Další ročník festivalu musí být, a proto všichni, kdo letos nebyli, přišli skutečně o hodně. Support the Underground!

[Dalihrob] Svou třetí návštěvu Hell Fast Attacku hodnotím jako tu nejlepší. Perfektní počasí, skvělé zázemí a dosud nejsilnější line-up nezastínil ani nepříliš kvalitní zvuk či detaily jako nedobré jedenáctistupňové pivo. To mi mimochodem začalo chutnat, až na druhý den. Nevím, zda jsem si prostě zvyknul, nebo jej obsluha točila trochu jinak, ale rozdíl jsem cítil. Na druhou stranu dostupná šestnáctka, které sice byla trochu dražší, byla naprosto výtečná. Na závěr vychvaluji prozřetelnost organizátorů, že posunuli set SATOR MARTE na druhý den; velice bych si vyčítal, kdybych zrovna je nestihnul. A mimochodem faktor pařby byl 5.

[Dufaq] Letošní ročník byl vskutku povedený, tak jak už kolegové zmínili, a jsem jedině rád, že je tu stále někdo, kdo se nebojí vrážet úsilí a peníze do festivalu, který se drží v rámci undergroundového měřítka, rodinné atmosféry a výtečného black metalu (ano, kéž by nebyl Blacklights jen jeden) v prostředí autokempu Obora, který se na toto místo perfektně hodí. Znovu chválím organizátory za vybrání tohoto místa, které je rozhodně nejlepším prostorem pro festival této velikosti. Po oba dny panovala super nálada, kterou nezkazilo ani počasí, ani létající havěť a v neděli ráno jsem náležitě rozlámaný a nevyspalý odjížděl k domovu plný nabytých dojmů a zážitků. Díky všem, co festival organizují i těm, kteří na něj jezdí!

Další fotografie naleznete na spřátelených serverech Xichty.cz a Photomusic.cz.