Osobně neznám kapelu, na kterou by byly rozporuplnější názory, než je americká legenda Krieg. Někdo je (dle mého soudu neprávem) obviňuje pro neposlouchatelnost, přímočarost atd., jiný je považuje za geniální, nedostižný kult. Ať tak či onak, dítko Lorda Imperiala je (bylo) jednou ze stěžejních kapel USBM scény, která je, i přes odstrčenost a jakousi podceňovanost, velice silná. Vždyť vzpomeňme na kapely jako Judas Iscariot (RIP), Abazagorath, Nachtmystium atd... Válka je ovšem mrtvá, ať žije Válka! Krieg ukončili svoji činnost pod původním názvem (nyní si Imperial se svojí all-star sebrankou říkají Nil), ale ještě před tím vypustili do světa svůj poslední počin, nesoucí název „Blue Miasma“.

Jestli je na této nahrávce něco opravdu zajímavého, tak je to sestava, která byla k jeho tvorbě přizvána.. Na hostujícím line-upu se stkví taková jména, jako jsou Satanic Tyrant Werewolf (Satanic Warmaster), Malfeitor (Nyktalgia, Sterbend) atd. A musím říct, že to je ve výsledku velmi poznat. Toto album není ani tak monumentem, vystihujícím staré Krieg, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale naopak je to něco nového, značný posun dál. Klasický očistný Imperialův kravál, ženoucí se zběsile dopředu, trhajíc při tom posluchačovi uši a značně nakopávající jeho sedací partie, je zde osedlán a zkrocen, je mu dán řád a je povýšen na novou úroveň, přičemž výsledek je vynikající. Blue Miasma je náladotvorná, silná nahrávka, ve které není nouze o melancholické momenty, ale nezastírá své brutální, syrové kořeny, které se nebojí vystrčit ostrý úponek. Kytary již nejsou tak hrubé, tvoří atmosférickou kulisu, basovka neutěšeně brumlá a do toho všeho zvířecky řve a huláká mistr Imperial. Střednětempé, mnohdy smutné skladby střídají nástupy valivých, naléhavých sypaček, které jsou, spolu s Imperialovým vokálem, poznávacím znamením Krieg. Celé album má svůj osobitý zvuk a působí velice uceleným dojmem. Mnohdy jsou místa mezi skladbami "vycpány" zajímavými zvukovými intry, které mnohdy pokračují jako stylový zvukový podklad v další písni. „Blue Miasma“ trvá něco málo přes hodinu a obsahuje celkem 13 válů, mezi nimiž se vyskytuje spousta klenotů... Vyzdvihl bych třeba „Who shall stand against me“, nasranou litanii vůči okolnímu světu, smutnou „Sick Winds Stir the Cold Dawn“, „Master´s Voice“, kde blackové klepačce sekunduje samplovaný, recitující dívčí hlas. Tyto jsou jenom špička ledovce, kterou hudební potenciál Krieg představuje.

Nebudeme si nic nalhávat, „Blue Miasma“ je dosud nejmelodičtější (ono zas tak melodické není, nebojte, mluvím pouze v poměru této kapely:) ) počin Krieg, kterým bude nepochybně menší sorta ortodoxních magorů, kteří si libovali v hrubém mučení odposlechů ála Lord Imperial, zklamána... Ale zbytek bude nadšen, ať už fandové Války, kterým bylo dopřáno skvělého nášupu US Black metalu, tak i lidé, kteří starou tvorbu měli pouze za hrubozrný bordel. Jim „Blue Miasma“ ukáže své pomyslné koule. Samozřejmě, že se najdou mnozí, kterým Krieg zkrátka nevoní a tento výtvor odsoudí (po jednom, dvou posleších) pro zdánlivou plochost, nudu apod. Ale kdo mu dá šanci, ponoří se do něj (jako se tomu stalo u mě) a zjistí, že ho musí poslouchat stále častěji. Toto je tedy konec jedné legendy a začátek nového věku, jen si teď počkat co přinese Nil...