Nebudu se opakovat v tom, co pro mě SATYRICON v rámci hudební scény znamenají. Ale po vydání „The Age of Nero“ se i oni propadli do zatracení mezi kapely, které neví kdy přestat a přišli tak o svůj „elitní“ status. Proto jsem od Satyra s Frostem už nečekal vůbec nic. Vzkazy fanouškům, že se kapela dostala tam, kam ji samotní autoři vůbec nechtěli dostat, o tom, jak se budou vracet ke kořenům, tvořit milníky a podobně, jsem jedním uchem pustil dovnitř a druhým ven. Nečekal jsem od „Satyricon“ nic a k poslechu přistupoval naprosto otevřeně. Jak to dopadlo?

The Triumphant Return of One of Black Metal´s Most Celebrated Bands!

První dojmy:
Upřímně přiznám, že po prvním poslechu a přečtení promo větičky výše, jsem vyprskl kávu na monitor před sebou. Jestli se ptáte proč, řeknu vám to rovnou bez skrupulí, ať už to bude znít jakkoliv. Nic horšího nám snad SATYRICON už naservírovat nemohli. Prázdné, v rámci tvorby SATYRICON nijak oslnivé riffy, poslepované dohromady tak krkolomně, naprosto bez duše a zápalu. Vyčichlé nápady, které balancují mezi fádností a postupnou nudou. Jediné, co si standardně drží úroveň, je samozřejmě zvuk (za ten palec nahoru) a tentokrát je o něco zajímavější a pestřejší Satyrův projev. Ale to je tak asi vše, vážení přátelé. I můj oblíbenec Frost se tentokrát nijak extra nepředvedl.

Další dojmy:
Kroutím hlavou a desku pouštím znovu a znovu. Stále však plně nechápu, oč autorům na této nahrávce šlo. Opět se mluvilo o návratu do minulosti. Moje reakce? Pffff!!! Jestli tím měli na mysli, že Satyr složí riffy, které jsou hodny jeho umu v řekněme patnácti letech, pak ano. Většina skladeb přináší vcelku běžný riff, který má potenciál se rozvinout, leč nikdy se tak pořádně nestane. Skladba se neustále a velmi fádně natahuje, jakoby samotný tvůrce nevěděl, jak dále navázat či riff zajímavě zvrátit, aby skladba nabyla zajímavosti, jak jsme tomu byli v minulosti zvyklí. Jediné štěstí, že riffy neodradí hned z počátku a dají se stále považovat za „dobré“, leč dle měřítek SATYRICON jde však pouze o šedý průměr. Můžete mluvit o melancholickém zasnění, ale to si taky představuji jinak. Nedokážu pochopit, jak tvůrce tak zásadních nahrávek, kterými bezesporu věci po „Rebel Extravaganza“ jsou, může klesnout tak nízko a uchýlit se k dělání tzv. „black metalu“, který však spíše hraničí s rockem lehce smrdícím až popíkovským dojmem.

Nechápejte mě však špatně. Ne, že bych za každou cenu chtěl jen kritizovat a SATYRICON pomluvit. Ale jako velký fanoušek je tohle pro mě značné zklamání. A to jsem ještě nedošel k tomu nejhoršímu. Tím je bezpochyby skladba „Phoenix“, taktéž jinak řečeno pokus, který nevyšel. Snaha o zakomponování „balady“ s čistým vokálem selhala snad po všech ohledech. Nevadí mi ten nápad, jen provedení. Sivert Høyem totiž zní, jakoby ho zpěv nudil, či přímo otravoval. Žádný zápal, procítění. Prostě jen si to tu odšudlám a jdu. Ačkoliv jsem se hodně snažil, abych na nahrávce našel něco pozitivního, moc se mi to nedařilo. Nemohu samozřejmě říct, že během těch padesáti minut nezazní nic, co bych mohl pochválit. Naštěstí se v každé skladbě nachází nějaká drobnost, která nám dá vzpomenout na zlaté časy kapely, nebo jde i o něco nového, co mě potěšilo či mile překvapilo. Problém však je, že těchto momentů je na desce tak málo, že se doslova topí v moři fádnosti či vaty, chcete-li. Nemohu třeba pochopit úvodní „Voice of Shadows“, jakou má na albu vůbec úlohu, když následující „Tro og kraft“ je prakticky to samé v bledě modrém („Tro og kraft“ přitom zní vcelku dobře, kdyby v ní nebylo to násilné „přepnutí“ do klidné polohy). Intro k ničemu, úplně bych tuto skladbu vypustil a aspoň zkrátil hrací dobu, která je dle mě dalším problémem desky. Mít o 15 minut méně, budou skladby možná znít zajímavěji. Jako minule však jde cítit, že nové tituly budou velice vhodné k živé prezentaci. Jsou šlapavé, jednoduché a repetitivní, což jistě mnoho převážně novějších fanoušků jistě ocení. Jde poznat, že Satyr se chce ubírat do vod „populárnější“ tváře black metalu, možná po vzoru jiných norských velikánů. Nejspíše cítil potenciál zisku (víno se asi dobře neprodává), tak to zkusil touto cestou…

Finální dojmy:
Proč? To je otázka, která mě doprovází po celou dobu, co „Satyricon“ poslouchám. Prvně jsem si myslel, že Satyrovi hořela koudel u prdele, že měl ve smlouvě, že do konce roku 2013 musí vydat nové album, a tak ho narychlo spíchnul přes víkend ve svém chatovém studiu. Po mnoha a mnoha posleších jsem však došel na zcela jinou věc. Co když bylo Satyrovým záměrem nahrát tak divnou desku? Vždyť právě proto, že je tak prapodivná, mě neustále nutí, abych si ji pustil znova a znova a dostal se ji na kloub. Pochopil, proč je zrovna taková a případně v ní odhalil to, co měl Satyr v úmyslu. A jen díky tomu jsem ji už slyšel tolikrát. Sice stále kroutím nechápavě hlavou, ale věřím, že nejsem jediný, co to má stejně, jak já. Kolikrát se vám stane, že se vám něco nelíbí a stejně se přemáháte k dalšímu poslechu? Málo kdy. Většinou prostě desku odložíte a už se k ní nevrátíte. Ale tady mi to prostě nedá. Takže věřím, že se najde i dostatek lidí, kteří díky tomu budou desku zbožňovat.

Zkrátka a dobře nám SATYRICON nahráli desku, která je v rámci jejich měřítek opravdu velice průměrnou, i když ve srovnání s předešlou tvorbou něčím „novým“. Jenže i z globálnějšího pohledu „Satyricon“ vnímám jako průměrnou desku. Ano, zvuk je naprosto skvělý. Je poznat, že si dal záležet s nahráváním a využitím analogových technik, leč není to jen o kabátku. Satyr se i odhodlal použít více než jen jednu polohu, jak tomu bylo na „TAoN“ a tu a tam se objeví nějaký fajn motiv, skrytá drobnost nebo náhodou i chytlavá melodie. Ale to je málo, zatraceně málo na velikána, jakým SATYRICON je (teď už „byl“). Jediné štěstí, že druhá půlka alba je o něco zajímavější a pestřejší, jinak bych měl asi velké problémy album vždy doposlechnout do konce. Považuji za smutné, že po tom všem to se SATYRICON dopadlo právě takto. Nezbývá mi, než sáhnout po starších albech a na novinku zapomenout, abych si SATYRICON zcela nezprotivil. Nová éra totiž bude atakovat nejen hitparády, ale též vaše peněženky, takže si dávejte na hamouna Satyra pozor.