TRIUMPH, GENUS – projekt, který spatřil světlo světa teprve v roce 2012, ovšem zároveň projekt, který už svým prvním zářezem na pažbě v podobě splitka se Sator Marte a německým Vindornem jasně ukázal, že do budoucna rozhodně je na co se těšit. Neuběhl ani rok a TRIUMPH, GENUS nyní přichází s plnohodnotnou deskou, jež nese majestátní název „Všehorovnost je porážkou převyšujících,“ jež vyšla u německého labelu Iron Bonehead Productions (pod kterým nyní figurují i české kapely Cult of Fire a Death Karma). Kapelu tvoří pouze dva členové, jednak Svar ze Sator Marte, který má v TRIUMPH, GENUS na starosti veškeré hudební nástroje, a dále Jaroslav, který obstaral zpěv. A jak se tedy deska zdařila?
První věc, u které se chtě nechtě musím pozastavit, je vokál. Ten lze označit za zcela dominující složku na všech skladbách a zároveň za zřejmě nejvýraznější prvek celého alba. Jaroslavovu zpěvu se totiž nedá vytknout absolutně nic. Mrazivě hluboký a podmanivý vokál se poslouchá vážně skvěle a má neuvěřitelný potenciál k tomu, aby Vás k desce naprosto připoutal. Je to jednoduše estetický zážitek sám o sobě. Pokud si navíc tento black metalový „přednes“ spojíte s textovou stránkou alba, dostáváme se někam k hranicím samotného Absolutna. Kvalitní vokál je zde totiž pouze jednou stranou mince – texty prezentované na albu „Všehorovnost je porážkou převyšujících“ jsou totiž mimořádně vyspělé, inteligentní a nutící posluchače k zamyšlení. Mají totiž jistý filosofický přesah a celkově vzato působí jedinečným dojmem a dá se říct, že jednotlivé skladby jsou „uvedeny v život myšlenkami“, jak zní název jedné z nich. Skutečně se domnívám, že texty podobného ražení bychom jinde hledali jen těžko, a to nejen v rámci české scény, ale celosvětově.
Pokud se podíváme na samotnou hudební stránku nahrávky, lze říct, že je velice rozmanitá. Všechny skladby mají vcelku podobný základ, ovšem zároveň je každá rozvíjena tak trochu „jiným směrem“. Důsledkem toho je, že album skutečně nepůsobí jako nějaký monolitický slepenec. Již po pár posleších je každá z celkem šesti skladeb, jež na albu jsou, snadno zapamatovatelná. Celkové vyznění každé ze skladeb je totiž značně originální – zajímavé a chytlavé riffy, doprovázené neotřelými melodiemi, se Vám brzy zaryjí hluboko pod kůži a budete mít problém album vůbec vypnout. Tohle je totiž skutečně jedna z těch desek, které se „poslouchají samy“. Prakticky všechny skladby se navíc odehrávají v relativně rychlém tempu, které člověku doslova nedá vydechnout Ke kvalitě zvuku pak nelze mít žádných výhrad, všechny nástroje jsou perfektně čitelné a posluchač si tak může mistrovství muzikantů z TRIUMPH, GENUS užít bez jakýchkoliv kompromisů.
Musím se přiznat, že toto album rozhodně patřilo mezi ty nahrávky, na které jsem se letos těšil nejvíce, tudíž moje očekávání byla vskutku nemalá. Styl, kterým se kapela prezentovala na skladbách ze splitka, si mě totiž naprosto získal a „Všehorovnost je porážkou převyšujících“ pak v započatém díle pokračuje víceméně ve stejném duchu. Troufl bych si říct, že TRIUMPH, GENUS je jakousi nadstavbou původního Jaroslavova projektu, Kultu Ofenzivy. Zatímco Kult Ofenzivy se prezentoval formou primitivního black metalu, kterému v žádném případě nešlo o nějakou progresivní invenci uvnitř žánru, ale spíše jej bylo možno chápat jako do black metalové formy zaobalenou prezentaci nietzscheánských myšlenek, TRIUMPH, GENUS již má nepochybně vyšší ambice. Já osobně jsem si Kult Ofenzivy zamiloval, a to především kvůli fantastickému vokálu a textům, pro které zvolená hudební stránka sloužila jako přesně padnoucí pozadí. Řada posluchačů však měla s Kultem Ofenzivy problém především díky údajné hudební monotónnosti. Tento „problém“ je u TRIUMPH, GENUS zcela odstraněn a lze říct, že nová kapela převzala od Kultu Ofenzivy všechny jeho pozitivní aspekty, přičemž přidala i hodně navíc.
Dostáváme se k závěru recenze a mně nezbývá než konstatovat, že debutovému počinu české kapely TRIUMPH, GENUS uděluji téměř stoprocentní hodnocení. Jaký jsem pro to nalezl důvod, jsem doufám dostatečně osvětlil v předchozích odstavcích. Hodnocení absolutní neuděluji snad jen z toho důvodu, abych ponechal volno k dalším stupňům vývoje a růstu pro TRIUMPH, GENUS. Uzdraven vědomím, jaké klenoty je česká scéna schopna vyprodukovat, nelze, než abych desku doporučil širokému posluchačstvu. Pro fanoušky české scény a black metalu obecně se jedná doslova o nesvatou povinnost, věřím však, že deska „Všehorovnost je pořážkou převyšujících“ má značný potenciál zaujmout i příznivce dalších metalových subžánrů. Je mi však jasné, že se pravděpodobně najde i celá řada posluchačů, kteří album zavrhnou, stejně jako zavrhli desky Kultu Ofenzivy. Ovšem předem přesvědčené zřejmě ani nemá cenu přesvědčovat – nač tratit úsilí směrem k nevhodným? Nezbývá než doufat, že projekt TRIUMPH, GENUS není a nebude pouze krátkodobou záležitostí a že se nějakého toho boření domů falešných hodnot dočkáme i v budoucnu. Hlásám Vám TRIUMPH, GENUS!
K recenzi zaslali: Iron Bonehead Productions
