Po dlouhé čtyrleté odmlce se vrací ta nejledovější kapela z Norska! Přivítejme prosím Satyricon s jejich novým počinem Now, Diabolical. Tuhle recenzi jsem chtěl napsat už o pár týdnů dříve, ale netroufl jsem si a radši stále poslouchal tuhle výbornou desku. Rozhodně jsem udělal správnou věc, protože už jsem si nějak z předposledních dvou alb zvykl, že se do muziky Satyricon musím více ponořit a že vyžaduje vícero poslechů. Čím víc tím lépe. A u Now, Diabolical to platí taktéž. Zprvu jsem se do jejich ledové muziky nemohl vůbec dostat, ale ledy postupem času roztály a já mohl naplno obdivovat tento skvělý počin…
Jediné zjištění, na které jsem nepotřeboval víc poslechů je skutečnost že Now, Diabolical má skvělý, čistý a studený zvuk, podobný jako na Volcano, samozřejmě ale zase o trošičku lepší! Celou desku otevírá titletrack Now, Diabolical. A otevírá ho velmi slibně! Hned od začátku skvělé riffy a pochodový rytmus bicích vás nutí poslouchat a poslouchat a za chvíli se přistihnete že si budete s kapelou potichu zpívat refrén, který je stejný jako název skladby a skvěle graduje. Druhá, a zároveň nejkratší, skladba K.I.N.G. se příliš v základních ingrediencích neliší. Skvěle šlape, výborně se poslouchá a hlavně nezačne nudit. Další věc jménem The Pentagram Burns, se tváří stejně, ale nestane se vám, že by se vám jednotlivé písničky pletly dohromady a vždy víte, kterou věc právě posloucháte. Tenhle kousek má v sobě ještě něco zvláštního a je to má oblíbená věc z novinky. Má úplně neuvěřitelný tah na bránu... Těch pět a půl minuty vám uteče jako voda, ani nevíte jak. Nevím jestli má cenu písničku po písničce, protože bych se pravděpodobně začal opakovat. Celé tohle album se víceméně nese ve střednětempých vodách, ale nikdy nezačne nudit i když se třeba zpomalí. S tímhle počinem si chlapci velmi vyhráli.
Někdy se mi stává že prostě nevím, jak bych popsal přesně to, co slyším. Přesně to se mi právě stalo i u Now, Diabolical, proto jsem také oddaloval recenzi jak to jen šlo. Deska je velmi magická a má v sobě něco co vás k ní přitáhne a už nepustí. Zrovna dnes jsem se přistihl, že jsem šel ve městě a v hlavě mi hrálo Now, Diabolical. Určitě se vám to stane také. Takže abych to shrnul. Jedná se výborný chladný black metal, nesoucí se ve středních tempech, který ale bohužel nepřekonává svého dávného předchůdce jménem Rebel Extravaganza. Jsem zvědav jestli se jim to někdy vůbec ještě podaří.
