Do rukou se mi dostala mně dosud neznáma kapela CARPE NOCTEM pocházející z Islandu a už na začátku bych rád zmínil, že opravdu nechápu, kde se to na tomto ostrově bere – Solstafir, Azoic, Beneath, Wormlust a teď tohle! Po dostatečném naposlouchání výše zmíněných se okamžitě vrhnu do neprobádaných islandských končin tamního podzemí.
Po dvou demáčích a jednom EP přichází CARPE NOCTEM s prvním plnotučným albem nesoucím název „In Terra Profugus“ a předkládají nám skvělou kombinaci temně táhlých a táhle temných nápadů, riffů, motivů a atmosféry. CARPE NOCTEM si nepochybně nechávají importovat vodu z Francie, proto na „In Terra Profugus“ nacházíme dost odkazů na Blut Aus Nord či Deathspell Omega, ale nenechte se mýlit – nejde o žádné vykrádání, je to inspirace a podobnost je decentní (prostě sem tam vyplave nápadík, který okamžitě evokuje vzpomínané kapely). Nahrávka je celistvá a po lehce hororovém intru nastoupí okamžitě BaNtmosphere, která se zvrhne do jemně úchylného sóla (naštěstí si to chlapci odbydou již na začátku), a pak už se setmí, padne mlha a je velice, ale opravdu velice sychravo. „In Terra Profugus“ je rozhodně deska do nynějšího podzimního počasí, kdy slunce nedostává moc šancí. „Francouzské“ vybrnkávačky střídají, dalo by se říci, klasičtější black metalové riffy a všechno to dává smysl, nahrávka posluchače plynule pohlcuje a dostává se ke svému naprostému vrcholu a já si asi pomalu začnu dělat patent na vypíchnutí jedné skladby, která dokáže absolutně charakterizovat celou tvorbu chválené kapely, potažmo desky (úsměv).
„VITRIOL“ je naprostý skovst! Post/sludge/BaN psychedelický motiv, načínající následujících deset minut, má tu moc vtáhnout vás okamžitě do jakési navlhlé, zablácené jeskyně, kde si potlačované a nemocné vnitřní hlasy okamžitě začnou zpracovávat vaše vědomí a vy se můžete jen blaženě rochnit v beznaději. Co následuje potom, je absolutní eargasmus – uzemňující kytary a zadupávající bicí, chorobný vokál, husina po celém těle a to vše se ještě zvrhne v nejsilnější motiv na desce – jedna z nejlepších sypaček a jasná pocta DsO… nádhera! A jako prohnilá třešnička na dortíku z bahna přichází nečekaná „zpomalovačka“, opravdu neskutečnost! Zbytek desky už tak nějak došumí ve stínu právě uctěné skladby. Není to tak, že by byly ty další špatné, to vůbec ne, ale... však uslyšíte sami.
„In Terra Profugus“ je dalším z objevů letošní sezóny, zvuk je lehce zašpiněný, což je pro tento žánr skoro až povinností. Práce s rytmy a tempy je na bm škatulku dost progresivní, již zmiňovaná „zpomalovačka“ je věc slýchaná ne moc často, bubeník umí skvěle sypat i nasadit temněrituální hromobicí (nebo hromobití?), kytary promakané, ať jde o dvojhlasy nebo o všemožné vyhrávky a drnkačky, basa krásně zlověstně dotemňuje celkové vyznění a atmosféru. Vytknout se dají jen sem tam prázdnější pasáže, které se objevují v druhé polovině desky, ale je to spíš dáno bezkonkurenčností „VITRIOL“, protože po ní už nepřekvapí ani nenadchne nic tolik, jako by mělo, což ale nemůžu mít klukům za zlé.
K recenzi poskytli: Code 666
