Rok 2009 byl pro death/black metal velice silný. Společně s celosvětovým undergroundem jsem totiž chcípal u debutových desek Teitanblood a Impetuous Ritual či dema Aethyrvorous a EP „Exalted Emanation“ britských GRAVE MIASMA. Všechny tyto smrtící monumenty převzaly prohnilý sound black a death metalu z přelomu 80. a 90. let a s fanatickou úctou jej zruinovaly ještě v něco ohavnějšího a čistějšího.

Vývoj GRAVE MIASMA (původně Goat Mölestor) byl v kontextu žánru minimální, ovšem atmosféricky a řemeslně kapela s novou deskou učinila veliký skok! „Odori Sepulcrorum“ je kompozičně opracováno do posledního detailu. Doslova zde cítím ty hodiny a hodiny strávené pilováním riffů a samotných kompozic. To je jedním z důvodů, proč je tak jednoduché se v desce ztratit a vzápětí toužit po dalším poslechu. Zpočátku mě sice mrzelo, že GRAVE MIASMA občas nezvolní a nenechají mě si některé momenty vychutnat déle, ale o to větší mám pak chuť se k daným skladbám vracet. Snad jen v kdyby v „Seven Coils“ došlo ke konci o něco dříve, v tom nejposvátnějším momentu! On ten návrat do reality v podobě „normálních“ death metalových riffů přece jen zabolel. Ovšem „Seven Coils“ není jedinou skladbou, která mě doslova straší ve snech. Když píšu tyhle řádky, tak se mi v hlavě střídá jeden záhrobní motiv za druhým a sotva dokážu odolat, abych si „Odori Sepulcrorum“ okamžitě nepustil. To udělám jistě za chvíli. Vytočím hlasitost, jak to jen půjde, a budu se kromě samotné hudby opájet i hlubokou, organickou a zkrátka kolosální produkcí, která s každým poslechem odkrývá mnohé detaily v hudbě ukryté.

Ono neustálé (ano, třeba mé) plácání o smrti v kontextu metalové hudby může někomu přijít trapné, ne-li rovnou pozérské, ovšem ani zde si nemohu pomoci. Z rozhovoru se švédskými Morbid Insulter, který se objevil v čtvrtém čísle zinu Horrible Eyes, si vybavuji „euronymovskou“ větu, kterou bych zpaměti zvolna ocitoval jako: „My nehrajeme death metal. My metalem uctíváme Smrt!“ A i když jsou obě kapely dost rozdílné, mají tato slova uplatnění i zde. Ukrutný chlad a děs se v „Odori Sepulcrorum“ nacházejí v bohaté míře a zároveň je atmosféra GRAVE MIASMA veskrze poutavá a hypnotická. Také bych doporučil si tohle album poslechnout za plné pozornosti někde ve tmě, zimě a pokud možno venku. Mám odzkoušeno a je to vážně něco. Ale abyste si nemysleli, že jsem si tyhle pocity jen tak vsugeroval, protože jsem zmoknul, tak dodám, že síla GRAVE MIASMA není o mnoho slabší ani za slunného odpoledne.

Ve spojení s GRAVE MIASMA lze narazit na spojení „death metal levitation“, které náplň (nejen) nového alba výtečně vystihuje, neboť přítomná aura skutečně dovede mysl posluchače povznést někam jinam. „Odori Sepulcrorum“ je výtečným příkladem, jak se dá death metal staré školy hrát s vlastní tváří i dnes. Své si zde najdou nejen fanoušci Incantation či prvních Demigod, ale také Demoncy, Mystifier nebo Archgoat.

K recenzi poskytli: Sepulchral Voice Records