Letošní rok se konal již sedmý ročník UG metal festivalu PHANTOMS OF PILSEN , který byl od počátků provázen trochou smůly. Pokud si dobře vzpomínáte, odpadly čtyři vcelku zásadní kapely a organizátoři tak museli na poslední chvíli, když už byly hotové všechny plakáty, letáky a další propagační materiály, vše měnit a shánět nové kapely. To se nakonec povedlo a poslední říjnový víkend se v Božkově v prostorách restaurace Pod kopcem rozpoutalo peklo.

I přes počáteční nepřízeň osudu, která festival postihla, se však organizátoři nevzdali (patří jim všechna čest, obzvláště po loňském ročníku, který měl velmi slabou návštěvnost) a letos se do toho vrhli po hlavě. Samotnému festivalu přecházela čtvrteční Warm-Up párty, na které se představili čtyři kapely. Kvůli pracovní vytíženosti jsme si ji však nechali ujít a dorazili až v pátek odpoledne. Do klubu jsem dorazil něco málo po páté hodině, kdy už to první kapela HAILSTONE měla dávno za sebou a čas patřil SPASMODIC. Švédský death metalový projekt kytaristy Johana z Demonical mě však dvakrát moc neoslovil. Jednak kapela hrála za doprovodu automatu, který trošičku srážel jinak úderný set, který krom hutných a neprostupných skladeb tu a tam nabízel i trošku melodičtějších pasáží a dupavých rytmů. Již v té době bylo však v klubu poměrně dost návštěvníků, a jak na nich bylo znát, rozhodně uvítali porci death metalu na zahřátí.

Nejen mou pozornost, ale pravděpodobně všech, kteří se v tu dobu Pod kopcem nacházeli, přitáhla německá válečná mašinérie ENDSTILLE. Přiznám se, že z jejich poměrně rozsáhlé diskografie nemám vše naposlouchané, ale ani to nebylo žádnou překážkou. Kapela za tónů intra a ovací publika dorazila na pódium a hned od první skladby bylo jasné, že se s tím párat nebudou. Agresivní, energické a razantní vystoupení již přihlížející nenechalo tak nehybnými a pod pódiem se začalo házet vlasy a hrozit zaťatými pěstmi. Zingultus a jeho parta nekompromisně dávkovali jednu skladbu za druhou, až došlo dokonce na premiéru skladby z nového alba „Kapitulation 2013“, které vyjde v průběhu listopadu. Absolutně jsem nečekal, že ENDSTILLE rozpoutají takové peklo. Škoda jen, že pod náporem kytarových riffů se občas schovávaly bicí, které hlavně při sypačkách nezněly tak, jak by měly. I tak jsem se však na festivalu ještě ani nerozkoukal a už mi pot stékal po zádech mezi půlky, které kapela řádně nakopla. Takhle si představuji řádný start festivalu.

[Darkangel] Měl jsem to letos všechno takové (vzhledem k sestavě pátečního programu) „sehr hektisch“ a do Plzně dorazil až krátce před 17:00, no na to, že jsem se teprve den před v jedenáct dopoledne dozvěděl, že absolvuji i sedmý ročník festivalu, šlo o celkem slušný výkon. V podstatě se mi celou cestu honil v hlavě jediný cíl – stihnout set ENDSTILLE a KOLDBRANN. Do sálu jsem dorazil chvíli po 18:00, tedy akorát včas, abych si objednal první kalich březnického ležáku a šel se postavit do hlediště, kde dokončovali zvukovku právě němečtí váleční specialisté. A to, co se strhlo pod pódiem pak, nemělo chybu. Jsem na tom s ENDSTILLE podobně jako kolega, i jal jsem se tedy dělat si poznámky do mobilu alespoň z toho, co jsem prostřednictvím vokalistových úst pochytal. Takže můžu říct, že se Němci probrali různými obdobími své rozsáhlé diskografie. Jako třetí kupříkladu zazněla „Ripping Angelflesh“ z roku 2003, a to poté, co kapela vzpomněla nedávného nečekaného odchodu jisté LSK. Nepředpokládá se, že taková kapela bude předvádět něco jako pietu, ale sympatické to bylo. Naproti tomu se objevovaly i skladby nové, které byly snad ještě agresivnější, úplně nová „The Refined Nation“ a závěrečná klipovka „Anomie“ z prozatím poslední desky „Infektion 1813“. Celkově kapela rozpoutala peklo, které předznamenalo, celou páteční část PHANTOMS OF PILSEN, protože pokud takový výkon plný nenávistné energie a agresivity předvede třetí kapela v pořadí, co se asi bude dít v noci na Nargaroth? Já jsem se zvukem na rozdíl od Dufaqa vážnější problém neměl a celkově bylo pro mě vystoupení ENDSTILLE parádním zážitkem a také posledním setem, ke kterému jsem si psal poznámky, protože hned s následujícími Koldbrann jsem na to musel rezignovat.

Vyprahnutý jsem se vrhnul pro nějaké pití a využít těch pár minut, co mají KOLDBRANN na přípravu, abych pokecal se známými, kterých stále přibývalo. Mezi nimi neustále pobíhali členové crew v červených tričkách a zajišťovali hladký průběh celé akce. Nutno již nyní říct, že se jim to dařilo nadmíru skvěle, jak ke spokojenosti návštěvníků, tak i kapel. Ale o tom později.
O půl osmé se již rozeznívají zvuky pompézního intra a na pódium se z dalekého Norska pomalu přesunují členové KOLDBRANN, kteří letos vydali novou desku „Vertigo“. Pakliže jsem z Endstille byl odvařený, první minuta KOLDBRANN mě okamžitě utvrdila v tom, že tohle vystoupení bude minimálně o úroveň výš. A taky že bylo. Zvuk byl mnohem mohutnější a dynamičtější, takže dával nádherně vyniknout nejen bicím, ale hlavně oběma kytarám, které byly mistrně ovládány svými pány. Hrálo se jak z dlouhohrajících desek, tak i z EP „Stigma“ a dalších. Vystoupení s každou další skladbou gradovalo a nabíralo na atmosféře, která ke konci nabírala stejné konzistence jako všudypřítomná mlha, ze které se linuly energické riffy norských interpretů. Chvílemi jsem zůstával stát jak opařený z toho, co Kvass a Voidar loudí ze svých kytar. I přes značně šílené postupy však nebyl problém si najít linku, do které se dalo zběsile pařit či jen stát a podupávat si. Vrchol pátečního dne? Do této chvíle určitě!

[Darkangel] KOLDBRANN předvedli něco neskutečného. Je pravdou, že jsem ze začátku měl potřebu srovnávat s výborným vystoupením, které již dobrou půlhodinku odeznívalo, a po třech skladbách, kde jsem tak trochu hledal sebe i své místo v davu šílených pařmenů dychtivých po stále rychlejších a zběsilejších krkolomností kytarové práce, jsem to vzdal. KOLDBRANN totiž působili tak, že se nechali vyburcovat k maximálním výkonům od předchozích Endstille. Právě při starších skladbách ze zmíněného EP „Stigma“ a tuším, že v předposlední skladbě, sáhli ještě hlouběji do historie, a tehdy mi doslova spadla čelist. Zvuk byl naprosto čitelný a publikum to dokázalo náležitě ocenit a asi bych tu měl s kolegou souhlasit, bylo to o level výš než u Endstille. Hodně mě tak mrzelo, že KOLDBRANN nemám úplně dobře naposlouchané. I tak mě Norové dokázali nejen přesvědčit, ale doslova strhnout.

Ačkoliv Koldbrann předvedli v Plzni něco, co se jen tak často nevidí, i následující vystoupení slibovalo mnohé. FEN si v poklidu nazvučili a bez jakýchkoliv okázalých příchodů hned rozjeli svůj set. Většina od FEN čekala klidný, bzučivý set, který bude mít spíše uspávací charakter, já však tušil, že autoři vyberou spíše ostřejší skladby, a to se taky nakonec stalo. Trojice Angličanů si dala s výběrem skladeb jistě práci, aby v hracím čase mezi Koldbrann a Demonical zaujali všechny přihlížející. Sám jsem ani nečekal, že na ně zůstane před pódiem tolik lidí. Zvuk byl opět naprosto výtečný a dal tak vyniknout nejen post-rockovým pasážím, ale i ostrému riffování a sypačkám, které mnoho lidí překvapily. Některé pasáže byly tak razantní, že svou agresivitou hravě překonaly i všechny předchozí kapely. Byl jsem rád, že krom novějších věcí došlo i na debutovou desku, kterou mám ze všeho nejradši. Co bylo na jejich setu však tím nejzajímavějším, bylo to, jak se Grungyn a The Watcher navzájem vokálně doplňovali – jak v čistých zpěvech, tak i při řvaní všeho druhu. Je pravda, že čisté zpěvy byly proti studiovkám lehce slabší, ale to rozhodně nezkazilo zážitek, neboť to oba silně vynahrazovali na svých nástrojích i dravým křikem. Na necelou hodinu se tak člověk přesunul do hustých anglických bažin, jež pohltily každého přihlížejícího – včetně mě. Pakliže jsem Koldbrann nazval vrcholem večera, FEN je okamžitě z trůnu sesadili a i dle ovací bylo vystoupení FEN přijato víc než pozitivně, což je rozhodně co říct, vzhledem k sestavě pátečního večera. Dodatečně tedy tleskám a musím se přiznat, že od pátečního vystoupení mě neskutečně mrzí, že jsem FEN prosral v Ostravě.

[Darkangel] Mně jsou studiové nahrávky „wurst“, já se při vystoupení FEN jednoduše rozplynul a octl se na moment v úplně jiné dimenzi, a to nejen díky vokálům, ale hlavně a především díky tomu, jakým způsobem všichni tři Angláni ovládali své nástroje ke kouzlení podmanivé atmosféry, jež se mě chápala a vyhazovala mě do vzduchu se stejnou razancí, jako mě srážela na zem. No vystoupení FEN by bez samplů a částečných playbacků asi nebylo možné, ale taky by nebylo úplné, takže tohle nedostatek nebyl. Ale způsob, kterým si Grungyn a The Watcher s lehkostí přecházeli z rockových rovin k sypačkám plných energie a pohrávali si tak se všemi návštěvníky, kteří pod pódiem zůstali, byl naprosto famózní a vyvolal ve mně vzpomínku na to, co kdysi dávno jeden moudrý čínský filozof řekl o jiném. Ač to může být hodně zvláštní a mohlo by se zdát, že to sem nepatří, vězte, že to byl dojem důležitý a výkon kapely s tím byl srovnatelný. FEN mohli hrát třeba dvanáct hodin v kuse a já bych jim to žral i s navijákem a ani na vteřinu bych nepochyboval o tom, že každý tón je vycizelovaný k dokonalosti a rozhodně je na místě, kde má být. O nudě by nemohlo být vůbec žádné řeči. Dokonalost! A pro mě nejlepší vystoupení večera.

V deset večer na řadu přichází DEMONICAL ze švédského městečka Avesta, kteří taktéž letos vydali novou nahrávku. Musíte mě však omluvit, protože po FEN byla má nálada a rozpoložení někde úplně jinde, takže jsem se vydal něco pojíst, proslídit distra, kde jsem samozřejmě našel spoustu „must have“ záležitostí, takže z toho má peněženka nebyla ráda. To mi samozřejmě zabralo dost času, ale od dister k pódiu to nebylo tak daleko, takže jsem zaznamenal, co hrálo. A vskutku mi to po chuti nepřišlo. I když jsem ke konci setu přišel do kotle, jejich death metalová smršť mě nechala chladným. To se samozřejmě nedalo říct o spoustě nadšených fanoušků, kteří v kotli řádili jak utržení ze řetězu. Žánrová rozmanitost si tady vybrala svou daň, ale myslím, že ani kapele, ani nikomu z návštěvníků to nijak výrazně nemohlo vadit.

[Darkangel] K tomu nemám co dodat, ani já se nijak zvlášť nebavil a šel jsem si trochu pokecat s Jirkou a prohlédnout jeho Werewolf distro, přičemž jsem mu nezapomněl udělat kšeft koupí hned tří nosičů. Death metal sice smím, ale takový, jaký hrají DEMONICAL, na mě nějak nefunguje a jejich set to jen a jen potvrdil.

Posledním bodem programu a pravděpodobně tím nejočekávanějším od valné většiny pátečních návštěvníků bylo bezpochyby vystoupení NARGAROTH. Během zvukovky se na podium dostavili všichni členové, samo sebou krom Kanwulfa, který vše sledoval od zvukařského stánku a dohlížel, aby vše bylo jak má. Po chvíli se rozeznělo intro, během něhož se jednotliví členové rozestavěli na svá místa, a nakonec dorazil i samotný Kanwulf, oděný do černého, ve vestičce, kožených rukavicích a s kuklou na hlavě. Prohodil pár gest a bez otálení se začalo se skladbou „Black Metal ist Krieg“. Asi si dokážete představit, jak to najednou před pódiem vypadalo, když hned ze startu spustí prakticky tu nejzásadnější skladbu, kterou NARGAROTH složili. Musím se přiznat, že já tvorbu kapely znám jen tak nějak z vlaku a poslední nahrávku, kterou jsem od nich slyšel, byla „Prosatanica Shooting Angels“. Od jejich vystoupení jsem prakticky ani nic nečekal, a možná díky tomu jsem byl tak mile překvapen. Zvuk byl silný a čitelný, obzvláště v těch rychlých pasážích měl grády, které se zařezávaly do uší stejně jako nůž do másla, který Kanwulf po chvíli vytáhl a začal s ním „šermovat“ okolo mikrofonu. V průběhu setu došlo i na něco, co nikdo z nás nečekal. Kanwulf zařval „Black Metal is War“ a v tu chvíli se rozezněl riff skladby „War“ od Burzum. Dění v kotli zhoustlo tak na dvojnásobek a mně naskočil šibalský úsměv na tváři. Nevím, zda si tím NARGAROTH chtěli nějak vylepšit svůj set, ale rozhodně to zabralo. Hned po tom následoval „Freezing Moon“ od Mayhem a bylo vymalováno. NARGAROTH si v tu chvíli získali i mě a i přesto, že jsem vskutku nic nečekal, mě jejich vystoupení bavilo a užil jsem si ho. Sice jsem kvůli náročnosti pátečního dne nevydržel až do samotného konce (odešel jsem v průběhu předposlední skladby), ale i to jsem z počátku nečekal. A když jsem byl spokojený i já, co teprve fanoušci kapely. Díky NARGAROTH (a asi nejen kvůli nim) dorazilo do Plzně spousta německých fanoušků, kteří samozřejmě na atmosféře jejich vystoupení měli velkou zásluhu. Každopádně se jednalo o velice povedený set a NARGAROTH si u mě polepšili svůj status.

[Darkangel] NARGAROTH předvedli skutečně velmi dobrý výkon. Kanwulf sice zpočátku vypadal, jako by se ho to netýkalo, ale kdyby tomu tak bylo, proč by zvolil jako otevírák kultovku „Black Metal ist Krieg“, čímž tedy řádně překvapil nejen mě, ale spustil i přes hodinu trvající šílenství okořeněné takovou sebejistotou a agresí, že jsem skoro nevěřícně kroutil hlavou. Pochybnosti o zvoleném ohozu páně Kanwulfa mizely společně se suverenitou, kterou celé vystoupení odeřval. Nejen hudbou, i když ta byla to hlavní soudě i podle předělávek Mayhem a Burzum, živ byl člověk při vystoupení NARGAROTH, ale zároveň se žilo i pódiovou show, jíž dominoval hlavní protagonista v kukle a s útočným nožem v ruce. Fakt to nebyla rekvizita a pořadatelé si tak trochu oddechli, když po vystoupení zjistili, že všichni běsnící a zdvižené ruce natahující šílenci v prvních řadách mají ještě stále na rukou deset prstů. Celkově vzato jsem ale taky očekával, že uteču po dvou skladbách, a nakonec zůstal skoro do konce a vystoupení považuji za velmi vydařené a dokonce… snad začínám Kanwulfovi i v některých věcech rozumět, chápat a snad i sdílet nenávist k lidskému a živému. Něco se ve mně v noci na sobotu zlomilo, přesně nevím, co a proč, ale chtělo se mi vraždit… nechci se o nikoho otírat, ale měl jsem hodně silný pocit, jako kdyby tak 50 % lidí vůbec nevědělo, na co vlastně sem na půlnoční set přišli, a o těch předčasně opilých raději mluvit nebudu vůbec…

Páteční večer se tedy opravu vyvedl ke vší spokojenosti. Obzvláště musím pochválit naprosto hladký průběh večera. Všechna vystoupení začala na čas, nebyly žádné výrazné technické problémy a nálada v restauraci Pod kopcem byla naprosto výtečná. Velké díky tedy patří nejen organizátorům a vystupujícím kapelám, ale samozřejmě i návštěvníkům, kteří atmosféru pátečního večera dotvořili až téměř k dokonalosti. Zpět na penzion jsem odjížděl sice s pískáním v uších, ale s pocitem výborně stráveného večera. A to nejzajímavější nás teprve čeká…

Fotografii do reportu poskylt spřízněný server Photomusic.cz, kde si můžete prohlédnout celou galerii z koncertu.