Ve svátek všech mrtvých, tedy na dušičky, se v Karviné konal první ročník akce, která nesla příznačný název CARNIVAL OF SOULS, kde se návštěvníkům přestavila šestice českých kapel a jeden zahraniční headliner. Akce to byla od počátku velmi lákavá nejen díky soupisce, novému klubu a dalším lákadlům (jako třeba tombola), ale hlavně proto, že tam dva čeští matadoři black metalu „křtili“ své aktuální nahrávky. Pojďme se tedy podívat, jak to všechno proběhlo.

Do Karviné jsme dorazili opravdu na čas. Po zaparkování a chvíli bloudění kolem budovy, kde se nový klub nacházel, jsme konečně našli vchod, na kterém visela cedulka „Soukromá akce – pouze pro uzavřenou společnost“. Člověk se tak hned při vstupu cítil jako někdo důležitý. Cedulka na dveřích však byla vyvěšena z důvodu, že klub nebyl ještě 100% hotový, a tak šlo o zákrok proti byrokratům, aby se v nově zrekonstruovaném klubu akce mohla vůbec uskutečnit. Po pár metrech seděly dvě přestrojené dívky, které vybíraly vstupné. Kdo přišel v masce, měl vstup snížený o 50 Kč. Samozřejmě se tu objevilo pár návštěvníků s paintem na obličeji a našlo se i několik dalších v jiných, roztodivných kostýmech. Samotný prostor klubu vypadal jako zrekonstruovaná podzemní garáž a věřím, že až bude finálně hotov, půjde o fajn místo na pořádání akcí podobného ražení. Avšak i tak se to neobešlo bez problémů. Tím hlavním a nejzásadnějším bylo, že na mrňavoučkém pódiu tak nějak chyběly odposlechy, neboť to prostor jednak nedovoloval a jednak byla aparatura postavena tak, že interpretům měly vystačit samotné reproduktory nasměrované na publikum.

[Dalihrob] Člověk by řekl, že když Hard Café prošlo takovou zásadní přeměnou, tak by alespoň to pódium mohlo být o něco větší a vyšší než ve své dřívější inkarnaci. Ale i tak to vypadá, že klub by se mohl stát velice vítaným zázemím pro kapely projíždějící Karvinskem. Citelně přibylo místa, věřím, že backstage ještě projde „upgradem“. Bar také nezklamal. S trochou péče by nový klub klidně mohl dosáhnout úrovně „sousedního“ Barráku.

Než jsem se stačil rozkoukat a koupit si něco k pití, na pódiu už se tlačila první kapela, která měla celý večer otevřít. Jednalo se o kapelu SHERWEDD, pocházející z města „voňavých“ syrečků. Kapela sestávající se z bývalých členů Everlasting Dark hraje Doom-Gothic metal, jemuž dominuje převážně ženský zpěv. Doufám, že kapele mým názorem nijak neuškodím, ale jejich produkce mě po dvou skladbách vyhnala ven z klubu. Jednak nejsem fanouškem „jejich“ žánru, ale i vzhledem ke zvuku, který měli, a dalším faktorům jsem jejich vystoupení opravdu nevydržel. Osobně mi nejvíce vadil zpěv vokalistky, který byl jednak dost nahlas a jednak mi doslova trhal uši svými výškami. Nemám absolutní sluch, takže nechci soudit, zda byla slečna lehce mimo či ne, každopádně mi to líbivé nebylo. Odporoučel jsem se tedy raději na čerstvý vzduch a vrátil se až na další vystupující.

Od RETURN TO INNOCENCE jsem čekal, že laťku vystoupení posadí o něco výš. A to se samozřejmě i stalo. Vždyť na scéně působí již bezmála patnáct let a na kontě mají čtyři plnohodnotná alba. Čtveřice z Mladé Boleslavy od první skladby působila velice jistým dojmem a i mnohem lepším zvukem, který dával dobře vyniknout nejen jednotlivým nástrojům (hlavně baskytaře), ale i samplům v pozadí. Jejich tvorbu nemám nijak naposlouchanou, ale i tak jsem zhlédl celý set a musím říct, že pánové jsou profesionálové každým coulem. Prakticky nemám co vytknout a i dle reakcí publika, bylo jejich vystoupení v Karviné přijato víc než dobře.

Zcela opačně tomu bylo u kladenské dvojice GORGONEA PRIMA. Hlavním kamenem úrazu byla absence odposlechů. Hogath a R obsluhují jen kytary a vše ostatní je puštěné ze samplů, takže si dokážete představit, jaké to je hrát, když nic neslyšíte. Snažili se improvizovaně si vytvořit odposlechy přímo z beden na pódiu, aby aspoň něco slyšeli. Avšak už u zvukovky mi na zvuku něco nesedělo. Kytary i vokál byly v pořádku, ale samply zněly jaksi utopeně. Doufal jsem, že během setu to bude lepší. Světla pohasla a pódium se odráželo ve svitu UV lamp, když za tichého zvuku intra dvojice přišla na pódium. Začátek setu se nesl ve znamení dvou nových skladeb, které zde GP premiérově zahrála. Bohužel však pod kytarami a vokálem nebylo téměř nic dalšího slyšet. Jediné, co bylo výraznější, byly automatické bicí, ale všechny důležité samply byly tak utopené, že z prvních dvou skladeb jsem já ani ostatní nic neměli. Jak se později ukázalo, i samotní interpreti měli dost problémy na pódiu, protože se téměř neslyšeli. To mělo samozřejmě za následek neuvěřitelné množství chyb. Je to už dlouho, co GP hrála živě, a jejich návrat na pódium se tedy rozhodně nepovedl. I ve starších skladbách, které již každý dobře zná, bylo pár přehmatů, ale co bylo nejcitelnější, byla absence samplů, které prostě v hudbě GP mají velkou úlohu. Dvojici to samozřejmě často ujelo, i co se doby týče, takže si dokážete přestavit, jak z toho byli Hogath a R špatní po tom, co dohráli. Po jejich setu jsem s Hogathem mluvil, byl dost zklamaný z toho, jak to posr*li, a když jsem mu ještě řekl, že nebyly slyšet samply, rozhodilo ho to natolik, že si sbalili věci a jeli zpět domů. Je to velká škoda, že se to vše takto pokazilo, neboť chuť do živého hraní teď oba interprety přešla, a kdo ví, jestli je tedy někdy ještě vůbec uvidíme hrát živě…

[Dalihrob] SILVA NIGRA potvrdili svou formu, o které jsem psal před dvěma týdny v souvislosti s pražským vystoupením v HooDoo. Zvuk si povážlivě pohoršil, ovšem kapela měla možnost odehrát téměř dvakrát tak delší set. Nacpala do něj minimálně tři nové skladby navíc, a to „Vyslanec Pekla“, „V cizím těle“ a také jednu, kterou jsem slyšel snad úplně poprvé. Samozřejmě nesměly chybět ani klasické songy jako „Sociopat“, který vystoupení otevřel, „Černý Les“ či „Krví Zaprodaná“, která naopak zazněla jako přídavek a set SILVA NIGRA uzavřela. Ano, ani po více jak třičtvrtěhodinovém vystoupení nebyli fanoušci unaveni a vyřvali si další skladbu, což svědčí nejen o množství stoupenců, které v domácím kraji kapela má, ale hlavně o energičnosti a kvalitě jejího setu. A i ten nepříliš kvalitní zvuk byl minimálně o třídu lepší, než ten, co si vyžrali Gorgonea Prima a Inferno…

Já jen v krátkosti doplním, že ačkoliv byl zvuk mnohem lepší než u GP, stále dost pokulhával za tím, který SN měla v Praze. Ale to rozhodně neubralo na elánu ani kapele, ani všem přítomným, protože kotel se po čas jejich setu proměnil v opravdové peklo a potvrdilo se, že „domácí“ kapela má velkou podporu. Během setu proběhl antikřest jejich nového alba „Bible Bolestných Nářků“, které bylo rituálně zneuctěno a vhozeno do lačného davu.

Po rouhavém black metalu se na karvinskému klubu přestavili POSTCARDS FROM ARKHAM z Havířova, kteří se škatulkují jako progresivní post-rock. Na kapelu jsem všude četl samou chválu, a tak jsem byl zvědav, jaké jejich vystoupení bude. Ukázalo se, že šlo asi o nejlepší vystoupení, které ten večer zaznělo. Hlavně tedy co se zvuku týče. Nevím, jak se to trojici povedlo, ale jejich sound byl zcela odlišný od všech ostatních kapel. Velký podíl na tom asi má i samotná hudba, kterou produkují. Skladby z nového alba „Oceanize“ se klubem rozlévaly jako mořské vlny na pobřeží. Hudba to byla natolik plnohodnotná a zajímavá, že vůbec nevadilo, že je pouze instrumentální. Z počátku jejich set sledovalo jen pár duší, ale ke konci setu se počet zvýšil a i ovace výrazně zesílily. Během setu zazněl i cover skladby „Watercolour“ od Pendulum. Jejich verze měla rozhodně co do sebe. Mé první setkání s PFA bylo velice příjemné a rozhodně budu jejich tvorbu sledovat. Kdo má rád post-rockové motivy, rozhodně by jim PFA neměli uniknout.

[Dalihrob] INFERNO potřetí v roce? Proč ne. Sobotní, letos již druhé karvinské vystoupení bylo o fous lepší než to v rámci dubnové Chaos Tour. Žel nesahalo ani po paty tomu, co jsem si zažil před nějakou dobou na Hell Fast Attacku. „The Firstborn From Murk“ mě tehdy doslova protáhla prvotní singularitou a zpátky. Ano, problémem byl zase zvuk, který hlavně zpočátku prakticky smazal jednu kytaru z existence, což je v případě novinky problém přímo fatální. Jakžtakž solidně zněla „The Funeral Existence“, v jejíž pomalé, prostřední a poupravené části byl střídmě pokřtěn nosič nového alba.
Divák se samozřejmě mohl spolehnout na agresivní Adramelechův vokál a Ragnarovo, eh teda Sarapisovo bušení. Sekerníci Morion a nový koncertní člen K. se se Ska-gulovými party poprali poměrně úspěšně, byť dokonalé to zdaleka nebylo, už třeba jen kvůli zmíněnému zvuku a problému s odposlechy. No a basa slyšet nebyla skoro vůbec, stejně jako nebyl vidět basista O. hrající za zástavou vedle bicích. Mnohem lépe než skladby nové vyzněly ty z „Black Devotion“ či závěrečné a nezbytné povinnosti „Peklo na Zemi“ a „Pohanské Meče“, na které se dle očekávání strhl největší kotel.

I já jsem měl možnost INFERNO vidět tento rok už několikrát (tady počtvrté) a mé dojmy z karvinského vystoupení jsou tak velmi smíšené. Problém však tentokrát byl jen ve zvuku. Vše ostatní bylo v pořádku. Naopak se mi zdálo, že forma, kterou kapela na domácí půdě měla, byla zdaleka nejlepší (hlavně musím vychválit, jak to Sarapis odbouchal, neuvěřitelné). Ale stejně jako u SN to publiku nevadilo a na domácí matadory se rozpoutal naprosto šílený kotel, který měl za následek i nějaká zranění, neboť několik lidí tam běhalo potřísněno krví (ať už vlastní či dalších kotelníků).

Závěr večera patřil polskému headlinerovi ARKONA. Díky poměrně velkému časovému skluzu však kapela začínala hrát v době, kdy už podle harmonogramu měla dávno končit. Možná i to byl důvod, proč na ně vydržela jen hrstka lidí. Po Infernu se dost lidí odporoučelo domů. Nicméně ti, co vydrželi, rozhodně neodcházeli o půl čtvrté ráno zklamaní. ARKONA zahrála s obrovským nasazením v nočních (vlastně pomalu už ranních) hodinách. Proběhlo se diskografií a zaznělo mnoho všemi očekávaných skladeb, včetně nejaktuálnějších z nedávno vydaného splitu a jedné skladby z chystané novinky. Omílat, jak na tom byl zvuk, už nebudu, neboť to u jejich vystoupení bylo asi to poslední, co někoho zajímalo. I přesto, že lidí, kteří na Arkonu čekali, bylo pomálu, i tak se rozpoutal dost ostrý kotel. V něm sice nebylo tolik lidí jako na Infernu, ale zuřivost a agrese byla dvakrát taková. Vystoupení na HFA se mi sice zdálo lepší, ale klubový koncert měl rozhodně také co do sebe.

V půl čtvrté ráno bylo všemu konec a i my se zcela znavení a vyčerpaní odebrali vstříc horizontální poloze. Nuže a jaký je tedy konečný verdikt? Nebýt zvukových problémů, byl by první ročník CARNIVAL OF SOULS velice povedenou akcí, kterou bych se nebál označit za jednu z těch nejlepších, co se letos v rámci UG scény konala. Doufám, že pořadatelé příští rok takové faux pas nedovolí a v moravskoslezském kraji díky tomu vznikne akce s tradicí. Jinak si myslím, že akce byla na první ročník úspěšná. Překvapil mě i počet lidí, kteří dorazili, což by se v jiných velkých městech možná ani nepovedlo. Nuže, příští rok nashle v Karviné.