Je libo trochu bahenní kooperace? Tady by jedna byla. V létě vyšel společný třískladbový výplach kanadských žertovných pozérů ENSORCELOR a jejich neméně vtipných rozrývačů všech harmonií MOLOCH z Anglie. No k smíchu to moc není, pravda je taková, že nikdy a vůbec! Pokud si to ale brousíte podobně špinavými vodami, tak vás tato kombinace nemůže zarmoutit. U MOLOCH jsou splitka na denním pořádku. V případě unarktických démonů ze severu jde o první příležitost.
Kapely si rozdělily své role bratrským dílem, každá z nich se prezentuje dvaceti minutami materiálu. ENSORCELOR si vystačíli s jednou ultradlouhou skladbou, což je u nich běžná taxa za zhmotnění všech negativních pocitů. Ty se tentokrát odehrávají pouze v nejpomalejším možném tempu, kdy jeden riff dozní v dálce a teprve se vykrajuje druhý. Když už to vypadá, že song půjde do vyšších otáček, zařadí se dvojka a kapela se pomalu rozjede. Do sypání, klepání a kvapení všeho druhu daleko. Nepříčetný vokál je dle zvyklostí už klasikou. V doprovodu s ním pak zápolí hluboký growl. Výsledkem je surová doomová vazba, kterou občas protne zklidňující atmosférický motiv. Celkově ENSORCELOR nezklamali, ostatně tak jako prozatím vždy. Pro mě osobně se jedná o tu nejohyzdnější možnou podobu sludge / doomu na dnešní scéně, takže si její existenci dokonale užívám. Je tomu tak i dnes. Na konci skladba graduje kombinací všeho zmíněného a nezbývá než si celý proces zopakovat.
Ovšem až dohrají souputníci MOLOCH. Ti na tuhle placku přispěli dvěma tracky. Jak se dá předvídat, ani oni nemají zájem kázat dobro a sdílet je se svými nejbližšími. Ostatně název prvního válečku "Nihilist" k opačným myšlenkovým pochodům vyloženě vybízí. Na tempu se nepřidává, alespoň prozatím. Jako by si kapely z oka vypadly. Až po chvilce se týrání strun MOLOCH zvrtne do střednětempých hoblovaček, které jsou pro daný styl typické. Sice by to v celkovém uchopení splitka nudou nezavánělo, ale je příjemné si při tom nahromaděném vzteku lehce zahrozit. Druhá věc "Protagonist" ze začátku jen tiše mručí a rozjíždí se pomaleji. Pak je zpět ve starých kolejích, vokální kaliště je prostoupeno trhanými riffy, které sem tam pohoupou proleženiny, ale svět už veselejší nebude. Kór když hlavou začne projíždět závěrečné pištění...
Co vidím jako hlavní, je fakt, že obě kapely jsou si velmi blízké, jejich dřevní vize doomové hudby je na srovnatelné úrovni. Méně zkušený posluchač bude mít dokonce s jejich vzájemnou identifikací trochu problém. Rozdíly lze spatřovat zejména v klasičtěji houpavějším (sludge/doom) drcení MOLOCH, druzí jmenovaní jsou přece jenom více sví a pašují do své tvorby víc osobitosti. A má slabost k nim je na vyšší úrovni. Celkově vzato, potěšující splitko beroucí si ze svých protagonistů jen to nejlepší. Bahenní duše je ukojena.
