Všude doma se mi válí přízemní black metalové haraburdí. Zakopávám o něj, kam se jen pohnu. A vůbec mi nevadí přitáhnout si další veteš stejného druhu, pokud cítím, že by mohla stát za to. Podobně to mám s německou nesvatostí FRONT BEAST, projektem jistého vyvrhele jménem Avenger. Velebnost se za svoje dlouholeté působení podruhé snížila k vydání albové nahrávky a přišla letos se svým „Demon Ways of Sorcery“. Deska budí v undergroundu rozhodně více pozornosti než Avengerovo dosavadní, byť stylové, paběrkování s tvorbou nasekanou do krátkometrážních výlevu. Taky jsem po ní hned sáhnul. S nějakým neurčitým tušením, že by mě struhadlová muzika bestie a její uvřeštěný rozervanec mohli bavit zas o něco víc než dříve.
Říká-li si někdo „hlas černého kozla a pán trojí infernální bouře“, nebude s ním jistě žádného dýchánkového sraní ani kultury. I po letech zůstává FRONT BEAST bezohledným útokem na dobrý vkus. Stará škola se nejsnáze prolézá s vydřenou poetikou a pokleslými mravy. Avenger to ví. Dával v ní hodně pozor, s probranou látkou si ale hlavu příliš neláme. Střednětempý, elitářský black´n´beat tluče se špinavou pýchou bez očistce rovnou k ďasu. Doprovází jej nálož obnošených kytarových riffu, které jsou ve smradu pekelného naftalínu neobyčejně šik. Chyb v tom má nasekáno jak máku. Boty v ladění a muzikantské hrubky řvou ze všech stran spolu s vyšinutým hrdlem bouřepána. Záměr vypadat a znít zakopaněji než poslední buditel podzemí se Avengerovi daří plnit na výbornou. Výsostný black metalový škvár, nesluší se to nazvat jinak. Škvár, který svou zvrácenou podstatou sahá mimo měřítka hudebně dobrého a zlého, povedeného a šuntu.
No a teď co z toho? Co můžete na „Demon Ways of Sorcery“ mít rádi či naopak nesnášet? Třeba to, že deska si nežádá vypjatou přítomnost, hlubší ponory a pochopení, ať už myslí nebo emocemi. Stačí si ji pustit jednou a máte jasno, jestli s ní budete trávit delší čas. Opakovaný poslech vypovídá hodně o nátuře toho, kdo si jej dopřeje, a nic o kvalitě nahrávky. Deska je neobyčejně chytlavá, pokud na ní máte pajšl. Utáhne vás na svých rozhašených melodiích nebo třeba na tom, jak moc se otírá o staré Venom či podzemnější Lutomysl. Bestie se dlouho nechá hladit proti srsti, aby vás pak náhle rafla a zasypala těžkým kovovým odpadem, z něhož se budete nějakou chvíli drápat zpátky na světlo. Je hodně podobných desek. Ale jen některé z nich dokážou tak drze a přesvědčivě hrát na brakovou prostotu a naschvál nedostatky. A bohorovně se tvářit, že jde o nejsvětější přednost.
Album „Demon Ways of Sorcery“ patří určitě k tomu nejlepšímu, co Avenger jako FRONT BEAST dosud spáchal a k čemu jsem se z jeho tvorby dostal. Ani to mu však nezaručí velkou díru do světa. Možná něco vyprovokuje, někoho podráždí a odporoučí se do temných sbírek hrstky poznamenaných nadšenců. I tak mi z poslechu desky zůstane jedno. Můžete hltat odkudkoli povídačky o nelidské podstatě black metalu, tenhle kus o ní umí opravdu přesvědčit. Má ji totiž v krvi.
K recenzi poskytli: Hells Headbangers Records
