Do klubu jsem dorazil kolem 19:00 a vyčkával na příchod skalních fans, kteří obětují úterní večer akci, která stojí za to. Nutno podotknout, že kromě KRISIUN před rokem a 1349/GORGOROTH v roce 2005 toho na míru moc nebylo. Těšil jsem se na atmosféru kapel a mírně se obával, jak to bude se zvukem. No, slyším zvukovku, vejdu do sálu, očumuju apce a už mi v ten moment něco říká, že to bude fajn. Kytary jely přes Engl Powerball a Mesa Boogie Dual Rectifier s Mesa V30 bednama, basa měla Trace Elliot AH600, byl tu externí zvukař z tour. Bicí Yamaha snímané Audix mikrofony.

Už během prvních 2 songů SURVIVE jsem si říkal, že sakra nelituju účasti na této akci. Zvuk dobrý, bicí ještě úplně nedochytané gaty (moc dozvuku na tomech) a overheady (moc činelů), ale už to tlačí! Ke stylu můžu říct jen to, že to byla děsná všehochuť, uměli hodně přitlačit na thrashovou pilku, ale používali i pomalejší intermezza s čistým vokálem. No, fandy si to určitě najde. Kapela 90%, sound 80%.

Ó, jak hrozně jsem netrpělivě čekal, co vyblijou FORGOTTEN TOMB, až jsem se dočkal. K mému ohromnému překvapení se to dalo poslouchat, celý set jsem si vyslechl, a když dohráli, tak jsem chtěl ještě. Kapela, co nahrála „Songs to Leave“ a pak pokrytecky řekla, že svět není zas tak černý, aby se musel člověk zabíjet a radši budou dělat koncerty, no nevěřil jsem jim a byl jsem proklatě zvědavý. Musím se přiznat, že krom „Songs to Leave“ jsem od nich neměl nic naposlouchané, i když jsem jejich debut slyšel asi jen 3x, takový umělý DSBM hnůj se víckrát vydržet nedal. Jinak mám autentický DSBM velmi rád. No k věci. Zaujali mě okamžitě dlouhou stopáží, pomalým tempem a doom prvky. Feel místy i ze stoneru, ale ne takový ten typický, vidlácký a odhadnutelný, nebyl tam žádný odér pižma, metrových vousů a weedu. Strašně decentně zvýrazněné koncové tóny riffů vibraty, jo to je ono. Bylo to moc příjemné! Musím dodat, že tahle nová podoba FORGOTTEN TOMB nemá co dočinění s ranou tvorbou a živě bych si je dal kdykoliv znova. Všichni členové mě zaujali muzikálností a skillem. Ty nejkrkolomnější akordy do brnkaček chycené bez zaváhání, flažolety na jedničku a vibrata excelentní. Bicí byly lidský metronom. Dojem jako prase. Bohužel vám neřeknu, co hráli za songy díky mé neznalosti, ale pokud mám říct, co si o tom myslím: „Běžte na takový žánr kurva na koncert!“ Kapela 100%, sound 90%.

Drtivá většina lidí nadšená už v polovině a to ještě největší taháky mají teprve hrát. Lze si přestavit lepší akci? Podle mě ne. Obrovská pochvala člověku, co tohle organizoval, co stojí za celou tour a co domluvil tak výborného zvukaře. Z toho soundu jsem byl totálně v prdeli a myslím si, že dlouho v klubu Mír takový nebude, a že jsem tam byl už na hodně koncertech. Pauza na pivko a mezitím se stage připravuje na další kapelu.

RAGNAROK mě táhli na koncert nejvíce a nejvíce mě zklamali, bohužel. Není moc snadné takhle psát o legendě, která nahrála jedny ze stěžejních alb norského black metalu. Zapůjčený zpěvák, od přírody flegmatik, byl asi duchem stále někde v nějaké chillout zóně a zapomněl, že je na koncertě black metalového holocaustu. Taky by mu prospěla lepší fyzička, to samé strejdovi Bolverkovi. Chuť hrát mu nechyběla ani náhodou, ale tak nějak mi připadalo, že mu ta jeho obezita brání podat to tak brutálně, jak by chtěl. Připadalo mi, že hrál vše po paměti a že už moc na kytaru netrénuje. Možná smolný den, ale každopádně dojem nebyl úplně ten nejlepší. Jontho si to dával klasicky, tomy trochu lehčeji než virbl, ale pořád platí za „true analog“ kmeta, který fuckuje moderní produkci, takže palec hore. Největší soundgasm byla pro mě basa, měla super zkreslené středy i výšky a připomínalo to strašně starý BM a punk! Totální oldschool groovy sound! Taky bych řekl, že basák je nejsilnější článek RAGNAROK, celý set jsem stál před ním. Hráli starší kusy, ale i nové, ke konci si zaručili přízeň publika klasikou jako je „Blackdoor Miracle“. I přes menší atmosférotvorné zaváhání některých členů kapely set uběhl rychle a nechtěl jsem ani trochu věřit tomu, že je konec. Lidé, co je viděli poprvé jako já, byli spokojenější daleko víc, než lidé, kteří je viděli poněkolikáté. Kapela 75%, sound 95%.

[RaznAgul]: Vystoupení RAGNAROK bylo to hlavní, co mě do Míráku přilákalo. Kapelou za dobu její existence už prošlo pár vokalistů, a to, že s nimi tour na podporu poslední desky nepojede současný frontman HansFyrste mě sice mrzelo, ale neodradilo. Vlastně jsem byl zvědavý hlavně na to, jak budou naživo znít skladby z „Malediction“, a trochu se obával, že stejně jako na albu to asi nebude žádná sláva. A taky že to sláva nebyla. Z novinky zazněly chytlavější „Blood of Saints“, snesitelná „Sword of Damocles“ a naprostá odrhovačka „Iron Cross – Posthumous“. Kapela se sice snažila, ale co naplat. Z šedi nových skladeb se ani na pódiu fajr nezažehnul. Ba co víc. Přišlo mi, že nemastné neslané kusy z „Malediction“ potápějí i zbytek setu a zařazené starší pecky „In Nomine Satanas“, „Blackdoor Miracle“ a „Collectors of the King“ jely jen na půl plynu a jaksi nuceně. RAGNAROK jsem už viděl v daleko lepší formě kdysi na BA a před pár lety v Plzni. Dokonce i to assaultovské vystoupení v jedenáct dopoledne mělo podstatně větší grády. A měl jsem pocit, že tentokrát to nebylo jen zaskakujícím frontmanem. Tak, jak se ukázali v Hradišti, bych je už vidět nechtěl.

Po další beer pauze se ozývá ze sálu intro a vazby kytar, smrt přichází a INCANTATION jsou její inkarnace. První song, který začíná pěkným triolovým blastbeatem okamžitě nadiktoval, jak to bude další hodinu vypadat. Death metalově. INCANTATION jsou známí pro své velmi konzervativní pojetí death metalu a kombinují velmi plynule rychlé i pomalé pasáže. Jejich ortodoxní oldschool duch jde cítit z každého riffu. Jsou to poctivci, kteří mají promakaný i ten nejkratší bridge (mezipasáž v songu, která odkazuje na nějaký delší, nosnější riff) do totálních detailů a často jsou v songu i s rozdílnými rytmy, či rozdílnou rychlostí. Myslím si, že takoví ti mainstream fandové Death by sakra čuměli, jak se dá hrát stará škola. Bohužel se mezi lidmi obecně nedostává INCANTATION takového kreditu, jaký by právem zasluhovali. John McEntee přirozeně a bez jakékoliv křeče kapelu vedl a bylo vidět, že si hraní nesmírně užívá. Nejen že zahrál party úplně bez chyby, ale taky se parádně ponořil do vokálů a dal do nich všechno. Bylo mi velkým zadostiučiněním vidět zase mistra DM kytary Alexe Boukse, kterého jsem před rokem viděl s Funebrarum v Břeclavi, kde odehrál také bezchybný a krutý set. Je fajn vidět, že týpci, kterým je 40+ hrají se 100% nasazením, každý flažolet zabíjí ušní bubínky, každý pohyb ztělesňuje jejich artistickou vizi a nadšení. Bubeník Kyle Severn byl rozhodně nejlepší a nejhlasitější bubeník toho večera. Basáka Chucka Sherwooda znám z Blood Storm (mimochodem krutá thrash-BM sypačka) a všem ukázal, že umí zahrát na jedničku i death metal. Těžko říct, jestli jsem viděl za posledních pár let preciznějšího metalového basáka, který hraje prsty takovou nálož. Kde je kurva dnešní mladá generace? Sedí u bedny a hraje guitar hero, lol. Těžko popsat jak moc sugestivní jejich hudba byla, ve spojení s tím soundem a s tím jak to bezchybně prezentovali. Death metaloví titáni. Nemám slov, kdo zvažoval účast a nebyl, tak se může jít oběsit. Kapela 100%, sound 100%.

[RaznAgul] INCANTATION si doma nepouštím, protože tyhle death metalové výplachy a chorobnost prostě nedávám. Musím ale uznat, že naživo to zábava byla a mně hodně spravila náladu po předchozích nepovedených Norech. Z vystoupení bylo silně cítit, že starý extrémní metal pořád žije a má dost energie nakopat i dnešní svět. Jen ten je ale k něčemu takovému zřejmě imunní. Atmosféra pod pódiem byla tak čumilsky jalová, že se frontman kapely v půlce setu musel rozpačitě ptát, jestli to někoho ještě vůbec baví a jestli někdo z přítomných přišel skutečně na metal. Vrátit devadesátky je stejně ale nereálné a dostat alespoň na hodinu setu zpět jejich atmosféru, to se taky neděje samo. No co už, alespoň že tahle kapela to dokázala onoho večera ze své strany.

Nejvíc profi tour, nejlepší sound u všech zúčastněných kapel večera, co jsem kdy viděl, gig roku přinejmenším. Tleskám všem kapelám a samozřejmě i teamu lidí, kolem nich. Škoda, že nedošlo víc lidí, metalové úterý nechalo nějaké lidi netknuté, jejich mínus.

[RaznAgul] No nevím, já jsem zas tak nadšený z uherskohradišťského úterka nebyl. Letos jsem určitě zažil daleko povedenější metalové koncerty s nesrovnatelně silnější atmosférou a nasazením vystupujících. Kdyby tahle akce nebyla za rohem, nejspíš bych zůstal taky doma. A po tom, co jsem viděl a slyšel (vyjma setu INCANTATION), musím uzavřít, že bych asi ani nelitoval.

Fotografie do reportu byla použita z fotoreportu spřáteleného serveru Photomusic.cz, kde naleznete celou galerii z koncertu ve Vídni.