Slovenští Algor jsou již poměrně známou black metalovou formací v našich a sousedních končinách. Jejich agresivní a neobvykle srozumitelný black metal, který prezentují na mnou recenzované desce Úder Pohanskeho hnevu se zaobírá právě slovanským pohanstvím, křesťanstvím (ovšem v negativním slova smyslu) a svým způsobem i přírodou, lépe temnými lesy. Kapelu tvoří pouze Aldaron a Slavfist, kteří měli to “štěstí” a podíleli se na jednom z nejlepších, ne-li nejlepším “československém” albu minulého roku - Vladca Lesov, Skalnych Stien od také slovenských Hromovlad, kde je hlavním účinkujícím Beelphegor z již zaniklých Immortal Hammer, kteří svého času společně právě s Algor tvořili elitu slovenského black metalu (toto je čistě subjektivní názor). Kapela existuje od roku 98, přičemž má na účtě čtyři díla, posledním, nadcházejícím recenzovanému, jest Heathen Brotherhood, což je split společně s Korium a Hromovlad. Algor na tomto “společném albu” nenabízeji až na skladbu Cakanie na dotyk mrazu, což je čistá, prezentaci kapely zakončující, “instrumentalka”, nic nového a i dva roky po vydání Úder pohanského hnevu u Eclipse Productions (dnes Long ago records) není kapela s to přijít s něčím novým, což je bezesporu škoda.
Hudba, tedy to hlavní, by se dala popsat jako atmosferický a po stránce vokálu i nekompromisní black metal, který sází na posmutnělou náladu a neobvykle časté kytarové vybrnkávání, které dává Algor snadně zapamatovatelnou tvář a dokonce i určitou “hitovost” (snad tím nikoho neurazím). Každá skladba je něčím charakteristická, buď nějakým motivem, s kterým se ještě v průběhu setkáme či typickým počátkem. Zde bych za všechny jmenoval třetí skladbu, kde v počátku vyhrává vítr, ke kterému se přidá líbezné brnkání stylu bardů, jimž nejspíše dnes nevysvitlo slunce a celý svět jim je zahalen mlhou. Trojka pokračuje po předem vyšlapané cestě, “intra” si užíváme necelou minutu a půl, poté se rozjede opět “starý, známý” vražedný, ovšem nadmíru rytmický black metal, který se může pyšnit abscencí monotónosti a přesto svou “pravostí”.
Nejsem schopen Algor k někomu čistě přirovnat, snad lehce k “ukrajinské škole”, k Astrofaes například, kteří se také mohou chlubit využitím akustické kytary (snad to v obou případech “akustika” skutečně je :)) a kontrastem brutality oproti naturalistické jemnosti. Díky tomu všemu a dalšímu si tito sousední válečníci zaslouží vaši pozornost a jistě a snadno uznáte, že patří do horní desítky československých BM kapel. Na scénu uvedli nezaměnitelný plod jejich snahy, hudbu do lesů, hudbu s duší, hudbu, která se drží starého osvědčeného pravidla – black metal má povznášet, přenést svojí náladou posluchače do nočních zasněžených lesů a nesnažit se za každou cenu stvořit něco revolučního, jiného..
