Velká Británie má cibulový pudink a Francie zase žabí stehýnka či vařené šneky. Londýn patří pihatým zrzounům a Paříž bonvivánům. Rusovlasý Irrumator je z Anglie a nejspíše nejí ani cibulový pudink ani žabí stehýnka, je totiž jiný. Jiný bude i V.I.T.R.I.O.L., který je druhou tváří šílenců Anaal Nathrakh, jejichž aktuální počin „Eschaton“ je také jiný. „Domine Non Es Dignus“ bylo kompromisem mezi dnešní podobou kapely a „The Codex Necro“. Ti největší z největších se ovšem ústupků nedopouštějí! „Eschaton“ došlo cestu, kterou Anaal Nathrakh zdárně započali na „Domine Non Es Dignus“ skladbou „Do Not Speak“, jež zcela nevídaně obohatila „bordel“ o melodický refrén a tím mu dodala na jistém hitovém potenciálu. „Eschaton“ je v tomto směru vyspělým následovníkem. Většina ze skladeb má jasně rozeznatelný moment, kdy se zvolní a místo na slunci (není-li již zničeno ;-)) zaujme melodicky zpívaná pasáž, která umocňuje atmosféru desky, optimističtější než předminule a možná i minule.
Anaal Nathrakh jsou více metalem, než tomu bylo dříve. Kritizoval-li jsem tento fakt na "Domine Non Es Dignus", zde ho vychvaluji do nebes. Kapela se každým svým dílem posunula o krok dále, ač někdy i s menším klopýtnutím. Byla-li první deska famózním osvěžením na poli extrémních hudebních žánrů, především black metalu, poté je "Eschaton" skvělou a po všech stránkách dotaženou fúzí death, black a heavy metalu. Každá ze skladeb na albu dokazuje, že po stránce skladatelských a hráčských schopností jsou Anaal Nathrakh opravdu vysoko, V.I.T.R.I.O.L.ův hlasový projev je natolik děsivý, že i hostující Atilla Csihar zůstává ve stínu této britské „veličiny“. Oba protagonisté jsou sympaťáci každým coulem. Známé fotky Irrumatora v triku Radiohead či King Diamond nahrávají skutečnosti, že Anaal Nathrakh již dávnou nejsou kapelou, která by se snad dala přiblížit jedné z metalových škatulek. Anaal Nathrakh zvládají šílený úkol, tvoří výrazně extrémní muziku, která je s to oslovit i „umírněnější“ posluchače z melodičtějších krajin. Že bychom tu měli další bandu
mířící k pomyslnému hudebnímu nebi? Tak či onak, Anaal Nathrakh si více pozonosti jistě zaslouží! Nahrával-li můj dosavadní popis momentálního alba představě, že máme co do činění s dílem klidným a zbaveným „starých“ chaotických pasáží z "The Codex Necro", tak Vás mohu uklidnit. Anaal Nathrakh bezchybně kombinují vše, co nám svojí hudbou doposud odhalili a přidávají ještě něco více – mění tempa, „poznávají“ heavy metal, boří ušní bubínky, zabíjí stereotyp a dokazují, že obohacení jejich tvorby o výraznou melodiku není krokem vedle a že i emotivnější pasáže mají místo v tom nezastavitelném víru šíleností. "Eschaton" mi je po několika posleších skutečně prvotřídním albem, které jasně předbíhá "Domine Non Es Dignus" (o "The Codex Necro" se záměrně nezmiňuji, to je již po právu korunováno, "Eschaton" si vydobývá slávu jinde) a otevírá si cestu k posluchačům, kteří by mohli ocenit Anaal Nathrakh jako dalšího krále metalových vod. Šílení Angličané, kteří ničí všechen kýč, přišli s jedním z alb roku 2006, které ve svých 35 minutách nenudí a představuje vše, po čem dnešní náročný a zároveň i otrlý posluchač touží. Bravo pánové, jen tak dál...
