VYRE je pojmem neznámým a stejně tak jejich debut „The Initial Frontier Pt. 1“. Když prozradím, že hned čtyři členy budete znát z fenomenálních Eïs (či před tím Geïst), bude víc než jasné, že se můžete těšit na parádní porci nevídaných chutí. Moderní atmosférický metal prvotřídní kvality a navíc s panem hlasem Cypherem D. Rexem, jehož vokály drhnou jako struhadlo. Neznáte Eïs? Hlas Cyphera s respektem přirovnám k Satyrovi nebo Vorphovi. Je ostrý a dominantní. Každé slovo si v puse podrží a dá důraz na každou hlásku.
Kosmický aspekt alba je viditelný hned z názvu. S tím, že první část máme před sebou a prý už pánové chystají dvojku. Nu, těšme se.
A co tedy hudební složka „The Initial Frontier Pt. 1“? Vynikající název intra „Small Bang Theory“ vás odteleportuje do jiných dimenzí. Titulní „The Initial Frontier“ rozevře svá křídla do deseti minut, ve kterých se nebudete nudit ani okamžik. Rychlé tempo vévodí songu, aniž by se zapomínalo na scénické klávesy nezasahující do orchestrálna. Spíše dokreslují celkovou atmosféru. Do kolen mě dostávají podbízející se melodie, které ale v žádném případě nehraničí s dobrým vkusem. Jsou skvostné, silné a podmanivé. Ostatně, kdo už přišel do kontaktu s minulými kapelami členů VYRE, ví, jak už jsem psal z kraje, co zhruba může očekávat. Škoda jen, že se jim nepodařilo udržet impozantní nátlak, který do posluchače tlačí v úvodu. Skladba samotná pak graduje v závěru. Ty sóla před závěrečným nástupem vám vnutí slzy do očí. Hrdelní skřehot do nich až zpívající připomíná starého vlka a vše připomíná tlakový hrnec těsně před výbuchem.
Nejen atmosférou jsou VYRE živi. Jazzově bluesová vsuvka v „Fragile Equilibrium“ ukazuje muzikanty v dospěle působícím světle, natolik odlišném od atmosférického proudění a vesmířanského zápalu. Zřejmě si posádka lodi na své misi vytvořila virtuální klub, kde si na chvíli odpočinula od liduprázdné reality v nekonečném prostoru ve všech svých strunných smyčkách. Do black metalu pánové zakomponovali zvuky, celkový dojem vesmírné odyssey pak navozující. Klávesovou databanku, o kterou by si leckterý „umělec“ neopřel ani rikšu, umí Doc Faruk dokonale použít. Cítíte ten jeho cit pro vytvoření celkového dojmu? Zaměřte se na ni a užijte si.
Začátek „Coil of Pipes“ dokonale zmate svým uvolněným úvodem. Smršť, která smete kosmické poutníky z dané cesty, řádně pročísne háro i vám. Nicméně se vzápětí vrátí k vampýrskému cinkání na varhany. Tempo, melodie a nálada se zde střídají velice rychle, a tak se připravte na fakt, že si v klidu kafe při poslechu této skladby nedáte. Disharmonická surovost se snoubí v tomhle případě s neurvalostí a chvilkami až zběsilostí. Na své si přijde i neznámá entita pochybného původu a nádherný závěr v absolutně pohodovém klidu ne nepodobném jisté Anathemě. V „Digital Dreams“ nás mimozemšťané navštíví již nezakrytě a něco od nás chtějí. Líbí se mi, jak se zde pracuje s aranžemi. Silný úvod se promění v odlišnou skladbu, která si jede svojí cestou a melancholie jí naprosto ovládne. Stejně tak až ribeirovský zasněný vokál, který se vždy jakoby na okamžik objeví a zase ztratí. Opravdu silné okamžiky. Když se pak vrátí úvodní melodie, padne na vás jakési uvolněné chvění. Závěrečná „Miasma“ se rozjede v siláckém rytmu, ale ihned se změní v psychedelii. Klávesy zde mi evokují dávný soundtrack k seriálu Robin Hood (pamatujete?). V písni se pak obě stránky střídají vcelku pravidelně. Tedy industriální tvář s tou melancholickou či atmosférickou. A sóla vás opět donutí k uvolňujícímu pláči.
Omlouvám se za podrobný vhled do jednotlivých songů, ale nedalo mi to a snad mi to i odpustíte. Dílo „The Initial Frontier Pt. 1“ ve mně zanechalo nebývale silný dojem. Ano, chybičky slyším, ale jsou mi lhostejné. Jakmile se kapela sehraje, věřím, že hned na dalším albu vše vyladí a naservíruje nám určitě album, na které se bude vzpomínat. Zatím jen doufám, že toto nezapadne a všimne si jej početná skupina fans progresivního přístupu k melodickému metalu. Nevím, jestli bych se oháněl nálepkami black nebo avantgarda. Od každého je zde kousek. Klasicky rocková stavba promísena s nevšedním citem ukazuje, že to jde i takhle. Pro koho je album určené? Rockeři (metalisté) zřejmě desku zavrhnou pro složitou přeplácanost, dlouhou stopáž písní a popové koření a avantgardní (to je výraz) příznivci se mohou ošklíbat pro mnohdy přímočaré plochy a „normální“ písničkářství. Vše je rozpracováno do epického kolosu, který zkrátka musíte ochutnat, jste-li svým cítěním někde mezi normálem a šílenstvím.
