Jak uváděla kapela ŽREC na plakátech, uběhlo neskutečných deset let od jejího založení a přišel čas toto krásné výročí náležitě oslavit. Výraz NÁLEŽITĚ berte doslova. Jedlo se, pilo se speciální pivo Raráš či výborná „Žrecovice“, která se dostala kupodivu i ke mně, a tak jsem mohl připít skupině na zdraví. Ostatně tak činím i nyní – všechno nejlepší k narozeninám, milý ŽRECi, a děkujeme za pozvání na oslavu!
Do narvané Melodky jsem dorazil chvilečku po šesté. Ani jsem nečekal, že by se již začalo hrát a já tak přišel o začátek. Po samozřejmém občerstvení jsem se vydal prodírat davem, abych sledoval chystání první kapely večera, kterým sice měla být slovenská úderka PRAROD, ale nakonec to byli taktéž slovenští ALGOR, kteří otevřeli koncertní večer. Jejich novinka „Hierofánia“ hraje v mém přehrávači v současnosti pořád. Byl jsem zvědavý, jak se ALGOR podaří přenést ji na koncertní kolbiště. Po úvodní instrumentálce „… A posvátno sa prejavuje“ nastalo ticho, kdy jsme obě strany (jak kapela, tak publikum) netušili, co se bude dít. Nikdo nezatleskal, čekajíc všechno možné, ne však ticho. Nicméně po rozpačitém začátku do nás natlačili podstatnou část novinky v celé její kráse. Nezapomněli ani na starší věci, tudíž si i ti, co novinku ještě neslyšeli, přišli na své. Melodický pagan black s ezoterickým podtónem fungoval tento večer na jedničku. Jen bych kapele vytknul nulový pohyb na pódiu. Možná i proto bylo publikum zatím trochu chladné.
Já musím konstatovat, že ALGOR mě živě dostal stejně tak, jako z aktuálního CD. Kapele se povedlo reprodukovat obsah aktuálního nosiče do živé podoby a jejich vystoupení jsem si náramně užil. Nejvtipnější na tom všem je, že na ALGOR jsem se ze sobotního večera těšil nejvíce a nakonec se (jak jsem tušil) stal mou hvězdou večera! Bravo!
Po nekonečném chystání v půl deváté na pódium vtrhli divocí pohané PRAROD. Evidentně lidem v publiku sedli přesně do chuti, a tak se vše roztančilo, rozezpívalo. Trenčínští jsou zkušenými a oblíbenými hitotvůrci; a jak známo - v Brně je to samý pohan, tudíž nemohlo toto setkání dopadnout jinak, než super večírkem. Jak nejsem fanouškem kapely a jejich desky mi nic moc neříkají, nechal jsem nakazit veselím kolem sebe a skvěle se bavil.
Oslavenec byl zřejmě dokonale připraven, tudíž jsme ani nemuseli moc dlouho čekat. Máme v Brně ŽREC rádi, a tak jsme si s kapelou s chutí zazpívali a výročí oslavili. Zatím poslední album „Paměti“ sklízí neustále samou chválu a písně z této desky se stávají koncertními tutovkami i přes jejich spíše introvertní povahu. Tento večer to skupině moc slušelo. Ingvarr zpíval jako bůh. Naprosto úžasně ho doplňovala nová členka, která (nahradíc Marvina) se zhostila jak housliček, tak zpěvu. Oboje na jedničku. Její silný hlas je radost poslouchat. Vždycky si užiju i Soulburnerův expresivní zpěv, který zazní už jen občas, ale je famózní. Sarapise není třeba opakovaně chválit. Jeho precizní hra plná rytmických vychytávek dělá z muziky ŽREC neobyčejnou záležitost. V každém případě mi ten večer nejvíc učaroval Torham svojí image á la Mikael Akerfeldt. Jak postupoval večer, napadlo mě snad jediné smítko na tvorbě ŽREC, a to přeskakování mezi jednoduchou lidovou tvorbou společně s metalovým rambajzem na straně jedné a až artovou hloubkou s naprosto odlišnou atmosférou na straně druhé. Když se tak stane, jsem vždy jako politý studenou vodou a trvá, než si zase zvyknu. To ale nemá nic společného se sobotním koncertem, ten byl dynamický a zábavný, že jsem hořce litoval, když se ozvaly poslední tóny. Takže – Sláva Mokoši!!! A ještě jednou – vše nej skupino!
Já jen doplním, že ŽREC si svůj set užívali minimálně stejně jako návštěvníci. Výtečný výběr skladeb společně s cover verzí Nokturnal Mortum doslova rozpoutal peklo na place. ŽREC umí na jedničku a návštěvníci jim jejich snahu oplatili. Výborná atmosféra.
Po skončení vystoupení k nám přišly slečny s podnosy plnými chutných jednohubek. Takže s plnou pusou a pivem v ruce jsem nadšeně vyhlížel TROLLECH.
Naštěstí se ani Morbivodovic nechystali tak dlouho jak slovenští kolegové. Raz dva byli připraveni zničit naše sluchovody svojí surovostí. Stejně jako ŽREC máme v Brně TROLLECH rádi. Sice už jejich nová tvorba opustila lesní království směrem k bestiálnějšímu black metalu, ale kvalita zůstává a stejně tak charakteristický rukopis tvůrců. Je dobře, že po vystoupení ŽREC nastoupili právě TROLLECH. Žádná jiná z pozvaných kapel by tak silně nenavázala na úžasnou atmosféru jako právě tito raraši. Válečné „immortalovské“ malování na temných tvářích dle mého názoru kapele sluší víc, než dřívější slaměná image. Ta se mi tehdy líbila hodně pro originální nápad, ale chápu, že kluci nechtěli zůstat na místě, a tak se změnou stylu přišla i změna výrazu. Místy jakoby zavál severský blizard naplno a já ocitl v podsvětí, kde se Smrt neptá. TROLLECH se s tím opravdu nepárali, ale přes bestiální nasazení nezapomněli ani na atmosféru a pódiovou show, která sestává z prvotřídního kontaktu s publikem, precizním muzikantským umem a temným podtónem, který doprovází čím dál lepší „Vnitřní tmu“. Výborné vystoupení!
Přiznám se bez mučení, že poslední z vystupujících, rakouští WALDSCHRAT, jsou mi výsostně odpuzující, a tak jsem si nechal jejich set s chutí ujít.
Já jsem ze slušnosti zůstal a nakonec jsem tak trošku litoval, že jsem neučinil jak kolega Garm. Rakušané hned po první skladbě položili publiku otázku, zda jsou opilí. Kdo rozumněl, samozřejmě souhlasil, na což vokalista pokývl a prohlásil něco ve smyslu „to je dobře, protože čím opilejší jste, tím lépe zníme“, což mluvilo za vše. Kapela, která má na kontě jednu desku, hrála tak, jak byste od mladé kapely čekali. Nic světoborného se nekonalo, spíše naopak. Hudba byla nezajímavá a působila spatlaná stejně narychlo, jako warpainty jednotlivých členů (obzvláště variace na Abbatha). Takže nedlouho po jejich začátku jsem radši pozdravil všechny známé, co ještě užívali večera na Melodce, a také jsem odjel.
Když shrnu tento narozeninový večírek, nenalézám moc výtek. Zvuk byl ucházející, žádnou kapelu zvukař „nezabil“ přeřvaným nebo hluchopoidním hlukem. Nelíbily se mně nekonečné prodlevy z kraje akce, kdy jsem podléhal tendenci kecat s pivem a zapomenout, že jsem na metalovém koncertě. Z flinkání mě pak vyvedly kapely samotné, které do svých vystoupení daly onu vášeň a nasazení, které tak rád chodím sát jako upír. Na rozdíl od upírů si ale svoje úlovky nenechávám a darujícím jejich emoce vracím obohacené o své nadšené pocity.
Fotogalerii z akce naleznete na našem spřáteleném serveru Xichty.cz.
Text kurzívou sepsal Dufaq
