Severoamerická heavy metalová scéna se probouzí k životu opět hodně nahlas. Mám na mysli její spodní proudy, o kterých se zrovna nepíše ve velkých formátech a neslyší z beatových rádií. Odtud, z yankeeovského „true heavy“ podhoubí, loni nápadně vyrašily tři skutečně velké, zdravé desky. Debutová alba detroitských Borrowed Time a richmondských Volture v posledních týdnech a měsících téměř nevypínám. A k trojici mnou bez přestání točených desek patří též „Virgin Sails“, novinka daleko ostřílenějších těžkotonážníků SATAN´S HOST. Zatímco dravé vypalovačky od Borrowed Time a Volture by mohly na tomto místě vypadat poněkud vyměkle, slovo o placce ďábelských stařešinů na stránky zaprodaného zinu bez debat patří. Denverský kolos si totiž ke své nezapomenutelné heavy jízdě navíc přikládá pekelně černým palivem.
Probírat se historií SATAN´S HOST je na dlouhé lokte. Za svých více jak šestatřicet let pustili do světa osm alb, prodělali devadesátkový útlum a pár stylových kotrmelců. Vyrostli z klasického heavy metalu, obrnili se na extrémnější vlně a zhrubli v death metalovém příboji, aby se posléze našli obrozeni ve stylu, který kloubí vše, co se za dobu svého hraní naučili. Z prapůvodní sestavy kapely působí v dnešních SATAN´S HOST vokalista Harry Conklin vystupující jako Leviathan Thisiren a kytarista říkající si Patrick Evil. Ti jsou hlavním motorem skladatelského umu kapely, který nasává modernu i usazený kal doby minulé a jede na všem, co má nešizený metalový říz. Ve výsledku ani zdaleka nejde o black metal. Přesto to má pod těžkým pláštěm všude narafičenou jeho znepokojující auru a plamennou zlost. Ať už jste odrostlejší džískaři, zhlížíte se v temnotách nebo zálibně listujete odvrácenými stránkami života v záhrobí, máte šanci, že si vás „Virgin Sails“ najde a pořádně s vámi zacloumá.
Tím, jak album v podstatě pevně usazené v NWOBHM namnoze vystrkuje rohy a dokáže se nejednou setsakramentsky napálit, tím je až provokativně pestré a jeho hudební děj má stále nějaký neotřelý příběh a spád. Vyšňořené power melodie se tu nechají roztlouci do dusící metalové kaše, jinde zas roztáhnout do unylého, táhlého courání. Stále přichází něco, co si žádá vaší pozornost a postrkuje z místa. Kytarový důvtip mocně vládne struktuře skladeb. A z prostřených maidenovských riffu tahá své dickinsonské výšky neskutečně barvitý Conklin. Možná častěji než frontmana železné panny připomíná jiného z velikánů, Ronnieho Jamese Dia. Stavět Harryho Conklina vedle těchto velkých jmen vůbec není přeháňkou. Na „Virgin Sails“ ve všem ukazuje, že je to metalový zpěvák par excellence. Marně přemýšlím, kdo ze současných vokalistu napříč žánrem mě dokázal tolik uhranout. Conklin muzice SATAN´S HOST zcela dominuje. Košatí ji ve vyzpívaných partech, drsní její povrch v deathových nášupech a seje ďáblovo zlo, kde pod ní praská vypálená země. Sílu nahrávky dále umocňuje přirozená, nepřiškrcená heavy produkce. Ta nechává slyšet vše, co je třeba, v jemnostech, hutnosti, burácivých spodcích i odpoutaných výšinách. Radost poslouchat a nechat se tím unést. Takovým materiálem, jaký SATAN´S HOST na své osmé řadovce naváží, se staví metalové modly.
Nemám, co bych vytknul. „Virgin Sails“ mě baví od první do poslední minuty. SATAN´S HOST kypí muzikantským zdravím i ve své letité vyzrálosti a jejich dnešní časosběrný heavy metal si touto deskou našel, alespoň u mě, své nadčasové místo. A i když odsud temnota nebafne hned na první povel, vězte, že ďábel je skrytý svůdce. A tihle mistři zatěžkané melodiky ví s bravurou, jak na něj.
K recenzi poskytli: Moribund Records
