Sedm let po vypuštění vysoce hodnocené a opravdu skvělé desky „Armageddon Gigolo“ přicházejí SPIRITUAL FRONT s novým a o nic méně skvělým albem „Black Hearts in Black Suits“. Tento počin je výsledkem tři roky trvající spolupráce Simone Salvatoriho a Stefana Puriho. SF se pohybuje na neofolkové scéně už přes deset let a nikdy nás nepřestane překvapovat hutností a atmosférou svých alb. A poslední album je toho živým důkazem.
Pokud bychom srovnali „Black Hearts in Black Suits“ s „Armageddon Gigolo“, tak se jedná o úplně jiné album. AG je spíše živé a špinavé, kdyžto BHiBS je melancholické a čas od času letargické až komatické. Nelze říct, které z nich je lepší, u obou se jedná o unikáty na scéně neofolku.
Celé album je založené na střídání lehčích motivů s těmi temnějšími. V jedné chvíli jste nabiti pocity neuvěřitelné melancholie a romantiky a záhy upadáte do jemné deprese způsobené pocitem osamění spojeným s motivem zoufalství. Deska je také pomyslně rozdělena částmi Requiem, tyto přechody vám mají dát možnost dýchat a odpočinout si od občas těžkých skladeb.
Úvodní skladba „Requiem Æternam“ ve mně evokovala pocit, že mě nečeká poslech neofolkového alba, ale spíše alba klasického stylu. Tento pocit ve mně zůstal až do samého konce této přes hodinu dlouhé desky. Co se týče textů skladeb, většinou se jedná o věci spojené se vztahovými problémy: zlomené srdce, žárlivost, zrada, sexualita… Je to vlastně všechno, co celkem často popisují básnici, že? A proto hlavní inspirací pro valnou část skladeb je německý filmový režisér a básník Rainer Werner Fassbinder, který zemřel v roce 1982 na předávkování kokainem a dalšími barbituráty.
Pomyslnou třešničkou na tomto skvělém dortu je „Each Man Kills the Thing He Loves“, což je interpretace básně od Oscara Wildea, která byla také použita v posledním Fassbinerově filmu Querelle z roku 1982. Hudebně se pak jedná o výlet do děl Franze Schuberta, Nicka Cavea, Michaela Nymana a pak třeba Marca Almonda.
Dle mého názoru si každý, kdo je otevřen alternativním hudebním žánrům, toto album oblíbí, protože je opravdu originální jako málokteré album vydané v dnešní době. Často se sám sebe ptám, zda jsou hudebníci v dnešní době schopni vyprodukovat něco neotřelého, dojemného a zajímavého. Jsem moc rád, že po poslechu „Black Hearts in Black Suits“ mohu za sebe říct, že jsem byl mile překvapen a ohromen. Jediné, co chybí k plnému počtu, jsou někdy až moc utahané tracky, které mě občas uspávaly, ale celkově se jedná o VELICE povedené album udělané netradičně, avšak o nic méně úchvatně. Další věc, kterou bych potřeboval, je zastávka SPIRITUAL FRONT v Praze, abych si některé skvosty jako například „No Forgivness“ nebo „Life’s Too Long“ mohl poslechnout naživo.
