Ureuropa distribution je jedno z „mnoha“ (na poměry vůči ČR) vydavatelství, na které mohou být posluchači v Německu právem pyšni. Opatřuje kvalitní textilie, zaobírá se kapelami méně či více známými a hlavně pokrývá širší žánrové spektrum z různých koutů světa. Za mnohé jistě mluví i fakt, že chystané CD brněnských Heiden bude možno najít právě u Ureuropa...Do popředí světového black metalu se totiž vehementně derou skupiny mladé, lvíčata, jenž chtějí sebevědomě prorazit a ukázat, že právě ONI jsou ti, kteří stojí za zmínku, a které si bude třeba do budoucna pamatovat. Tolik opěvované „kulty“ přeci jen ztrácí na svém lesku a je třeba, aby právě ta mladá uskupení šla za tímto „označením“ možná trochu nevědomky a bez přímo určeného cíle, tak jako dříve, ale stejně vehementně rozšiřovala své „poslání“. Někdo se holt géniem rodí, někdo se v něj vypracuje, někdo zůstane navždy průměrným. Ale kdo kdy řekl, že průměr neznamená kvalitu? Kdybychom se v tomto měli zaměřit na naše sousedy, nemuseli bychom býti až tak skeptičtí... Německo celkově produkuje poslední roky jak absolutní alba, tak hrůzostrašné plebsy. Naštěstí je tato rovnováha narušena a do popředí se dere většinou síla. Orlog bezpochyby patří k té skupině první, ke skupině, která si ještě drží jakž takž nějaký statut originality.
Srovnávat tvorbu kapel mi přijde nemístné, ale u Orlog se mi chabá možnost nabízí, pro lepší přiblížení. Kdo si vzpomíná na recenzované Odal a SKVĚLOU desku „Wilde Kraft“, nechť rychle zavětří. Udělá dobře. Orlog produkují styl podobný kolegům Odal, umně koketují s pagan metalovými vyhrávkami a kloubí je s řízným a melodickým black metalem. Orlog dláždí cestu přímočarosti a melodiky rovněž, ale v trochu úzkostnějším rozpoložení. I zvukově by se dalo mluvit o nápadné podobnosti - nejedná se o krystalický efekt či totální marast. Zní lehce jakoby z pozadí, ale pomyslné růžky má vystrčené po celou dobu hracího času. Věřím, že někomu přijde „Reinigende Feuer„ jako svižná třičtvrtěhodinka bez většího pozůstatku bytí, ale není tomu tak. Je třeba se zaměřit na symbiózu jednotlivých melodií a vychutnávat příběh vyprávěný Wolframem. Možná v něm objevíte více krásy než v leckterém „přeslazeném království“ pagan metalových pohádek. Zatímco Odal dokázali uchvátit silnou stěžejní melodií, na kterou navazovaly zbylé motivy, Orlog tento fakt rozvíjí. Nenabalují na melodické příjemnosti další, ale snaží se hledět na problém pěkně od základu, zaměřit se na stavbu a z té těžit potřebné. Tento klad bych viděl v možnosti opírat se o dva individuální mozky – dvě odlišné persony na sběr nápadů. Je jasně cítit, že kostry jednotlivých písní jsou pestrobarevné a přesto, že mnohdy připadají „povědomé“, nikdy nepůsobí příliš ohraně.
Mluvit o progresivitě v pravém slova smyslu by nebylo na místě, jistě bych urážel ty, pro které se hodí toto označení více. Ale bylo by myslím na místě mluvit o lehké progresivitě v black metalovém žánru, o progresivitě, která má na rozdíl od té „pravé“, hranice, a nevybočuje ani o sebemenší píď z žánru, přesto však nabízí něco odlišného, poutavého a efektivního.
Dle mého není třeba utlačovat tolik do pozadí akustické vložky. Působí veskrze příjemně a strhávají pozornost pouze na nahrávku samotnou. Jakékoli "jedním uchem tam a druhým ven" je tedy vyloučeno. A to je myslím to pravé doporučení, proč se jimi na dalším albu zaobírat ještě více, proč rozvíjet polopatické vyhrávky, které nepřináší nic nového, ale dokáží v každém případě oslovit natolik, že kapele vytvoří místo v posluchačově srdci. Protože lide, o tom to je... Nejde o to, vytvářet neskonale osobité melodie a snažit se co nejvíce zalíbit přidáváním nových a neotřelých prvků. Ano, někdy možná... pro náročné posluchače, ale pro black metalovou obec? Proč dělat něco jinak, když to jde standartně, ale o třídu výše...? Vždyť stačí mít cit a umět "zahrát" na posluchačovu náladu.
