Obsáhnout nekonečno ve všech jeho neohraničených rozměrech a zvláště v onom duchovním. Zpříma nazírat ta nejskrytější tajemství víry a bez pokory si podmanit veškerou jejich sílu. Rozklíčovat samotnou podstatu Boha a stanout vedle něj jako bohorovný. Na podobných předpisech spočívá gró gnostické hereze všeho druhu a zejména její rebelující odnože, luciferiánského přesvědčení. A právě úsilí pojmout nekonečné veškerenstvo si vetkli chilsko-švédští HETROERTZEN a norští DØDSENGEL do názvu „Capax Infiniti“ svého společného splitka, které v těchto dnech plivli ven slinou pekelnou prostřednictvím stájí Lamech Records a Barghest. Kdo si kdy jen třeba přičichl k tomuto plemeni, ví s jistotou, co čekat. Opět se staví na ortodoxních pilířích bludných nauk a opět s muzikantským výrazivem veskrze značkově autorským.
Na nahrávku svérázného dablu jsem se těšil úpěnlivě od chvíle, kdy ji label avizoval v plánu svých letošních pokušení. HETROERTZEN své zatím poslední album „Exaltation of Wisdom“ pustili do světa před dlouhými čtyřmi lety. U nás však jeho dozvuky silně rezonovaly až loni, kdy kapela vystoupila nejprve na červencovém Prague Death Mass a poté opět při pražské zastávce v rámci říjnového turné Incantations for the World´s End. Oba koncerty byly strhujícím zážitkem a okultní mágové si jimi, myslím, získali hojné šiky domácích fans. Vedle albových skladeb do setlistu zařadili jako předznamenání oba kusy z nynějšího splitka. A já je v té probuzené žízni po čerstvé magické vařonce chtěl mít co nejdříve v doma hratelné podobě. S DØDSENGEL to mám jinak. Jejich muzika na mě působila vždy nějak „divně“ a humbuk kolem jejich dva roky starého „Imperator“ mě obešel a nezasáhl. O to větší bylo očekávání, jak u mě zaberou z druhé strany, když tu první opanovala srdcovka. Co vše, a jestli něco, to se mnou udělá.
Dvě skladby HETROERTZEN, které zůstaly v koncertních obrysech zasuty měsíce někde hluboko ve mně, mi ve studiové alchymii vytřely zrak. Kapela nepředvádí v zásadě nic nového, co by nebylo slyšet už na jejich minulé desce. Navíc jsou docela snadno předvídatelní ve svých kompozičních obratech a zvratech. Nijak však nepozbyli své osobité kouzlo. Znova jde o dech beroucí, ritualizovaný šupec, který zasazuje do hluchého světa kolem svůj vzbouřený, démonický part. Hlavní slovo v něm opět mají Kæffelovy rozmanité zpěvy, vábící padlá stvoření kněžským hlaholem a poté je, již podmaněná, komandující kazatelským black metalovým jedem. A navrch má i bicí linka, která mi přijde ve svých tlučhrátkách a detailních finesách zas o něco vynalézavější. Kytara toho teď zkouší o něco víc, než jen brodit se zatěžkanou okultní mlhou. V závěru songu „Ardetha“ se dokonce rozehraje do svěže trylkujícího sóla. Zatímco první skladba dýchá až nábožnou liturgií, druhá je výbušná a metalovější. Vedle sebe se přirozeně doplňují a spolu dávají zakusit, čím vším dnešní HETROERTZEN jsou.
Muzika DØDSENGEL mi přijde i ze splitka stále stejně „divná“. Chvílemi vybičovaná řvoucím norským black metalem a do hader nakopávající, jinde zapomenutá ve zbytečně dlouhých výpadcích z tempa, kdy se nic neděje. Žeru jim to, ale též se chytám za hlavu, proč má tahle bestie zapotřebí se sebe krotit v minimalistických drnkačkách s kastrátskými vokálními ozvuky či jakýmsi brumláním. Možná je to neotřelé a nikdo jiný to ještě nevymyslel, možná se to bije v kontrast s hrubou black metalovou klempířčinou, já to ale jaksi nedokážu docenit. Naštěstí je toho klasického bordelu a metalové živelnosti v obou skladbách i tak dost a to mě při nich drží. Zvlášť zlostné sloky „The Consecration of Man“ jsou s to strhat z lidské duše její poslední andělské ctnosti a připravit ji k soudnému vysvěcujícímu žehu. Už jen proto beru DØDSENGEL na milost a ve finále otáčím splitko z obou stran a stejným dílem. Stojí to totiž za to.
Dvojice HETROERTZEN a DØDSENGEL se něco liší v hudební nátuře, žene je ale sdílené padlé přesvědčení a z jejich společného počinu „Capax Infiniti“ to lze cítit. Tenhle svazek se navýsost povedl. Ať už vás ke splitku přivede kterákoli z kapel, troufám si odhadnout, že nakonec podlehnete oběma a desku budete rádi obracet. Kam všude vás tahle muzika vezme, pak záleží jen na vás. Pokud to bude vně jakékoli z duchovních hranic, její poselství bylo alespoň zčásti naplněno.
K recenzi poskytl: Lamech Records
Komentář redakce :
|
Konečně jsem měl možnost si „Ardetha“ a „Blood for the Egregore“ poslechnout bez jakýchkoliv rušivých elementů. To, co jsem tušil z koncertů, se totiž naplnilo a HETROERTZEN zde představili svůj dosud nejsilnější materiál. Zlepšení skutečně nastalo po všech směrech, není třeba vypisovat jednotlivé aspekty; snad si jen dovolím si postěžovat, že mě trochu tahá za uši umělý zvuk tomů, avšak to už je pouhý detail. Pokud HETROERTZEN dokáží na svém dalším album překonat laťku zde nastavenou, čeká nás naprostý monument!
Zatímco HETROERTZEN na své půli ostřili své kouzlo, seč mohli, DØDSENGEL jsou zde ti rozporuplnější. Tyto Nory zbožňuji už jen kvůli tomu, jak vkusně dovedou překračovat rámec black metalu jako pouhé hudby. Obě skladby DØDSENGEL zde představené opět nabízí momenty, kdy se člověku tají dech, ale jsou zde i party, kdy nevím, co si mám myslet. Možná to bude tím, že kapela opět o něco více popustila uzdu svému šílenství/genialitě. Nové skladby bych vlastně popsal jako srážku black metalu s psychedelickým rockem, což nemusí každý strávit. Ale jak psal RaznAgul; po prvotních rozpacích je nutkání se vrátit právě k půlce DØDSENGEL neodolatelné a ty možné i nemožné vokální party Karkovy vám budou v hlavě rezonovat až do zblbnutí.
|
| Dalihrob |
Informace o článku
Seznam skladeb:
Hetroertzen:
1. Ardetha
2. Blood for the Egregore
Dødsengel:
1. By the Hands of Nihil
2. The Consecration of Man
| Oficiální stránky:
Hetroertzen @ facebook
Dødsengel @ bandcamp
Národnost:
Chile / Norsko
Label:
Lamech Records
Rok vydání:
2014
Hodnocení: --- | Informace o článku:
Přidáno: 06.02.2014
Přečteno: 1376x
Napsal: RaznAgul
|
English Summary
Grasping the infinity in all its limitless dimensions and particularly in the spiritual one. Discerning the hidden mysteries of faith and subdueing all their strength. Comprehending the very essence of the God and standing up next to Him as a haughty self-divinity. These are the simplified tenets of all kinds of gnostic heresy and especially their rebelling offshoot, the Luciferian creed. And the very effort to grasp the limitless omni potential wisdom is instilled in the title „Capax Infinity“ of the split album shared by the Chilean-Swedish band HETROERTZEN and the Norwegian DØDSENGEL. The split is coming out these days under the auspices of Lamech Records and Barghest. Those, who have ever had a chance to taste these bands of hellish breed, know for sure what to expect. Again, this is the piece of music leaning on the orthodox pillars of erratic confessions and abounding with the brand artistic countenance.
I´ve been looking forward to this special recording from the moment the label announced their plans for 2014. HETROERTZEN put out their last regular album titled „Exaltation of Wisdom“ long four years ago. Here, in this country, its echoes resonated with full strength just the last year when the band staged their live performance first at Prague Death Mass in July and then on the occasion of their Prague´s stop during the Incantations for the World´s End tour in September. Both shows gave full blow of impressive experiences and the occult magicians, I bet, gained a huge bunch of new fans here. They put on their concert setlist both songs from their current split album. And this just stirred irresistable temptation within me to have their new tracks on the solid piece of medium the instant it comes out. As far as DØDSENGEL is concerned, I have kind of different feelings. Their music always seemed to me to be a sort of „weird“. I was circumvented by all the havoc round their last full-length „Imperator“. Hence, deeply I felt plunged in expectations concerning the split recording. Whether the side of DØDSENGEL would hit me in some way, when the other one belongs to my heart affair.
The two songs of HETROERTZEN, the sketches of which remained imprinted somewhere within me since the Prague shows, now, in their studio alchemy, blew my mind away. In principle, the band does not play anything new or surprising, anything that you could not hear on their last album. More, they are quite predictable in their compositional phrasing and turnrounds. However, and this is the point, their music has not lost a single bit of its distinctive charm. Here, you have the same kind of breathtaking, ritualized bustle that bursts its incited demonic part into the world around. The main roll here dwells again in Kæffel´s diverse vocal performance, once tempting the fallen creatures with priestly chants and next commanding them with harsh poisoning recitation. The drum line is doing well, too, enhanced in its detailed finesses and more inventive than ever before. Even the guitar tries to step out of the heavy occult mist and flash, doing so at the end of the track „Ardetha“ in a fresh trilling solo. The first track of the split breaths with a kind of pious liturgy, while the second one is bursting right with sharp metal energy. The two complement each other somewhat naturally and give a full idea of what today´s HETROERTZEN are all about.
The music of DØDSENGEL appears to be „weird“ even on the split. Every now whipped up by bawling Norwegian black metal, but then suddenly submerged in the vain longlasting drop-outs gasping with literal void. I sucker it but shrug my shoulders at the same time why this beast needs to restrain herself with minimalistic strumming with high-pitched vocal tunes and some strange crooning. It may sound original or be in vital contrast with harsh black metal parts but I just cannot get it. Luckily, one can find a lot of classic darkened havoc and metal spontaneity here and that is what prods me into listening to DØDSENGEL´s tracks. Particularly, the evil strophes of „The Consecration of Man“ can tear the last residues of angelic virtues off the human soul and set it for the final consecrating firebath. At the end, I turn the both sides of the recording with a proper share. It is really worth doing so.
The duo HETROERTZEN and DØDSENGEL might differ a bit in their musical nature but they are propelled by the shared fallen creed. And on their joint venture „Capax Infiniti“ you could feel all of that. The alliance turns out well, for sure. You may be brought to the split album by any of the two bands but I guess you succumb to the both of them, at the end, and enjoy the both sides of the recording. Then, it is up to you where the music takes you. If it is somewhere beyond some of the spiritual limitations, the message of „Capax Infiniti“ would be, at least partly, met.
Hodnocení alba čtenáři
| Průměrná známka: 8.3 |
| Počet hlasujících: 7 |
Facebook
Související članky
Komentáře k článku
K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.
