Už to budou skoro čtyři roky, co jsem objevil jednu z dalších akvizic talentovaného a plodného hudebníka, jenž si říká Nihil. MOROWE sice vznikli už v roce 2006, ale až do roku 2010 se nic nedělo. Pak z ničeho nic přišla rána v podobě alba „Piekło.Labirynty.Diabły“, který mě doslova srazilo na kolena. Hodně dlouho jsem čekal, kdy si Nihil najde čas na skládání dalších materiálů, neboť jeho plodnost je opravdu úctyhodná. V mezičase stačil vydat album se svými projekty CSSABA, FDS, Seagulls Insane and Swans Deceased Mining Out the Void a samozřejmě jsme se dočkali i vydání od kapel Furia a Massemord. Slušný ranec muziky na jednoho člověka, to musíte uznat.

Téměř na konci roku jsem zaplesal radostí, když se objevil split s kapelou Non Opus Dei, který jsem na konci listopadu recenzoval (klik). Ten lehce nastínil kam se MOROWE vydávají a nemůžu říct, že by se mi směřování nelíbilo. Následovaly informace o nové desce. Avšak žádná ukázka, nic čím by člověk ukojil svou touhu. Až před nedávnem oficiálně vyšel nový počin s holistickým názvem „S“ a abstraktní malbou na obalu. O vydání se postaral opět polský label Witching Hour Productions a já okamžitě objednal a vrhnul se na poslech.

Na první poslech rozeznatelný rukopis a hra. O tom, že jde o MOROWE se nedalo ani vteřinu spekulovat. I tak je tam však něco zcela odlišného, co jsem na „Piekło.Labirynty.Diabły“ neslyšel. Tím je odstup od předchozí tvorby a vydání se na novou cestu, jež se samozřejmě stále drží v rámci jakýchsi post-blackových měřítek a ve stylu, který je MOROWE vlastní. Nihil si s námi hraje, neboť záměrně vybírá motivy a osnovy skladeb tak zvláštní, že i mně chvíli trvalo, než jsem si na ně zvyknul. Novinka má mnohem tíživější motivy, v kterých je dlouhosáhle rozvíjen motiv, který mnohdy nahání husí kůži. Výraznějším rozdílem je, že novinka je mnohem hůře přirovnatelná k čemukoliv jinému. O debutu se dalo mluvit jako o fůzi inspirované několika rozdílnými kapelami, ale na „S“ si MOROWE našli vlastní cestu, o kus dále posunuli svůj způsob riffování a vrstvení motivů a svou pomyslnou tvůrčí laťku zvedli o další stupínek výše. Co zůstává srovnatelné s debutem, jsou Nihilovy vokální polohy a svým způsobem i zvuková stránka. Oboje má punc MOROWE, který nelze přeslechnout.

Po dvouminutovém chrastění kytar se rozjíždí skladba „W pokoju magii“ a tam je již silně znatelný rukopis interpreta, náhlé změny a opět originální zvuky a motivy, jenž pod struhadlem kytarových riffů sype nápady jako kouzelník karty z rukávu. Prolínání různorodých motivů a zacházení až do chvílemi hlukových pasáží (samozřejmě tvořených kytarovými vrstvami) posouvá MOROWE o značný kus kupředu k lepším zítřkům. I v „Wszechświat przyciąga“ neustupuje náladotvornost bokem. Jste jako na vyjížďce snovou krajinou plnou rzi a abstrakce, jež se mění před vaším zrakem z vteřiny na vteřinu. Každý motiv, na který upnete svou pozornost, se přetransformuje dříve, než jste schopni ho celý pojmout. V tom je asi největší kouzlo alba „S“, jenž se kroutí jako horské serpentiny. S každým dalším poslechem se sice cítím jistější, protože už vím, co mě čeká, ale ani na to se nelze moc upnout a spoléhat, neboť album umí vždy překvapit. Až velmi podrobné nastudování vám při dobré konstelaci hvězd a duševního rozpoložení může navodit až rituální trans během jeho poslechu.

Okrádat vás o rozbalování dárečku nebudu, neboť to je vždy to nejlepší. A u MOROWE to platí dvojnásob. Upřímně, ono stejně desku nějak výrazněji popisovat nemá cenu, neboť její krása je proměnná a těkavá jako rozlitý benzín na rozpáleném asfaltu.