Jakmile bylo ohlášeno turné Untamed & Unchained, okamžitě jsem koumal, na kterou zastávku se vydat. Praha se zdála být povinností, avšak lákala mě i myšlenka navštívit koncert v polském Krakově, případně zastávky obě (zdravím nadšence, kteří tak nakonec učinili). Když byli jako hosté v Polsku navíc oznámeni Mare a Bestial Raids, bez váhání jsme s přáteli objednali lístky a zamluvili transport. Pohotové objednání se nám vyplatilo, neboť všech 700-800 lístků bylo vyprodáno během necelého týdne, mazec. Dvě vozidla vyrazila z Ostravy kolem druhé odpoledne a do ucpaných krakovských ulic jsme dorazili před pátou. Naštěstí jsme zaparkovali bez větších problémů a vyrazili vstříc klubu Lizard King, který se nacházel nedaleko centra metropole. Po prošacování přihlouplou ostrahou jsme sestoupili do opravdu krásného klubu, ve kterém, i když bylo narváno, se dalo docela slušně pohybovat. Výčepů bylo všude dost, řady se tvořily jen u hajzlů. Zajímavé taktéž bylo, že v samotném koncertním sálu se nacházely i dvě patra či spíše balkony nad sebou, ze kterých se daly kapely skvěle sledovat. Ale pojďme již rychle k samotnému koncertu.

Abych se nemusel rozepisovat u každé kapely zvlášť, tak věnuji pár řádků zvuku hned teď. Nazvučení bylo v Lizard Kingu velice dobré. Žádný křišťál, ovšem nestalo se mi, že bych se ve zvuku ztrácel. Velká pozornost byla věnovaná perkusím, které byly snad u všech kapel vytaženy nad ostatní nástroje, ale to jsem za přílišnou újmu nepovažoval. Vyčnívala tak výtečná hra všech vystupujících bubeníků a hlavně měly bicí brutální důraz a zvuk. Ještě aby ne, když je šteloval Tomáš Corn, haha. Míra hlasitosti obvykle vyhovovala, snad jen OTOH mohli být trochu hlasitější. Avšak na druhou stranu jsem nemusel po koncertu proklínat ztrátu ucpávek.

Jako první vystoupili něco po sedmé domácí BESTIAL RAIDS. Ti byli bez debat nejbrutálnější kapelou večera, což k mému „zklamání“ nešlo až tak vidět pod pódiem. Čekal jsem totiž o něco agresivnější a početnější kotel, tak jak by ho člověk od Poláků očekával. Ten ale patřil jen několika málo aktivním. A můj dojem z kapely byl podobně smíšený. Bestialita takových skladeb jako „Armageddon Descends“ či „Debauchery Enthroned“ měla sice téměř apokalyptický rozměr, avšak vystoupení BESTIAL RAIDS hodnotím pouze jako uspokojivé. Hlavní prostor byl pochopitelně věnován materiálu z posledního alba. Pár skladeb zaznělo, k potěše místních maniaků, i z debutu (Mort Squadron, Nihil Regime) a také došlo i na minimálně dvě skladby, které jsem nebyl schopný identifikovat a tak soudím, že se jednalo o skladby nové, které se objeví na budoucí desce.

Na řadě byli vzteklouni z ONE TAIL, ONE HEAD a musím přiznat, že do třetice všeho zlého bylo polské setkání to nejméně přesvědčivé. Špatné však nebylo ani náhodou. Poté co Luctus připlul na pódium jako chobotnička, OTOH rozpoutali svůj klasický rock’n’roll z pekla, na který jsem si mohl hlavu umlátit a hrdlo vykřičet. Ovšem za celou dobu, kdy jsem kalil u hrazení, jsem neobdržel jedinou pecku do zátylku, což s občasným ohlédnutím svědčilo o jediném. Nestrhnul se kotel a tak byla narušena výměna energie mezi pódiem a davem, kterou považuji za vitální složku vystoupení OTOH. Setlist dle očekávání sjel veškeré vydané skladby okořeněné o pár nových kousků. Nadprůměrné vystoupení, ale já dobře vím, že tygr umí trhat víc.

Jak tak sbírám zážitky z pražského vystoupení, tak mám pocit, že si Češi vysloužili minimálně o dvě třídy intenzivnější vystoupení…

Následující (tentokrát modří) SVARTIDAUDI se opět obklopili závojem „arogantní“ nepřístupnosti a rozjeli svůj set se dvěma novými kousky, které se brzy objeví na chystaném minialbu „The Synthesis of Whore and Beast“. Kapela v mých očích odehrála o fous lepší vystoupení než v loni v Praze. To hlavně díky výbornému zvuku, kterému dominovala basová kytara, a tak jsem se konečně v skladbách neztrácel. Mrzí mě ovšem, že naživo mě z hudby nemrazilo, tak jako při domácím poslechu. Po dvou zmíněných novinkách a „Perpetual Nothing“ set SVARTIDAUDI vyvrcholil závěrečnou tryznou „Psychoactive Sacraments“, která jistě zhypnotizovala všechny přítomné, kteří jí to dovolili.

Když jsem poprvé čekal na vystoupení MARE před necelými dvěma roky, doufal jsem, že se mi dostane něco víc, než jen obyčejný black metalový koncert. To, co jsem tehdy spatřil v podání těchto čarodějů, se dá popsat snad jen jako zdrcující. Nyní v Krakově jsem tušil, co se bude vlastně dít. Ignoroval jsem průpovídky a pořvávání natěšených Poláků kolem a cenil si místa u hrazení.
Sál potemněl a pódium bylo osvětleno pouze sadou svící. Za tónů „Spheres Like Death“ přinesli členové na oltář lebky a zahájili své vystoupení novou skladbu „Flaming Black Zenith“. Na přítomné se snesla ohromná černá tíha, kterou asi nemá cenu popisovat, to se musí zažít. Pokud bylo krakovské vystoupení MARE něčím odlišné, tak setlistem. Snad mě paměť nešálí, ale nedošlo totiž ani na jednu skladbu z EP „Throne of the Thirteenth Witch“. Duo „Nidrosian Moon Sabbath“ a „Nachtmahrwaltzer“ (hned druhý song!) pochopitelně nemohlo chybět, avšak důraz byl po zásluze kladen na skladby nové. Naléhavost zpěvu a melodií v „These Fountains of Darkness“ byla téměř k nevydržení. „Labyrinth of Dying Stars“ musela přítomné přimrazit k zemi, ale minimálně nade mnou se v tu chvíli vznášel oblak pochybností, neboť MARE velice dlouhou dobu s touto skladbou svá vystoupení končili. Tentokrát byl ale set zakončen skladbou „Sort Messe“, která byla díky neskutečnému (a myslím, že tentokrát i odlišnému) projevu Jeho Černého Majestátu naprosto FATÁLNÍ.
O velkoleposti MARE rovněž svědčily reakce mých známých na dotaz, jak se jim to teda líbilo. Slovní odpovědi se lišily, ale ve všech případech, jsem ve tvářích zahlédnul něco jako zasněné nadšení, vážnost, úžas a chuť si ony obrazy vrýt do paměti co nejhlouběji. Za mě takto. Už mé dřívější setkání s MARE považuji za jeden z nejsilnějších koncertních zážitků, co jsem zažil a tohle bylo možná ještě lepší. Tohle byl Black Metal.

Tušil jsem, že to budou MGLA, kdo bude pro většinu návštěvníků tahounem večera, a nemýlil jsem se. Poláci je evidentně považují za svůj národní poklad a podle toho to pod pódiem vypadalo. Měl jsem co dělat, abych neumačkal slečnu před sebou, a nakonec jsem se musel od hrazení vzdálit, protože to v kotli vřelo na maximum. Hudebníci bez tváře odehráli takřka bezchybné vystoupení, které začalo klasicky s „Further Down the Nest I“. Nejvíce prostoru dostaly skladby z „With Hearts Towards None“ mezi které byly umístěny skladby z „Groza“ a ku mé potěše došlo i na obě „Mdlosci“. Vrchol samozřejmě patřil závěrečně skladbě „WHTN VII“, kterou můžete shlédnout na videu, kde je taktéž vidět, jak ohromně celý koncert poháněl nad-bubeník Darkside.

Ani „zaklínadlo“ napierdalacz nebo nakurwiacz (asi další level, hehe), nepřitáhlo Mgla zpátky na pódium a tak bylo načase Lizard King opustit. Tedy až poté, co se člověk protáhnul brutálním návalem u dveří. Když hodnotím polský koncert, tak mě bodá mírné zklamání. Proč? Protože už jsem zažil silnější vystoupení OTOH, Bestial Raids i Mgla. A Svartidaudi mě opět nevzali tak, jak jsem očekával. Avšak jakmile si vzpomenu na majestát MARE, veškeré pochybnosti jsou pryč a vím, že se cesta kurevsky vyplatila, a mám pochopení i pro fanatiky, kteří se kvůli nim sjíždějí a slétávají ze všech koutů Evropy.

PS: Praha měla mrtvého holuba, Polsko plešku s krvavým nápisem Cultes Des Ghoules vyrytým do břicha. >:-C

Fotografii poskytl Tomek Deroń (celá galerie zde)