Na tento večer jsem se těšil už hodně dlouho. Když jsem na internetu zaregistroval, že má u nás na začátku března vystoupit v rámci Untamed and Unchained Tour 2014 legendární polská black metalová skupina MGLA, spolu s neméně kvalitním supportem, bylo mé očekávání skutečně obrovské. Nezbývalo mi nic jiného, než na tento elitní koncert vyčkat. A ten den právě nastal. Hostitelem čtyř okultních formací se stal pražský klub Nová Chmelnice.

Na místo jsem dorazil chvíli před zahájením, takže jsem si dal venku ještě jedno rychlé cigáro, obhlédnul, kdo vše rovněž netrpělivě přešlapuje venku, a pak se netrpělivě nahrnul dovnitř. Ten večer se splnil jeden z mých black metalových snů.

Proběhlo první pivko, nějaké ty zdravice se známými obličeji a můj zrak na několik okamžiků spočinul na výzdobě, kterou naaranžovala první kapela večera. Tou byli CULT OF FIRE. Mezi výstavou svící, lebek a vonných tyčinek mi padla do oka uzená kočka, nebo co to bylo za nebohého savce, jež vyčkávala, až začne rituál věnovaný Temné Bohyni. Česká formace, kterou zná jistě každý příznivec černého kovu, vstoupila na pódium v rituálních hábitech a začala šířit do publika temné síly. Jejich setlist byl sice kratší, ale myslím, že ve stanoveném čase stihli ukázat všem, že patří mezi světovou kapelu s obrovským potenciálem. Šest záseků - z toho čtyři z aktuální desky. Vzhledem k názvům skladeb jsem se nakonec rozhodl uvádět pro identifikaci místo směsice znaků vždy do závorky číslo vztahující se k „Asketické Meditaci Smrti“. Oheň pálil naši karmu (6), tichý vánek likvidoval vše živé (5), probudila se - tam kdesi v hlubinách - i temná mantra (2) a svým druhým dechem život ve smrt proměnila. CULT OF FIRE přednesli rovněž pomalejší věc (7), která po běsnění rozhodně přišla vhod. Pak nastoupilo na scénu starší album. Při závěti světu jsem si (a nejen já) z plna hrdla zařval „Satane, můj pane“ a „Satanem – Mentorem“ celá jejich show skončila. Měl jsem tu čest vidět je na živo prvně, ale jak jsem se shodl s vícero lidmi - první deska mi přijde přeci jenom pro živá vystoupení lepší. Vysoce kvalitní výkon, CULT OF FIRE získávají stříbrnou medaili.
[Garmfrost] Kouzlu mantrického zla kultu ohně jsem propadl a zejména loňská pecka sviští mými ušisky neustále. Koncertně jsem měl tu čest poprvé a nemůžu říct nic špatného a bez nadšení o této sice mladé skupině, ale už legendární. A možná měli i nejlepší zvuk večera. Můj osobní vrchol této štace.
[Moonroot] Dost možná to bylo zaviněno mou smolnou cestou na místo konání, dost možná i přehnaným očekáváním, nicméně, CULT OF FIRE mě osobně nepřesvědčili. Koncert byl dobrý, ale čekal jsem od něj víc. Jednak byl zvuk celkově dost zahuhlaný, bicí se topily v basech, a kdybych neměl desky hodně dobře naposlouchané, asi bych měl problém jednotlivé skladby rozeznat. Vizuální stránka mi přišla přehnaná, tisíce propriet, svíček, fungovat to určitě může, nicméně tentokrát mě vizáž nedokázala přesvědčit o tom, že je myšlena vážně.
[Dufaq] Mé již několikáté setkání s CULT OF FIRE bylo lehce rozpačité. To bylo způsobeno hlavně tím, že jejich zvuk byl prozatím nejslabší, co jsem měl možnost slyšet, což mě lehce zklamalo. A i mně se na živou prezentaci více líbí starší skladby. Neříkám, že nové nezněly špatně, ale oproti těm z „Triumvirátu“ jim něco chybělo, něco co mě na konci u Závěti a Mentora totálně zničilo. Každopádně jinak nemohu říci křivého slova na jejich rituální vystoupení, které i díky proprietám a sálu provoněnému vonnými svíčkami bylo jako vždy příjemným zážitkem.
[RaznAgul] Vystoupením CULT OF FIRE večer teprve začal, ale pro mě jím byl současně i završen. Black metaloví apoštolové hinduistické bohyně Mahakali odehráli neskutečně nadupaný a niterně silný set. Stačilo se mi jen doladit na neobvyklý, a možná až přeplácaně výstřední, vizuál, a pak už se jen odevzdaně ponořit do zaklínacích riffů skladeb a jejich koncertního rituálu. Právě skladby z nové desky měly v tom všem okolo podstatný smysl a je jen dobře, že kapela na nich svůj set postavila. Zážitek, který nelze opakovat a který bych u téhle vtělené indické modly propříště už ani nevyhledával. V jeho jedinečnosti spočinulo jeho mystérium.

Nuže, CULT OF FIRE byl za námi a na pódium napochodovali islandští SVARTIDAUÐI . V dnešní době se řadí rovněž mezi elitní formace a hodně lidí jistě přijelo právě kvůli nim. „Flesh Cathedral“ jsem věnoval několik domácích poslechů, ale pocit odvaření se nedostavil nikdy. Byl jsem tedy zvědavý, jaké koule to bude mít naživo. Tři islandští kovbojové v šátcích přes obličej a zlověstnými symboly na temeni se vepředu dozajista snažili, ale do jejich hudby jsem nemohl vůbec proniknout. Místy mě rušily bicí, pak mi zase vadilo něco jiného... Lidem se jejich vystoupení soudě podle hrození u pódia líbilo, ale mě si nezískali. Raději jsem se odebral k baru pro další nápoj a sledoval celé dění z povzdáli. Kosti se sice mají lámat, ale moje toho nejsou hodny. Na Island putují brambory.
[Garmfrost] Přijel jsem hlavně na SVARTIDAUDI. „Flesh Cathedral" se prakticky ihned zařadila mezi moje nejoblíbenější alba. Proto jsem několik týdnů před akcí nemohl ani dospat, jak jsem se těšil na islandské temnozvěsty. Absolutně hnusný zvuk mistra zvukaře pohřbil všechny moje naděje. O zbytek se postarala kapela sama, která mi naživo absolutně nesedla. Nevýrazné a šedivé. Tak mě to rozladilo, že jsem s kyselým úsměvem šel na kyselé pivo.
[Moonroot] Kolegům musím oponovat i v případě následující kapely. SVARTIDAUÐI mě i přes stále ne příliš dobrý zvuk dostali, jejich set mě smetl z parketu a než jsem se stačil vzpamatovat, končili. Co jsem vypozoroval, skoro nikomu se jejich vystoupení nelíbilo, mě ale naprosto dostali, visel jsem očima na prstech kytaristů a hltal každý krkolomný riff, pro černou smrt palec nahoru!
[Dufaq] I já nechápu, jak mnozí na vystoupení SVARTIDAUÐI nadávali. Já si ho náramně užil, i když zvuk, jak bylo zmíněno, nebyl nejvhodnější, ale i tak mě jejich set naprosto rozebral a polámal. Pro mě to bylo vystoupení večera, ať se vám to líbí nebo ne!
[RaznAgul] Má smysl tady dštít oheň a síru na nějaké SVARTIDAUÐI? Podruhé jsem jim dal šanci a podruhé mě téměř uklepali svou metalovou nudou. Na loňském Prague Death Mass jsem s nimi zažil jedno z největších zklamání a o to víc jsem byl tentokrát přístupný, snažil se je pochopit a v jejich muzice najít to oslovující „něco“. Marně však. Islandské vystoupení pro mě nemělo výraz, charisma, nic, co by se dalo spoluprožít. Jen ty čtyři maskované v jakési akustické neuchopitelnosti. Pro někoho možná rajc, pro mě opruz.

Jako třetí v pořadí se představili norští ONE TAIL, ONE HEAD. Podobně jako u SVARTIDAUÐI mi domácí poslech jejich EP a demonahrávek moc neříkal, ale živě předvedli, jak má vypadat pravé norské black metalové peklo. Moji pozornost upoutalo další pokroucené zvíře, houpající se na mikrofonu zfanatizovaného zpěváka Luctuse. Svůj stojan se dokonce tento sympatický muž rozhodl nabídnout divákům do kotle. Jejich tvorbu bohužel neznám, ale kapela si mě rychle získala, brzo jsem si spokojeně podupával do rytmu a po polovině setlistu jsem se překotně dral do kotle rozdávat láskyplné doteky. Pokud je tedy MARE ještě vetší peklo, než OTOH, tak je celkem škoda, že jsem je v Polsku neviděl. Člověk však nemůže být všude, aby se lidé jeho přítomností nepřesytili. Bronz pro Nory!
[Garmfrost] OTOH mi nic moc neříkali a tak jsem po zklamání předchůdce ani nic nečekal. O to větší nášup do hlavy pro mě bylo jejich vystoupení. Kdybych nebyl líný, tak si zapoguju společně s bláznivou kapelou. VÝBORNÝ!!!
[Moonroot] Na ONE TAIL, ONE HEAD jsem byl hodně zvědavý, jejich hudbu mám hodně naposlouchanou a těšil jsem se i na nové skladby (už aby tu novinku vydali!) Luctus je charismatický vokalista, šílený, divoký, jeho vystupování spolu s vystupováním kapely na mě působilo uvěřitelně, až v jistém směru sympaticky. OTOH jdou až na kost původní cesty a přístupu k black metalu, jakmile se mi naskytne příležitost, opět si jejich vystoupení nesmím nechat ujít.
[Dufaq] Asi to bylo únavou, která se dostavila těsně před začátkem OTOH, ale i přes neskutečné nasazení Luctuse a jeho kolegů jsem nebyl schopný se během jejich setu jakkoliv zapálit. Mé třetí setkání s OTOH mě nechalo chladným, ale jak říkám, nejspíše to bylo únavou, která mě sužovala. Protože mikrofon několikrát letící do publika, stejně jako vržený holub, s kterou si pak v kotli někteří házeli jak s balónem na pláži, i samotný běsnící kotel, vše vypovídalo o tom, že OTOH odvedli dobrou práci, jak je jejich zvykem.
[RaznAgul] Myslel jsem si, že po mystickém kultu ohně se mnou už ten večer nic nepohne. Rozeštvávačka ONE TAIL, ONE HEAD ale na to šla z druhé strany a svým nezřízeným bugrajzem prostým jakéhokoli dušičkování obrátila klub naruby. Ta jejich čertovina byla tak nakažlivá, že dokázala rozsekat i mé sebeovládání a prokletý bigbít ve mně zahřešil setsakra fest, i když jsem stál stranou kotle. Takhle se naživo dělá hrubý, neotesaný, nasraný metal, který skutečně umí polámat kosti a před nímž rodiče doma zavírají svoje děti.

Na řadu přišel vrchol večera. Mé black metalové touhy se vyplnily a polská MGLA, kterou drtím už někdy od roku 2006 stála na pódiu. Zde jsem neváhal ani vteřinu a okamžitě jsem se procpal úplně dopředu. Podařilo se mi zahlédnout setlist a když jsem zaregistroval, že otvírákem nebude nic jiného než „Further Down the Nest I“, jal jsem se v duchu odpočítávat vteřiny do začátku. Lidí v kotli houstlo, začali se na sebe tlačit a mělo by jasné, že to, co proběhne za pár okamžiků, se nesmazatelně zapíše do mé paměti. Zakuklenci v kapucích hrábli do strun, zpustili své kouzelné „mglovské vyhrávky“ a kolem mě se v mžiku rozpoutala bouře pěstí, které jsem zdatně sekundoval. Kapela představila rovněž materiál z nejnovější desky, jmenovitě pak „IV“, „I“, „III“ a božskou „VII“ zahranou ke konci vystoupení, u které jsem doufal, že bude hrát věčně, jelikož toto je skutečně slast pro moje uši. Jen je trochu škoda, že jsem neviděl lépe na bubeníka, ale i tak to bylo nádherné. Hned po „FDTN I“ mám tuto skladbu nejraději. Setlist doplnily neméně kvalitní kousky „Mdlosci I, II“ a rovněž „Groza III“. Čili, jak jsem si zjistil před tímto koncertem, často hrané skladby. Když herní čas pro MGLA vypršel, vyplazil jsem se pomlácený, zpocený, ale se spokojeným úsměvem na rtech z kotle, nalil do sebe plechovku koly, rozloučil se a vydal na zpáteční cestu. Myslím si, že mi to bude trvat ještě dlouho, než jejich vystoupení vstřebám, jelikož toto nebylo prostě normální. Zlato Polsku!!! Mám za sebou jeden z nejlepších koncertů, co jsem kdy viděl.
[Garmfrost] Po vystoupení OTOH jsem byl už v tom správném varu a připraven na vystoupení další smečky, polského skvostu MGLA. Moje očekávání bylo obrovské. Stejně jako u ostatních kapel, jsem je nikdy neviděl a jejich poslední výtvor zkrátka miluju. Zakuklenci se rozhodně snažili o sto šest, ale euforie se nedostavila. Hlavním důvodem byl opět zvuk, kde aby jeden melodie a riffy pohledal. Zkoušel jsem různá místa a na pravé straně to bylo nejlepší. Nicméně si myslím, že by si tohle turné zasloužilo ozvučení lepší. Beru, že se jedná o underground a peněz se nedostává, ale v dnešní době by to neměl být zas takový problém. Takhle jsem si připadl jako na venkovské akci s ožralým zvukařem.
[Moonroot] Celý večer uzavírala polská formace MGLA. Důstojně, odtažitě, přesvědčivě, nevím, co jsem tu hodinu a půl dělal. Nejspíš jen stál a zíral na pódium, nemůžu vybrat nejlepší nebo nejhorší vystoupení večera, ale když teď na to s odstupem vzpomínám, Mlha má u mě pár bodů navíc.
[Dufaq] K MGLA jen krátce, protože přišli, zahráli a nezklamali. Set byl přesně takový, jaký jsem čekal. Zvuk byl pravděpodobně nejlepší, ale to je také tím, že jejich skladby jsou postaveny trošku jinak, než u předešlých smeček. „Zakuklenci“ byli výtečným zakončením celého večera a opět potvrdili, že polská scéna je v současnosti jednou z těch nejlepších, co můžete v BM najít.
[RaznAgul] Poláky MGLA mám rád z desek, ale naživo je nemusím. Jejich sebestylizace do banditů mi přijde stejně „věrohodná“ jako zástupy trendy okultistů v šik kapucích na současné scéně. Takže tomuhle vystoupení dávám z preventivních důvodů po několika minutách vale.

Návštěvníků bylo dost. Je dobré vidět, že o black metal je zájem. Dopustím si však jednu poznámku - pivo jsem si moc neužil, ale to je jen malá vada na kráse. Se zvukem jsem zásadní problém neměl, zažil jsem o dost horší. Díky pořadatelům za tuto akci.

Kompletní fotogalerii naleznete na našem spřátelném serveru Xichty.cz nebo na naší Facebook stránce.